Co bude hlavním tématem diskusí, výměny názorů, debat a vůbec hodnocení, bylo jasné nejspíš už ve chvíli, kdy pravé zadní kolo Verstappenova Red Bullu kopírovalo linie Lewisova Mercedesu. Že hodnocení této záležitosti bude mít přibližně tři hlavní proudy, to bylo rovněž zřejmé – zastánci Hamiltona, příznivci Verstappena a neutrální množina, která nejspíš použila dávných slov manželky našeho vynikajícího závodníka Vladimíra Hubáčka, oznamující svému choti po jednom hodně tvrdém duelu s Jaroslavem Bobkem na trati v Hořicích: „Vy to máte v hlavě oba vybraný!“ Jistě, budou tu i podružné názory, že celý ten formulový humbuk je stejně nesmysl a jestli by nebylo lepší dělat něco smysluplnějšího. Lacině alibistické prohlášení, stejně tak můžeme odsoudit malíře, sběratele napichující brouky na špendlíky či tvůrce papírových modelů (případný další obor si dosaďte podle svého gusta).
Max Verstappen přeletěl přes vůz Lewise Hamiltona v závodě na Monze | foto: Mercedes AMG F1 Team
Takže jak se k celé záležitosti postavit? Faktem zůstává, že už při nájezdu do Variante del Rettifilo bylo jasné, že Lewis bude svou pozici bránit tvrdě – což také prokázal tím, že Max musel dle vlastních slov „téměř na trávu“. Tady mohla varovná žárovička zablikat poprvé a Holanďan si mohl říci, že jestliže hodlá Hamilton nasadit ostré lokty, těžko v následující levotočivé vyměkne. Problém byl v tom, že se mu vlastně nenabízelo víc než dvé možností: buď stočit svůj vůz přes obrubníkové „salámy“ a zkrátit si trať. Proč ne, tohle jsme viděli předtím v několika případech, Max by se zařadil za Lewise a souboj by pokračoval. Potíž ale nejspíš tkví ve faktu, že Verstappen je až příliš sebevědomý a občas si myslí ve stylu „jede Max, všichni z cesty.“ Bez snahy nějak podkuřovat Hamiltonovi, v prvním kole při průjezdu Variante della Roggia mohl jednat stejně a nejspíš bychom oba kohouty viděli coby nakládaný hermelín už zhruba po kilometru závodu. Lewis si ale šikanu zkrátil, udělal Maxovi místo a potažmo s tím přišel i o třetí pozici ve prospěch Norrise.
Na otázku o povaze souboje lze odpovědět jednoznačně – byl to závodní incident, ale i ty mohou mít svého viníka. Skoro by se dalo říci, že Verstappen po zjevně zpackaném pit-stopu prostě byl přemotivovaný a když viděl Hamiltona vyjíždějícího z boxů o chlup před sebou, odhodil zábrany a řekl si ono okřídlené „now or never“. Možná i proto ještě má k titulu trochu daleko – vzpomeňme na bývalé mistry jako například Lauda, Scheckter, Prost, i Senna sem jistě patří: určité kritické situace neřešili stylem „vlétnu do toho“, ale třeba i zvolnili a uhnuli, protože měli v paměti, že v první třetině se závod může rozhodnout, ale s větší pravděpodobností spíš ztratí. Max mohl mít s ohledem na obtížné předjíždění a jinou strategii ohledně směsi pneumatik obavy, že Lewise nepřekoná, možná si myslel, že jeho soupeř opět vyklidí pole. Ovšem nějak mi uniká, kam měl Lewis vlastně zmizet. Už při nájezdu do první části Variante del Rettifilo byl dobře o půl vozu před Maxem, po jejím projetí byl pořád Red Bull špicí za předními koly Mercedesu. Bavme se o závodním respektu, ale ten by bylo možné uplatnit ve chvíli, kdyby vozy byly opravdu kolo na kolo. To se ale nestalo a Max jinou alternativu vůbec nebral v úvahu. Jak umí obrubník auto vyhodit do vzduchu, to jsme viděli už mnohokrát, takže musel počítat s tím, že jeho monopost nezůstane přilepený k dráze.
Psali jsme
Přitom v konečném důsledku vlastně kolize nahrála do jeho karet, protože si tím udržel bodový náskok, jehož hodnotu si po sprintu mírně navýšil. Existuje několik záběrů a kamery incident snímaly hned z několika úhlů a ony základní body nelze pominout. Proto lze obhájit i rozhodnutí komisařů, jehož obsáhlé znění najdete v samostatném článku.
