Debatu mezi fanoušky - bez ohledu o jakou oblast jde - považuji za důležitou, samozřejmě v duchu určitých pravidel slušného přístupu podloženou argumenty, které ten který příznivec může doložit. Pochopitelně není vyloučen ani nějaký omyl či nepřesná formulace, ostatně jsme v době, kdy rozhodující není kvalita, nýbrž kvantita. Mít vše co nejdřív a je jedno, zda jsou informace přesné - někdy by se dalo říci, že je i dobře, když někdo neověřenou či překotnou zprávou vyvolá chaos.
Zajímavé je, že bulvár většina čtenářů odsuzuje, a přesto je neustále vyhledáván. Naštěstí na našich stránkách f1news.autoroad.cz se doufejme i nadále budeme podobně praxi vyhýbat. Po otevření diskuse jsou vidět velmi často známá jména a lze tedy předpokládat, že půjde někdy o ostřejší výměnu názorů, ale pořád v mezích slušnosti. Samozřejmě by bylo lepší si vše vyříkat „face-to-face“, vždyť na posledním srazu proběhla velmi dramatická debata o Michaelu Schumacherovi a Adelaide 1994, ale - slovy bulváru - netekla krev, neblýskaly se nože a ani se přítomní během argumentace nezvedli a nerozjeli pryč.
Schumacher M. - Hill D. | foto: Williams F1 Team
Proč tento úvod? Snad proto, že fanoušky rozhodně nelze přehlížet a veškerá naše práce je určena pro ně. Tím jim vlastně děkuji za mnoholetou přízeň - ostatně i Paddock Line kdysi vznikl kvůli nim, když se v dávné době Martin Zušťák rozhodl skončit se svými Střípky a nějaký podobný formát by chyběl. Nakonec jsem si Paddock přivedl s sebou i sem a doufám, že příliš ze své důležitosti neztratil.
Don't Cry For Me, Argentina
Příchod Franca Colapinta měl hned několik aspektů - především se země pětinásobného šampiona Juan-Manuela Fangia, trojnásobných mistrů světa ve fotbale, kontroverzní Evity Perón a tradičního póla opět mohla radovat z přítomnosti svého zástupce v F1. Mimochodem, naposledy se mohla modrobílá vlajka se sluncem uprostřed na počest startujícího Argentince v San Marinu 2001 - tehdy jím byl Gastón Mazzacane. Nakonec v brazilských ochozech jsme byli svědky transparentu, jenž jedenadvacetiletému Francovi sděloval, že mu drží palce 46 milionů Argentinců...
Druhým bodem jsou výkony - na rozdíl od nijakého Logana Sargeanta, jenž se za rok a půl dokázal jen vymlouvat a vyjel si jediný bod díky diskvalifikaci dvou soupeřů se Colapinto etabloval hodně rychle: už na Monze projel cílem na osmém místě a následně atakuje hranici bodované desítky. Jak mnozí komentátoři neopomněli připomenout, od dob legendárního Carlose Alberta Reutemanna je to první bodující pilot. V tomto směru by se slušelo poznamenat, že opět jenom díky úpravám bodovacího systému. Pokud by platil mnohem dříve, uspěla by i trojice Norberto Fontana, Gastón Mazzacane i Esteban Tuero. První jmenovaný ze čtyř závodů dokázal dojet dvakrát devátý, zbylí dva mají na svém kontě také osmá místa. Jen body za ně chybí.
