"Upřímně mě nenapadlo, že bych se mi u McLarenu dostalo možnosti si také zazávodit. Pak ale přišel Bahrajn 2005, Juan Pablo Montoya byl zraněn a já byl osloven, abych za něj zaskočil. Alex byl v tu chvíli mimo hru - vůz byl přizpůsoben s ohledem na Kimiho a Juana Pabla a Alex měl díky tomu značné problémy s hasicím přístrojem, jehož umístění by se tak narychlo nestihlo přepracovat. Proto padla volba na mě.
Domnívám se, že jsem zajel dobrý závod. Nesmíme zapomenout, že kvalifikace tehdy měla jinou podobu. Měla jen dvě jízdy a pokud jste v předchozím závodě nestartoval, musel jste v sobotu vyrazit na okruh jako první. Takže jsem musel dosáhnout kvalifikačního času na »zelené trati«. Byl jsem nakonec osmý a Kimi byl dokonce o místo za mnou. V závodě jsem udržel páté místo a navíc zajel nejrychlejší kolo.
Mám za to, že se po tomto závodě vnímání mé osoby v týmu poněkud změnilo, což byl také důvod, že jsem po předčasném odchodu Montoyi uprostřed sezóny 2006 dostal šanci ho nahradit. Byla to první sezóna osmiválců a Mercedes neměl zrovna oslnivý výkon. Závody, kde jsme měli největší šance, byly Monaco a Maďarsko, kde na výkonu tolik nezáleželo. Ale auto bylo opravdu velice hezké a já si v něm vedl slušně, aspoň myslím.
Druhé místo v Grand Prix Maďarska bylo fantastické. Někdy s mechaniky žertujeme, že jsem ten závod mohl vyhrát. Po Kimiho nehodě vyjel na trať safety car a já přitom zamířil do boxů. Načerpal jsem palivo, které mi vystačilo do konce závodu, jenže přestalo pršet, trať oschla a já musel musel pro suché pneumatiky. Přitom pohonných hmot jsem měl dostatek, Jenson s Hondou byl bůhvíkde, ale safety car ho vrátil do hry a on také zvítězil. Ale i tak byla přítomnost na stupních vítězů něčím úžasným, skvělý úspěch, který nám nikdo nevezme.
V Maďarsku dosáhl Pedro svého nejlepšího umístění v kariéře | foto: McLaren
Závodní soumrak u McLarenu
Tým vždy před závodem vydal prohlášení, že budu startovat i v této Grand Prix, tak to šlo závod po závodu. Byla to doba, kdy Lewis Hamilton dominoval GP2 a stále sílily zprávy, že zaujme u týmu můj dočasný post. Taková situace se mi vůbec nezamlouvala. Snažil jsem se odvést co nejlepší práci pro tým, ale rovněž jsem byl vystaven značnému tlaku a možnosti, že v dalším závodě už nedostanu příležitost. Na mém výkonu se to určitě podepsalo, protože jsem jezdil s vědomím, že když nedosáhnu dobrých výsledků, Lewis mě může nahradit. Nakonec jsem startoval ve všech zbývajících závodech, ale kriticky připouštím, že jsem mohl být lepší.
Když mě pak Lewis před sezónou 2007 nahradil, nebral jsem to jako nějakou nespravedlnost, protože jsem něco podobného očekával už v průběhu druhé poloviny roku 2006. Byl to mladý talent, šampion GP2, do týmu přišel navíc Fernando Alonso, takže jsem neměl šanci.
O to větší zklamání jsem prožil o rok později. Před koncem sezóny 2007 se rýsovala velká šance, že bych mohl nahradit odcházejícího Alonsa a tvořil tým s Hamiltonem. Když se tým doslova na poslední chvíli rozhodl pro Heikki Kovalainena, hodně mě to překvapilo. Mohl bych tento okamžik nazvat jako nejhorší bod mé kariéry. Skutečně jsem byl přesvědčen, že to místo dostanu.
James Key a Pedro de la Rosa v roce 2008 | foto: Sahara Force India
Adieu, McLaren
Sezóna 2008 byla určitě vrcholem mé kariéry u McLarenu. Přebolelo zklamání z předchozího roku, kdy jsme o titul přišli o jediný bod, bylo fantastické sdílet s Lewisem jeho slavné vítězství v Brazílii doslova pár set metrů před cílovou čarou. Byl to neuvěřitelný moment. Cítil jsem se, jako kdybych to auto pilotoval sám, závod jsem komentoval pro španělskou televizi a v posledním kole jsem téměř nemohl mluvit, jak jsem byl nervózní.
Pořád jsem ale ještě toužil závodit, a tak jsem byl vděčný, že mi to McLaren v roce 2010 umožnil. Stále jsem byl u něj ve smluvním vztahu, ale když jsem vysvětlil, že se mi naskytla příležitost získat místo u Sauberu, nedělali mi potíže. Byla to ale také éra, kdy význam testpilotů postupně klesal, protože se testy jako takové začaly omezovat, z toho důvodů se jich chtěli účastnit především závodní piloti. McLaren pochopitelně chtěl mít pilota, jehož služby by mohl za rok dva využít. Bylo by to pro něj užitečnější. Mohli mi odchod znemožnit, ale neudělali to. Kdyby tehdy řekli »Pedro u nás zůstane«, nikam bych nešel. Cítil jsem k týmu velkou loajalitu a stejné to bylo i v opačném směru. Byl to skutečně velmi otevřený přístup.
Už v kokpitu Sauberu v GP Itálie 2010 | foto: Sauber Motorsport AG
Byla to naprosto neuvěřitelná doba
V roce 2011 jsem se k McLarenu vrátil. Ale už jsem vysvětlil, že testy byly stále více omezované, proto začala být podstatně důležitější práce na simulátoru. Na konci roku jsem oznámil Dennisovi, že odejdu k týmu HRT, jsem přesvědčen, že o existenci týmu vůbec neměl ponětí. Byl jsem vždy velmi hrdý na skutečnost, jak dlouho jsem u McLarenu fungoval, na fantastickou spolupráci s inženýry a mechaniky. Také jsem hodně pochytil od velikánů té doby, ať to byl Fernando Alonso, Kimi Räikkönen, Lewis Hamilton, Juan Pablo Montoya nebo David Coulthard. A nesmím zapomenout ani na Alexe Wurze - od něj jsem se také naučil plno věcí, zůstal mým dobrým kamarádem, jehož si velice vážím.
Na oněch devět let u McLarenu mám úžasné vzpomínky. Samozřejmě, byly i momenty, kdy jsem se cítil rozladěný, ba přímo naštvaný. Například když jsem nebyl angažován pro rok 2008 nebo v roce 2005, kdy v době Montoyova zranění dostal místo mě v Imole šanci Alex. Ale s odstupem času už mě to tolik netrápí a mohu o tom otevřeně hovořit. Všechno, co mohu říci, je pouhé »Děkuji McLarenu«. Díky němu jsem mnohem komplexnější závodník i člověk, než jsem byl před příchodem do této stáje v roce 2003."