Dovolím si jenom jednu malou poznámku: ve vyhrocené atmosféře zazněly mnohé zajímavé názory, například Wolff prohlásil, že halo systém zcela určitě zachránil Hamiltonovi život. Nechci výjimečně polemizovat o smyslu oné ochranné pomůcky, jen mě napadl jeden případ, na nějž se můžete podívat ve videu výše. Dobře se dívejte na zadní kolo Benettonu pilotovaného Josem Verstappenem (tehdy bylo Maxovu tatínkovi pouhých 22 let), jak zasáhne Martina Brundlea do hlavy. Byla to rána z boku, navíc v podstatně vyšší rychlosti, než jakou jeli piloti ve Variante del Rettifilo. Rozhodně nemám v úmyslu nijak snižovat nebezpečí, které se nad Hamiltonem vznášelo, jen bych Wolffův výrok přisoudil prvotnímu šoku nad havárií a snad i obavám o největší hvězdu Mercedesu.
Je tu ještě jedna zajímavost a je zvláštní, že jsem prozatím neslyšel jedinou připomínku. Při Grand Prix Belgie byl jeden nejmenovaný moderátor označen za největšího odborníka na F1 v našich luzích a hájích. Proto jsem očekával, zda připomene poměrně zajímavou a téměř shodnou událost, která se odehrála o nějaké čtvrtstoletí dříve. Mnozí ještě pamatují urputný duel Michael Schumacher – Damon Hill. Ti dva si to nedarovali ani o rok dříve a kontroverzní události v Grand Prix Austrálie 1994 jejich soupeření povýšily do zvláštní sféry. V sezóně 1995 se Němec s Britem mydlili ještě o stupínek víc a mělo to další následky. Kde se nám to dramaticky potkali Hamilton a Verstappen? Správně, v Silverstone. A na témže místě netrpělivý Hill vyboxoval z trati Schumachera, takže jediný rozdíl byl ve faktu, že závod tehdy skončil pro oba. Druhý díl své nevraživosti si ti dva připravili na Monzu – hezká náhoda, že? Na rozdíl od letošního roku ovšem Damon jednoznačně „sejmul“ Michaela před Variante della Roggia, tedy o kousek dále než letos skončili v clinchi Max s Lewisem. Chápu, že historie někoho nebaví, přijde mu nudná nebo dokonce nepodstatná, ale tohle je přeci příležitost zamyslet se nad zvláštními okolnostmi a moci rozvíjet další – někdy i konspirační – teorie a rozšířit fanouškům obzory.
Je vždy trochu nespravedlivé, když nějaký incident tohoto druhu poněkud zastíní události mnohem příjemnější. Tou bylo bezesporu vítězství McLarenu – parádní návrat ještě v double hávu. Fanoušci druhdy dominantního týmu, z jehož řad vzešli šampioni Emerson Fittipaldi, James Hunt, Niki Lauda, Alain Prost, Ayrton Senna, Mika Häkkinen a Lewis Hamilton museli přetrpět dlouhých 170 Grand Prix, než zase mohli oslavovat. Za tu dobu se museli cítit téměř poníženě, když jejich oblíbená stáj prohrávala v Poháru konstruktérů se Sauberem či Toro Rosso a poslouchat uštěpačné poznámky. Ale opět si můžeme říci, že kdo se zabývá historií, najde paralely. I Ferrari měl svou krizi, potýkal se s ní také Williams, ani klasickému Lotusu nebylo vždy hej – dokázali se ale vrátit znovu na výsluní. Tým s minulostí jako McLaren se tohoto okamžiku musel jednou dočkat, někdy je to opravdu o schopných lidech a trpělivosti. Stačí si připomenout kritické období před padesáti lety. Tehdy ještě sídlil McLaren v Colnbrooku a byl zčistajasna zasažen na nejcitlivějším místě – při testu vozu CanAm zahynul jeho zakladatel Bruce McLaren. Tehdy se vůbec nevědělo, zda bude nějaká příští sezóna a tým se pár let potácel jako boxer inkasující tvrdý hák na bradu. Hlavně díky paní Pat McLaren a Teddy Mayerovi se opět vrátil do boje o vítězství a po třech letech i o mistrovský titul. Když jsem někdy v druhé polovině závodu slyšel Norrisovo lkaní, jak je Ricciardo pomalý, opět mi vytanula na mysli jedna asociace: Grand Prix Belgie, masakr na startu a závěrečný „duel“ mezi Damonem Hillem a Ralfem Schumacherem. Také tam se mladší ze slavného závodního rodu domáhal výměny pozic a lál, že ho třetí Alesi na Sauberu ohrožuje. Ona ta historie vlastně je hodně barevná a související, jen ji dávat šanci.