Alain Prost v době své aktivní závodní kariéry také dělal chyby | foto: Renault Sport F1
Pokud by ale předchozí odstavec měl vyznít nějak dehonestujícím způsobem, nic takového nebylo zamýšleno. Franco se dokázal v F1 zabydlet a působí natolik dobrým dojmem, že se o něm začíná mluvit v souvislostech s lepšími zaměstnavateli. Ono by bylo smutné, kdyby nadějný pilot jen díky rozložení sil ještě předtím, než do F1 nastoupil, nemohl svou kariéru dále rozvíjet - i když to v současnosti s omezeným startovním roštem je téměř pravidlem. Také se hodně přetřásal jeho incident z Brazílie, kdy se v režimu safety caru rozmázl o svodidla. Těm, kteří ho za tento incident obviňovali z nedostatku zkušeností (stále jich nemá dost, což neznamená, že je diletant) by si měli všimnout, že už v zahřívacím kole podobně chyboval podstatně zkušenější Lance Stroll a pohřbil veškeré naděje. Ti, kterým nepřipadá historie jako nudný přežitek, si určitě vybaví Imolu 1991, kdy rovněž v zahřívacím kole vypochodovali z trati ve sjezdu za zatáčkou Rivazza Alain Prost a Gerhard Berger. Francouz už se z travnaté pasti nevyprostil a skončil ještě před startem. Také pršelo, ale tehdy trojnásobný mistr světa už měl za sebou 185 Grand Prix. Z toho hlediska mi přijde Colapintovo obviňování jako laciné a předčasné.
V současné době se řeší, zda ho v F1 udržet a hlavně kde - padla zmínka o Red Bullu, kterou Francovi vehementně vymlouvá bývalý indický pilot Karum Chandhook (viz zde). Je ovšem otázka, zda někdejší jezdec HRT a Lotusu, jehož nejlepší výsledek byl 14. místo v době, kdy na startu stálo ještě 24 vozů, je nějak relevantní. Ovšemže, Gasly a Albon neuspěli, jenže nelze vše srovnávat s Verstappenem, v současné době potřebuje Red Bull pilota zaručujícího dostatečné výsledky. Navzdory loňskému roku to letos Sergio Pérez v žádném případě nedokazuje. Je tu samozřejmě ještě šaráda s Carlosem Sainzem jr., protože pokud Checo opravdu Red Bull opustí (a u Hornera s dr. Markem je možné skutečně vše), byl by logicky lepší volbou. Pokud si mohu dovolit svou osobní vizi, pak bych skutečně jako ideální viděl u VISA Cash App RB (doufám, že se za rok zase nebudou jmenovat jinak) nadějné „young guns“ Lawson-Colapinto. Nechť se na mě Juki Cunoda nezlobí - za čtyři roky dojet jednou čtvrtý a šestý, zbytek coby směsice sedmých až desátých míst žádný progres nenaznačuje. Proto nelze vyloučit, že léčba ,mládím' by mohla zabrat.
Učit se, učit se, učit se!
Kdo to tehdy řekl? Humorná verze hovoří o V. I. Leninovi, jenž tato slova pronesl poté, co viděl Stalinovo vysvědčení. Ale můžeme také vylovit z paměti hlášku onoho hošíka, jenž se stal středem pozornosti paní učitelky, protože měl běloskvoucí košili vypranou v prestižním prostředku (dosadíte si sami). V našem případě bych se chtěl chvíli věnovat McLarenu. Jeho sympatické vystoupení nejen v loňském, ale i letošním roce, kdy zvrátil představu nudného šampionátu, je určitě více než příjemným osvěžením celého mistrovství, ale zároveň jakoby v týmu oranžových nevěděli, co sami se sebou. Kolem maďarské Grand Prix se toho napsalo víc než dost, ale je nutné si připomenout, že tam McLaren prokázal, že je ještě poněkud naivním soupeřem. Může si tisíckrát dobývat přízeň u fanoušků, že si hraje na spravedlnost - bylo jasné, že dřív nebo později ho to přejde, viz výměna pozic v brazilském sprintu. Na Hungaroringu byla celá záležitost zbytečná a nelze vyloučit, že přinesla jisté napětí, které týmu nadále neprospělo. Ostatně chybou byla i Itálie, kdy Norrisovi utekly další body.
