Padesátá léta
V úplných počátcích se na fyzickou připravenost úplně nedbá. Jezdci jsou mnohdy plnoštíhlí a obecně Formule 1 není brána do takové míry jako sport, ale spíše je považována za společenskou událost. Když se podíváme na piloty jako José Froilán González či Albert Ascari, kterému se přezdívá Ciccio (Tlouštík), tak je to znatelný rozdíl od dnešních vyžlat.
Na druhou stranu je třeba říci, že závody v této éře mají značně rozdílnou dynamiku. I samotné vozy jsou náročnější na ovládání a od jezdce je vyžadována větší síla a výdrž.
Jen pro představu, nejdelší dosud odjetá velká cena, když nepočítáme Indy 500, trvala 3 hodiny a 22 minut a jednalo se o Velkou cenu Francie roku 1951, kdy bezmála 602 km dlouhý závod nejlépe zvládl Argentinec Juan Manuel Fangio s vozem Alfa Romeo 159.
Mercedes | foto: Daimler AG
Šedesátá léta
Zde přichází první změny. Monoposty začínají být lehčí a dravější, což vyžaduje i nižší váhu od samotných pilotů. Pořád se ale nedá mluvit o systematické fyzické přípravě, většinou záleželo na přístupu samotných jezdců či genetických predispozicích.
Pokud se podíváme na úspěšné jezdce této doby, tak je jasně vidět trend velmi štíhlých pilotů. Typickým příkladem drobnějšího pilota je například sám Bruce McLaren, který založil do teď fungující a velmi úspěšnou stáj McLaren.
McLaren se ve své první sezóně trápil s motory | foto: McLaren
Sedmdesátá léta
Pro tuto dekádu jsou jasným symbolem křídla, která pomáhají zvýšit přítlak, a tím se razantně zvyšuje rychlost v zatáčkách. S tím jde ruku v ruce nárůst přetížení, které jezdci musejí zvládat.
V polovině sedmdesátých let se na scéně objevuje fyzioterapeut a odborník na fitness Willi Dungl, který pomáhá s rekonvalescencí Laudovi po jeho havárii při Velké ceně Německa. Analyticky myslící Lauda s Dunglem následně začíná spolupracovat dlouhodobě a můžeme tedy hovořit o raných začátcích systematické fyzické přípravy a s ní spojenou změnou jídelníčku, která se pak stává standardem v 80. letech.
Lauda, Niki | foto: Scuderia Ferrari
Osmdesátá léta
Osmdesátá léta jsou obdobím turbomotorů, kdy výkon některých monopostů atakuje hranici 1400 koní. Vůbec tou největší bestií je přeplňovaný čtyřválec M12 od BMW s výkonem šílených 1440 koní. A tady končí veškerá legrace. Lauda k McLarenu přinesl trend fyzické přípravy a ten se nyní stává standardem.
Takto například okomentoval situaci ohledně fyzické přípravy Alaina Prosta trenér Josef Leberer z centra Dungl Clinic: "Alain Prost byl již ve slušné kondici, když k týmu přišel Senna, který měl vynikající psychiku. Alain se ale rychle naučil, že k vyhrávání je třeba být ve skvělé kondici. Tenkrát končil závody úplně vyčerpaný, měl talent, ale věděl, že pokud se chce na špici udržet několik let, bude muset začít tvrdě makat. Začal trénovat a rozvíjel své schopnosti. Nebavilo ho to, ale věděl, že to musí dělat, tak to prostě dělal."
Prost, Alain | foto: Williams F1 Team
Pořád se ale jedná o éru, kdy je vše v plenkách. Jezdci sice trénují, ale chybí tomu nějaký kontrolovaný systém, ten přichází až začátkem devadesátých let. "Začal jsem závodit v roce 1987 a jsou tu dvě věci, které stojí za zmínku. Zaprvé, jezdci většinou neměli trenéry. Nebylo to sice jako za dob Jamese Hunta, kdy se v sobotu kalilo, bylo to spíše takové klidné prostředí, kde se koncept zdravého životního stylu ještě. úplně nezakořenil. Zadruhé, když už se trénovalo, tak to nebylo úplně efektivní. Běhaly se sprinty, zvedaly se maximální váhy a to není pro Formuli 1 důležité. V devadesátých letech to již začíná být jiné, v té době se k tomu začíná přistupovat více věděcky," zavzpomínal na staré časy Allan McNish, který tenkrát působil jako testovací pilot McLarenu a na začátku nového tisíciletí (2002) odjel sezónu za Toyotu.
Devadesátá léta
Výkony aut se snižují, jelikož éra turba je již za námi. Týmy se nyní zajímají primárně o co nejvyšší přítlak. Zde dostávají zabrat primárně krční, ramenní zádové a středové svaly, které se tak stávají epicentrem tréninku.
