Dojde ke změně vyřazovacího systému, který se netěší velké oblibě? Bude přepracován na metodu sčítání časů? A pokud ano, jak bude fungovat? Bude se konečně líbit fanouškům? To jsou otázky, které čtvrteční setkání provázejí. Silní kritika po druhém závodě sezóny vedla Bernie Ecclestonea a Jeana Todta k tomu, aby se pokusili s věcí něco udělat. Pojďme si tedy projít několik základních bodů.
Jak spojit kvalifikační časy
Dva nejlepší měřené výkony pilota v každé ze tří vyřazovacích jízd budou "spojeny" nebo chcete-li "sečteny" a určí tak pořadí. Ve snaze udržet vozy na trati déle - což by mělo napravit největší nedostatek aktuálního formátu - bude Q1 prodloužena na 18 minut, sedm nejpomalejších bude na konci této části vyřazeno.
Obdobná bude Q2. Doba trvání 15 minut, na konci skončí rovněž sedm nejpomalejších. A konečně se dostáváme k poslední části kvalifikace, ta bude probíhat po dobu 12 minut a v této době by se nejrychlejší osmička měla pokusit opět zajet dvě nejrychlejší kola, která rozhodnou o držiteli pole-position.
Hamilton by v Bahrajnu v kvalifikaci podle nových pravidel neuspěl | foto: Daimler AG
Jaký by byl rozdíl oproti Bahrajnu?
Když se Lewis Hamilton snažil zajet co nejlepší výkon na okruhu Bahrain International Circuit, při své první prezentaci nezvládl poslední zatáčku. V dalším kole pak zajel nejrychlejší čas. Podle nového pojetí by ale v součtu obou kol skončil na startovním roštu až třetí za Rosbergem a Vettelem. To znamená, že nejrychlejší kolo v kvalifikační jízdě by nutně nemuselo znamenat pole-position.
Pokud by tedy byly požadovány od každého pilota minimálně dva zajeté okruhy v každé části kvalifikace, nejspíš by se stala minulostí zcela prázdná trať v jejich závěru. Ale bylo by tomu tak doopravdy? Vždyť něco podobného se předpokládalo i u eliminačního formátu.
Jak se k systému postavily týmy?
Piloti by tak v konečném důsledku byli trestáni za své chyby propadem v pořadí - viz případ Hamilton uvedený výše - a nejspíš by to změnilo jejich rozhodování. Nešlo už by vypustit dané kolo, protože by to znamenalo buď konec nadějí na postup do Q2 resp. Q3, nebo sestup na nižší příčky ve finálním klání o první čtyři řady.
Posunuly by se "menší" týmy kupředu (Felipe Nasr) | foto: Sauber Motorsport AG
Klíčovou by se stala strategie. Svou roli by hrálo množství paliva, řešilo by se, zda zajet dvě rychlá kola po sobě, nebo zda nasadit novou superměkkou směs a pokusit se o dva separátní stinty na začátku a konci dané kvalifikační části.
Zamíchá systém pořadím na startu?
Jednou z údajných snah při zavedení nového kvalifikačního formátu měla být větší nepředvídatelnost - navzdory tomu, že fanoušci jsou přesvědčeni, že loňská podoba byla v tomto směru dostačující. Právě eliminační metoda byla považována za nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, ovšem zatím se jako jediná "závažnější nepředvídatelnost" jeví selhání Daniila Kvjata a Sergia Péreze, kteří zůstali sedět v Q1.
Potíž je v tom, že nová myšlenka může být v tomto směru ještě horší. Vezměme si jako příklad Pascala Wehrleina, který vytáhl v Bahrajnu nedávno podceňovaný Manor na 16. místo na startu. Za ním skončil problémy stíhaný Sergio Pérez, který už neměl kdy na výkon nováčka reagovat. Pokud by ale došlo ke sčítání časů, v pohodě by se před Wehrleina dostal průměrným výkonem 1:32.
Podobně by dopadl Stoffel Vandoorne - mladík, který si udělal v pouštních dunách jméno. Také on by se nedostal z Q1, ovšem pořád se bavíme o tom, jaká druhá kola zajeli soupeři a faktu, že neměli důvod v nich nějak spěchat. Padají názory, že TOP4 představovaná oběma piloty Mercedesu a Ferrari i nadále bude bojovat o první dvě řady, ale v nové podobě by mohli zajíždět sice rychlá, ale neměli by důvod jít na samou hranu, protože by si "pohlídali" dostačující průměrný čas.
Stoffel Vandoorne by měl v novém systému podstatně horší výchozí pozici | foto: Pirelli
Pravdou ale zůstává, že zvláště piloti středu pole by nemohli spoléhat na jedno výjimečné kolo a museli by zajet alespoň dvě slušná. Ale jsme zase u skutečnosti, že se to týká nějakých 14 pilotů, takže přes na první pohled optimistickou vizi to tak nadějně nevypadá.