McLaren na nejlepší cestě k nejvyšším metám - jen to chce ještě trochu trpělivosti a zkušeností | foto: McLaren
Sázet na to, že chce tým slavně dobýt Pohár konstruktérů je tak trochu omluva neúspěchu na jiné frontě. Napadá mě příměr k tenisu - nedávno jsem se ptal jednoho skutečně zarytého fanouška, jestli by mi byl schopen vyjmenovat dvacet let dozadu vítěze všech Grand slamů. Zaváhal pouze v jednom případě. Ale na dotaz „kdo vyhrál mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru“ se i přes svůj obrovský přehled nechytal. Chci tím říci, že pokud se zeptáte na mistra světa 1976, většina fanoušků F1 vypálí - James Hunt. Ale u Poháru konstruktérů už si tak jistí nebudou. Mnohokrát jsme vedli s různými lidmi debaty na toto téma a většina se shodla: šampiony od roku 1950 do loňské sezóny vyjmenuje většina z nich, ale v Poháru konstruktérů, snad s výjimkou dominujících let Mercedesu a McLarenu se bude většina ztrácet. Proto vidím prohlášení vedení týmu, že usilují o trofej mezi stájemi jako určitý alibismus „Nevyhráli jsme titul mezi jezdci, protože jedeme na týmové vlně a tam jsme byli neporazitelní.“ Dovolím si poznamenat, že něco podobného udělali u Vanwallu v roce 1958 - tým sice dobyl jako první historii novou trofej, ale Stirling Moss tím přišel o titul mistra světa a tuhle šanci už nikdy nedokázal napravit... A zeptejte se fandů Ferrari, jestli by v roce 1983 titul v Poháru konstruktérů vyměnili za Arnouxův post šampióna, o nějž až do závěru mistrovství usiloval...
Nicméně vše nemilé bývá k něčemu dobré - jde jen o to, co se stane v příštím roce. Nemá smysl připomínat, že nastaly chvíle, kdy jeden rok dominující stáj se náhle propadla do středu pole, možná i kousek za něj. Lotus v roce 1978 deklasoval celé závodní pole, aby o rok později nezvítězil v jediném závodě. Jeho nástupce Ferrari v sezóně 1979 vyhrál co se dalo - a o rok později byli G. Villeneuve a J. Scheckter rádi, když se dostali nejlépe na páté místo. Předvídat nelze vůbec nic, ale historie F1 nám ukazuje, že vzestupy a propady kráčejí ruku v ruce...
Rekord z říše snů, nebo nic ohromujícího?
Vybavuji si krátký rozhovor s Ronnie Petersonem z GP Švédska 1977, kde absolvoval svou jubilejní stou Grand Prix. Tehdy se hovořilo o „úzkém kruhu stovkařů“ a překonání této hranice se bralo jako výjimečný počin. S plynoucími léty a narůstajícím počtem závodů se rekordní limit nadále posouval a když Riccardo Patrese zakončil v roce 1993 svou kariéru na 256 startech, psalo se o těžko překonatelném rekordu. A hle - píše se rok 2024 a v Grand Prix USA je oslavován Fernando Alonso jako první pilot, jenž zdolal hranici 400 závodů.
První titul Fernanda Alonsa v roce 2005 | foto: Renault ČR
Ono to má ale malý háček - Španěl ve skutečnosti jel „pouze“ 398 Grand Prix, protože do tří (Belgie 2001, USA 2005 - onen známý závod, kdy byla většina startovního pole nucena po zahřívacím kole vzdát - a Rusko 2017) neodstartoval. Takže ona velká sláva - pokud se nestane nic zásadního - může propuknout až v GP Kataru. Jak jsme ale zjistili, oficiální zástupci médií F1 na tuto drobnost nedbali a vyzpovídali u příležitosti GP USA v Austinu jubilujícího pilota v krátkém rozhovoru:
400 závodů, to je šílené číslo...
To je, a ještě jsem dva roky vynechal - 2019 a 2020. 400 závodů je hodně, demonstruje to mou posedlost sportem a F1.
Začínal jste v 19 letech, jak si tento moment vybavujete?