McLaren a vítězná GP Brazílie 2012 - potom přišel půst trvající 170 Grand Prix | foto: McLaren
Určitě by bylo dobré ztratit slovíčko o jezdecké rošádě, s předstihem avizované a realizované před dalším ročníkem. Můžeme se jen dohadovat, co je za zjevným poklesem Bottasovy formy – leccos už naznačilo představení v Sakhiru, kde ho jasně vyškolil George Russell. Pravda, ono se říká, že nové koště dobře mete a vzhledem k ojedinělé akci nebylo možné posoudit, jak by to mladíkovi jelo i nadále, ale také můžeme zaregistrovat několik záskoků ze strany pilotů nedosahujících ohromujících výsledků – a ani v kvalitním voze se příliš nepředvedli. Namátkou si vzpomínám na jistého Richarda Robartse – jméno dnešním fanouškům moc neřekne. Když se v roce 1974 objevil v kokpitu Brabhamu stoupajícím k nejvyšším příčkám, naprosto propadl a v GP JAR, kde jeho týmový kolega a nedávno zesnulý Carlos Reutemann vyhrál, on dojel na 17. místě. Připomenout můžeme také Eddie Cheevera či Stefana Johanssona; ti sice v Renaultu resp. Ferrari a McLarenu dosáhli slušných výsledků, ale nikdy se jim ve špičkových vozech nepodařilo vyhrát, zatímco jejich kolegové bojovali o mistrovské tituly. Bottas dokázal vítězit, ale také propadnout a v poslední době jako by z něj byl vymačkaný citrón. Ani jeho řeči o tvrdším přístupu už téměř nikdo nebral vážně. Věřím, že každý pilot touží po metách nejvyšších, ale také musí rozumně zhodnotit možnosti prostředí, kde se pohybuje. Bottas měl v Rosbergovi vzor, že není nic dáno předem, otázkou je, zda svou šanci neprošvihl a pak se z něj nestal ten hodný dohlížitel Lewisových úspěchů. Když pak přestal odvádět očekávané penzum výsledků, šla i loajalita k mnohonásobnému mistrovi stranou. Opět se zadívejme v čase zpět – registrujeme hned několik případů, kdy vzpoura „dvojky“ vedla k rozmetání klidu v týmu. Tím nejznámějším případem budiž méně výrazná revolta Petersona v Lotusu (1973), díky čemuž pak stáj opustil Emerson Fittipaldi s odůvodněním: „Ronnie se stává preferovanějším pilotem než já.“ Mnohem propíranější byl vzdor Carlose Reutemanna u Williamsu (1981), kdy jeho tvrdohlavost stála Frankův tým titul mistra světa. Ve vzpomínkách na tuto stáj je onomu roku věnována zvláštní pasáž.
Carlos Reutemann svou vzpourou dokázal vyostřit napětí ve Williamsově stáji | foto: Williams F1 Team
Není proto divu, že Hamilton Finův odchod nijak nevítá. Po bok mu přijde mladý vlčák chtivý dobrých výsledků. Lze namítnout, že ho tým může zpacifikovat stejně jako Valtteriho, ale nebylo by to už příliš do očí bijící? V tomhle případě si rozhodnou první závody a uvidíme, zda Wolff & his company nebudou do rádia posílat nějaké zaobalené pokyny, jak má Russell jezdit. Upřímně, pokud tohle nastane, asi bych Russella hodně litoval. Když začínal u Williamsu, slyšel jsem dokonce názory, že se v F1 pouze ohřeje jako třeba Sirotkin a zase zmizí. Měl by dostal plnou příležitost a dokázat, že Mercedes je trochu jiný případ než Red Bull. Názor, že se v Mateschitzově království staví monoposty šité na míru Verstappenovi, už zazněl mnohokrát a zatím tomu výkony jeho kolegů docela nasvědčují. Nutno ovšem dodat, že Pérez i přes své nečekané výkyvy zatím „redbuláckým“ dvojkám jednoznačně vévodí a minimálně ještě další rok bude…
Zatím nejnabitější sezóna má po třech víkendech zaslouženou pauzu – jak již z náznaků víte, hodlá ji část zdejších diskutujících strávit na již tradičním srazu, jehož historie už přesáhla výrazně desítku uspořádaných akcí. Poslední závod, ale i předcházející anketa nabízí hodně bohatá diskusní témata, mezi nimi určitě výhledy na změny ve startovním poli a kam nám nová F1 zamíří.
…