Co na to říkají fanoušci?
Podle průzkumů vidí fanoušci metodu sčítání hlasů jako mírné zlepšení proti eliminační části, ale jako nejžádanější se stále jeví návrat k formátu kvalifikace 2015. Podle jejich vyjádření byla přehledná, srozumitelná a ten nejlepší pilot po zásluze stanul na pole-position. Při sčítání časů už by fanoušci nemuseli šilhat po hodinách a hlídat, kdy a co bude komu počítáno, ale to neznamená, že "sčítací model" není složitý.
Pojďme opět k Hamiltonovi. Místo hodin se musí fanoušci chopit kalkulaček a honem počítat, jaký čas musí v druhém kole zajet, aby si udržel čelní postavení. Už to nebude prostě jen o tom, že jeho čas - který se objeví na displeji - je nejrychlejší a tudíž ho posouvá do čela.
Prezident FIA Jean Todt je však přesvědčen, že formát sčítání časů bude pro všechny strany tím správným řešením. "Buďte trpěliví, ve čtvrtek budete mít veškeré informace. Doufám, že fanoušci budou spokojeni."
Co si o verzi "sčítání časů" myslí piloti?
Není to příliš překvapivé - nejsou nadšeni. Nejostřejší reakce si můžete přečíst v samostatném článku zde. Jejich rozhořčení je skutečně oprávněné a může připomínat jedno z dávných klání a la dovednostní soutěže v NHL. V roce 1974 se na tehdy ještě starém Interlagosu rozhodli pořadatelé vyhlásit soutěž, kdo projede nejrychleji úsek od cílové rovinky až po pověstnou Curva 3. Hans-Joachim Stuck šel na věc od lesa a po rovince nejel naplno, aby měl v zatáčkách optimální rychlost. Nakonec mu to nebylo nic platné, protože vyhrál Emerson "Emmo" Fittipaldi.
Co tím chceme říci? Že se z kvalifikace může stát prokalkulovaná záležitost. Jistě, piloti nebudou vedeni z boxů, odkud by jim někdo řekl: "Musíš zajet 1:25,5 a máš pole-position v kapse". Může nám hrozit situace z roku 1984, kdy piloti nejezdili na trati tak, aby předjeli soupeře, nýbrž aby vystačili s palivem do cíle. Teď se z kvalifikace stane počtářské sympózium a může dojít k tomu, že špičkové výkony padnou na úkor bezpečně odkrouženému okruhu.
Toto Wolff hodnotí sčítání časů velice svérázně | foto: Daimler AG
A co na to týmy?
Christian Horner (Red Bull), který v minulosti proslul odmítavým postojem k novinkám, prohlásil: "Nikdo nemá rád stávající systém, takže podobná myšlenka je krok správným směrem. Alespoň má v sobě něco z kvalifikace 2015, což týmy preferují."
Maurizio Arrivabene (Ferrari) se nechal slyšet, že nová myšlenka "nezní tak docela špatně", zatímco Claire Williamsová je jednoznačně pro: "Ze strany FIA je to docela dobře promyšlený návrh, doufám, že to bude řešení schůdné pro každého a také snadno pochopitelné pro naše fanoušky."
Zcela svérázně se však vyjádřil Toto Wolff (Mercedes). Na otázku, zda sčítání časů v kvalifikaci neznamená pro F1 další kopanec do břicha, Wolff reagoval zcela spontánně: "Myslím, že ten kop míří ještě níž!"
Naposled se časy v kvalifikaci sčítaly v roce 2005 | foto: Williams F1 Team
Jak dopadl poslední "sčítací" experiment?
V článku ohledně reakcí pilotů už kolega Petr Hlawiczka letmo zmínil, že před jedenácti lety se podobný pokus na tratích objevil. Důvodem byla jasná dominance Michaela Schumachera v sezóně 2002, kdy německý pilot už v červenci měl jistý titul mistra světa. Snaha byla jasná, zavést menší předvídatelnost a cesta k ní měla vycházet právě z kvalifikace.
V letech 2003 a 2005 byly vytvořeny různé verze jednokolové kvalifikace, poté byl přijat právě "sčítací systém". První část se odehrála v sobotu odpoledne, druhá v neděli dopoledne - piloti zajeli jedno letmé kolo a součet časů jim vynesl umístění na startovním roštu.
Nový nápad se však setkal s velkým odporem ze strany fanoušků, zvláště také proto, že televizní společnosti nepřenášely živě nedělní jízdy. Proto byl tento formát odložen ad acta a nahrazen kvalifikací v podobě jednoho letmého kola v sobotu. Třídílná kvalifikace s vyřazováním určitého počtu nejpomalejších pilotů byla zavedena v roce 2006.