Dle McNishe byla kondice důležitá nejen kvůli výkonnosti, ale i kvůli psychické pohodě: "Senna vždycky věřil, že byl rychlejší než kdokoliv a všichni s ním souhlasili. Byl ale také v lepší kondici než kdokoliv jiný. Pamatuji si na jednu fotku, kde před prvním závodem sezóny klikuje vedle bazénu. Měl tam vedle sebe nějaký drink a tvrdě makal. Jsem si jistý, že si byl vědom psychologické výhody, kterou mu cvičení přinášelo."
Hill, Damon | foto: Williams F1 Team
Dalším průkopníkem je Michael Schumacher, který na fyzickou připravenost klade velký důraz. Běhá, plave, posiluje. Dokonce navazuje partnerství s firmou TechnoGym a jejich cvičební pomůcky si vozí po celém světě a tvrdě na nich trénuje.
Začátek nového tisíciletí
Zvyšuje se rychlost a hlavně objem, který jezdci musí jezdci odjet kvůli množství testování. Například Jenson Button do roku 2010 najezdil při testování přes 107 tisíc kilometrů, což ho řadí na pozici druhého nejvyježděnějšího pilota. Alonso je devátý s necelými 97 tisíci.
"Pokud nejste ve skvělé kondici, tak se brzy unavíte a budete dělat chyby. Takhle jednoduché to je. Posledních 15-20 kol je moment, kdy fyzicky zdatní piloti mají obrovskou výhodu. Nejde jen o rychlost, když jste unaveni, ale do mozku se vám dostává méně kyslíku a to základ pro katastrofu. Prostě zbytečně můžete přijít o pozici, a proto je pro mě fyzický trénink naprostý základ. Na tomhle staví úspěšní piloti," okomentoval důležitost tréninku dvojnásobný mistr světa Fernando Alonso.
Button, Jenson | foto: McLaren
2009: KERS
Rekuperační systémy mají zásadní dopad na konstituci jezdců. KERS balíček váží nějakých 30 kg, minimální váhový limit vozu pro sezónu 2009 je 605 kg. Samozřejmě inženýři dělají, co můžou, ale krom ubírání váhy na autě se musí začít vysekávat i piloti. Každých deset kilogramů totiž znamená drahocenné tři desetinky na kolo. Proto se tedy radikálně mění trénink. Jezdci se navíc musejí odvodňovat, což při tropických teplotách vede ke zbytečné dehydrataci organismu.
"Já miluji cvičení, ale jsou prostě věci, které nemohu dělat, protože musím mít fixní váhu. Nemůžu jíst sacharidy a nemůžu budovat svalovou hmotu," řekl v roce 2013 Jenson Button.
Současnost a blízká budoucnost
Rok 2017 je rokem změn. Auta díky širším pneumatikám a křídlům budou robustnější a získají zase o něco více přítlaku, což povede k nárůstu rychlosti a přetížení v zatáčkách. A to zase povede k většímu zatížení již zmiňovaných partií - záda, ramena, krk a střed těla.
Co je tedy cílem současné přípravy? Jednoznačně zvýšení síly, ale ne už tak nutně nabrání většího množství svalů. Trendem tedy je funkční trénink s prvky CrossFitu, tedy trénink primárně s vlastní vahou a důrazem na zapojení středu těla. Pumpování bicepsu tedy není na pořadu dne.
— Daniel Ricciardo (@danielricciardo) January 5, 2017
Jak takový trénink asi vypadá? Díky sociálním sítím máme k dispozici pár fragmentů z tréninků některých pilotů. Takže víme, že třeba takový Ricciardo drtí provazy - jedna z velmi efektivních metod na posílení ramen. Verstappena jsme mohli vidět, jak například dělá mrtvé tahy. O tom to vlastně celé je. Tréninky pilotů se budou točit okolo základních cviků (shyby, dřepy, kliky, tlakové cviky, mrtvé tahy, sklapovačky...) a pomůcek na rozvoj rovnováhy, s kterou je úzce spjat rozvoj středu těla (TRX, Bosu, balanční podložky a válce...).
Piloti nepotřebují nabírat velké objemy, takže tomu jsou upraveny váhy, které nejsou vysoké, ale spíše se honí opakování a správná technika. Z rozvojem postavy je úzce spjata i správná strava (bohatá na kvalitní sacharidy a bílkoviny) a doplňky na zrychlení regenerace (aminokyseliny, iontové nápoje, minerály, vitamíny...). Krom posilování je důležitou součástí i svalová výdrž a kondice, která se zlepšuje primárně aerobní aktivitou. Většina pilotů sahá po klasickém běhu či dnes oblíbené silniční cyklistice.