Už je to nějaká doba, opravdu jsem tehdy moc nepřemýšlel o budoucnosti, kariéře, nevěděl jsem, jaký bude můj další závod, další tým. V roce 2006 jsem vyhrál šampionát, pak jsem šel do McLarenu. Na 99 % jsem byl přesvědčen, že to bude moje poslední sezóna. Už jsem si splnil své sny, dvakrát vyhrál mistrovství, to jsem ani v nejdivočejších představách nečekal, tak co bych tam ještě měl dělat?
Jaké chvíle byste ve vaší kariéře označil za klíčové?
Nepochybně to byly ony dva tituly. Také roky u Ferrari, bylo to pro mě šťastné místo, nestal jsem se mistrem, ale vyhrál pár závodů. Pak McLaren v éře Honda - měli jsme problém s pohonnou jednotkou. Pravda, roky 2017 a 2018 jsem si moc neužíval a pak jsem skončil.
Můj comeback jsem bral hodně vážně. Znamenalo to hodně práce, ale stačilo mi pět závodů, abych našel svou někdejší rychlost. A s ní jsem se uvolnil, byl jsem šťastnější, vrátil jsem se na stupně vítězů a mohl být se svým návratem spokojený.
Prodloužíte si kariéru, když k týmu přijde Adrian Newey?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem o tom neuvažoval. Samozřejmě jsem přemýšlel o sezónách 2025 a 2026, pozoroval jsem, jak mě závodění naplňuje a co mě motivuje a diskutovat s týmem, co je pro něj nejlepší. Nechci se od týmu trhnout a cítím, že pokud eventuálně vyhrajeme, budu u toho moc rád.
Nikdo v minulosti neodjel 400 závodů, jenom to demonstruje moji lásku k závodění, formuli 1 a mou schopnost jí hodně obětovat.
Stár téměř 400 GP, 21 sezón a 32 vyhraných závodů | foto: Aston Martin
Rozhodně si dost fanoušků vybavuje nakrátko ostříhaného kloučka, jenž v barvách Minardi brázdil okruhy a sbíral zkušenosti. Startoval většinou z chvostu pole a nejlépe projel cílem na desátém místě v Německu. Podařilo se mu však zařadit se mezi nejspolehlivější piloty ročníku 2001 - v počtu absolvovaných kilometrů se dostal na stupně vítězů! Pak přišlo ikonické Maďarsko 2003, kdy v barvách Renault nejen vyhrál první závod, ale nádavkem předjel úřadujícího mistra světa Michaela Schumachera o celé kolo. Pak už se jeho kariéra odvíjela po bodech dobře známých, mezi nimiž nalezneme dva tituly, napjatou atmosféru u McLarenu, spojenou s jednou z největších afér v F1, návrat k Renaultu a další kontroverzní událost v Singapuru, neúspěšné dobývání titulu u Ferrari, tristní druhé působení u McLarenu a známé chvíle na skládacím křesílku nebo zoufalý výrok „My snad máme motor z F2“, epizodu u Alpine a nečekaný přestup k Aston Martinu, kde sice nedosáhl na své kýžené 33. vítězství, ale vrátil se na stupně vítězů a dokázal, že ani „veteráni“ ještě nepatří do starého železa. Ono se ne nadarmo říká - jiná doba, jiný pohled. V začátcích existence F1 někteří piloti v Alonsově věku v F1 teprve debutovali...
Dosáhne či předstihne někdo Alonsův rekord? Nedělejme ukvapené závěry, kolikrát už se říkalo, že jde o výkon z říše snů a nenajde se nikdo, kdo by ho dokázal zdolat. A náhle jsou dosažené výsledky někdejších mistrů sice zajímavé, ale už nikoli rekordní. A nelze vyloučit, že se jednoho dne i rodák z Ovidea dočká odsunu na druhou příčku v dlouhodobých tabulkách. Jedno lze ale říci téměř jistě - určitě to bude nějakou dobu trvat.
a…
