Kritika je vždy nepříjemná a mnohokrát ten, kdo nějaký soud vynáší, dostane pořádně naloženo, co si to dovoluje, co vůbec dokázal, ať si to zkusí sám a podobné názory. Potíž pro obhájce nedokntutelných, lhostejno na které pozici a jakékoli oblasti tkví ve faktu, že bychom měli možnost vyjádřit své mínění, samozřejmě za předpokladu elementární slušnosti a bez zbytečných invektiv. Pro někoho možná mohou být vulgarismy a absolutní neúcta symboly dnešní podivné doby, ale takoví lidé ubližují nejvíc sami sobě, zvláště když se domnívají bůhvíjak nejsou zajímaví.
Japonská Grand Prix byla závodem jistých nadějí i bedlivě sledovaných výkonů. Udály se tu věci historicky zajímavé, zdaleka ne tak často viděné i poměrně tristní. Dnešní ohlédnutí nebude ryze pozávodní, ale má svůj vztah nejen k prozatím poslednímu klání vozů F1 - vlastně se týká dosavadní sezóny.
Oscar Piastri se řadí mezi velmi talentované "young guns". A stále se lepší | foto: Alpine F1 Team
Oscar Piastri
Ještě na začátku tohoto ročníku by na pódiové umístění dvaadvacetiletého melbournského rodáka jen málokdo vsadil pověstný pětník. Jenže McLareny polity živou vodou postupují vpřed - a tím se zvýšily i šance pro zástupce země, která bývala na pravidelnou účast svých reprezentantů na "bedně" zvyklá. Ostatně mistrovské tituly Jacka Brabhama a Alana Jonese plus triumfy Marka Webbera a Daniela Ricciarda zajistily pátému kontinentu sedmé místo v dlouhodobé historické tabulce, byť na něj dotahuje pozvolna Španělsko a mohutně Holandsko.
Většina fanoušků ví, že prozatím posledním pilotem, jenž se na stupně vítězů dostal ve své premiérové sezóně, byl Lance Stroll na Williamsu v Baku 2017 (opraveno na základě upozornění diskutéra Rocka). Kanaďan se rozboru dočká níže, takže konstatujme, že jsme museli čekat šest let, než se opět našel pilot, jenž se může postavit po bok - namátkou - Fariny, Fangia, Parkese, E. Fittipaldiho, Regazzoniho, Coultharda, Hamiltona či Magnussena (je to jen ilustrativní výběr, nikoli přehled). Při současné formě McLarenu to nemusí být naposledy, kdy se australská vlajka objeví za zády pilotů, ostatně protinožci na ni čekali déle než dva roky - naposledy ji ve vítězném závodě v Itálii 2021 obrazně v rukou třímal Daniel Ricciardo.
Juki Cunoda se měl stát tahounem AlphaTauri | foto: Red Bull Content Pool
Juki Cunoda
Japonec by měl být tím mužem, jen vytáhne vůz Alpha Tauri z bláta na výsluní. Velice dobře si vzpomínám na debatu, když na sklonku předchozího roku odcházel od týmu Gasly k Alpine a spekulovalo se o Jukiho úloze - měl za sebou druhou sezónu a po jeho bok přišel sice nadějný, ale pořád neostřílený Nyck de Vries. V tomto směru se s názorem odborníků, kladoucích si otázku, zda se Cunoda s takovou odpovědností vyrovná, lze ztotožnit. Říká se, že ve třetím roce působení v F1 už by mělo být zřejmé, zda na ni pilot stačí či nikoliv. Nelze to brát do důsledků, existují případy, kdy se jedinec "projeví" později. Maně mě napadá Patrick Tambay, jenž po nadějném vstupu do F1 totálně vyhořel u McLarenu, nevyšel mu ani restart v Ligieru a až tragédie Gillese Villeneuva a rudý kokpit Ferrari naznačily, co v tomto francouzském, bohužel už zesnulém závodníkovi bylo.
Cunoda první sezónu neměl vůbec špatnou, při debutu bodoval a rok zakončil velmi dobrým čtvrtým místem Abu Dhabí, takže měl solidní výchozí pozici pro další rok. Místo progresu ale nastala stagnace a ústup z pozic. Proto bylo poněkud překvapivé tvrzení jednoho experta, že Juki letos konečně dozrál a ... co vlastně? Tři desátá místa a tvrdá konkurence nováčka Lawsona vůbec nenaznačují, že by se měl Cunoda stát novým hrdinou Země vycházejícího slunce, sbírat pro ni konečně stupně vítězů (v historii F1 se tam postavili pouze Aguri Suzuki, Takuma Sato a Kamui Kobajaši) a snad i vítězství, na které Japonsko čeká. Může podávat dobré výkony po stránce jezdecké, ale pokud nejsou korunovány tím nejdůležitějším, totiž body, může mít problémy. F1 jako další sporty nejsou krasobruslením, kde se hledí na umělecký dojem. Dovolím si jedno připodobnění - Brazilci na fotbalovém MS ve Španělsku 1982 hráli podle expertů vůbec nejkrásnější fotbal, ale ve čtvrtfinálové skupině jim dal Paolo Rossi tři góly a "kanárci" jeli domů. Cunoda zjevně v očekávané pozici neobstál, možná proto de Vriese nahradil velezkušený Daniel Ricciardo coby ostřílený mentor; i když ve své nynější krátké závodní pasáži ještě nezapadl do patřičného tempa. Potom si přijde novic Lawson a vše postaví na hlavu.
Pochopitelně tu musíme cítit zájmy Hondy, ale tahle éra možná brzo skončí a zatím to nevypadá, že by Cunoda dokázal natolik zrychlit, aby si zajistil místo jinde. Rozhodně však Liam Lawson naznačil, jak to s výkoností třiadvacetiletého rodáka ze Sagamihary je. Mohu vznést malou anketní otázku - jakou jezdeckou dvojici (bez ohledu na vazby a další okolnosti) byste pro AlphaTauri v příštím roce zvolili vy?
V McLarenu zažil Checo první velké zklamání | foto: McLaren
Sergio Pérez
Sice riskuji, že mě uživatel SergioPÉREZ odstřelí bazookou nebo nějakou jinou humánní zbraní hromadného ničení, nicméně dá se konstatovat, že poločas rozpadu výkonnosti mexického pilota pomalu nabírá finální obrátky. Nelze přehlížet fakt, že život v Red Bullu po boku Maxe Verstappena není žádný med a pro někoho může být jeho preferování až nespravedlivé. Jenže jsme ve světě tvrdého byznysu, na nějž se perfektně hodí výrok z jinak nepovedeného filmu Driven (u nás Formule!, 2001), kdy Robert Sean Leonard v roli Demille Blye, manažera a bratra hlavního hrdiny Jimmy Blye (Kip Pardue) říká svému sourozenci "Tohle jsou závody a ne maturitní večírek!" Hazardovat s úspěchem pro pocit spravedlnosti se hodně nevyplácí - i tady máme příklad z roku 1958, kdy u Vanwallu nechávali vyhrávat jak Mosse, tak Brookse a titul věčnému korunnímu princi Stirlingu Mossovi nakonec vyfoukl Mike Hawthorn.
Nebudeme si zastírat, že od příchodu Verstappena do Red Bullu se projevil jeho potenciál a postupně se vše začalo točit kolem něj. Ale Max rozhodně není pilotem, který by jen seděl v autě a točil volantem. Na výsledcích má určitě zásluhu Adrian Newey, ale Verstappen určitě není jen nástrojem. V takovém případě jsou v podstatě možné jen dvě varianty - buď se týmová dvojka vzdá ambicí na pocty nejvyšší (asi jako Bottas u Mercedesu) a bude dělat vše nejlepší pro tým, nebo vyklidí pole, což u Red Bullu bývá vcelku běžný jev. Pérez se po Kvjatovi, Gaslym a Albonovi jevil jako ideální řešení - zpočátku to sice maličko drhlo, než si přivykl novému prostředí, ale když se podíváte do historie, tak Verstappen s Pérezem dokázali zajet deset týmových double. Na Vettela s Webberem to sice nestačí (16), ale kromě těchto dvojic už registrujeme jediné další - Ricciardo/Verstappen a nic jiného. Z tohoto pohledu se Pérez zdá být ideálním souputníkem Maxe, jenže...
Není divu, že ve špičkovém týmu se očekávají i stejné výsledky. Na chyby jednoduše není prostor ani čas a chlácholit se utěšováním: "No co, tak jsem zvrzal kvalifikaci, závod nebo obojí, on to Max stejně zachrání" je lhaní si do vlastní kapsy. Nebudeme daleko od pravdy, když si řekneme, že pokud by byl Sergio vždy nejhůře druhý, byl by vynášen jako ideální týmový partner. Žít donekonečna z toho, jak Maxovi pomohl v Abú Dhabí 2021 nelze. A tady je asi hlavní důvod Sergiova pozvolného pádu. Ani jeho kariéra nebyla vždy bez poskvrny, vyhořel u McLarenu a vlastně dostal pohádkovou šanci si zajezdit na úrovni v jednom z nejlepších a poté i nejlepším týmu. Jenže už loni si neporadil s Leclercem a stěžovat si na Maxovo chování v Brazílii nemělo valného smyslu. Letos se trápí v kvalifikacích, dělá chyby a už na ně doplácejí i jeho soupeři, což je vždy špatné. Checo má podepsanou smlouvu pro rok 2024, ale ti, kteří nekoukají na F1 skrze růžové brýle nebo jen posledního půl roku vědí, kdo to je dr. Helmut Marko a čeho je v rámci zájmu týmu schopen. A kolikrát jsme už byli nejen v F1 svědky, že podepsaný papír nemusí mít odpovídající hodnotu.
Bude Logan Sargeant nechtěnou kopií Nicolase Latifiho? | foto: Williams F1 Team
Logan Sargeant
Když tým Williams opoušel po třech letech zmaru Nicolas Latifi, ptali se nejen jeho fanoušci, co na jeho místě ukáže Logan Sargeant. Kratičké vzepětí přišlo před polovinou sezóny, jinak to byl obraz bídy a utrpení a jednoznačná participace na tom, co pro tým dělá Albon. Na jednu stranu je pochopitelné, že pokud Liberty Media hodlá cílit na americké publikum, musí tamním místy až nekritickým patriotům dát zdání, že to je i "jejich" F1, jenže s tím vztahem Američanů ke královně motorsportu to bylo vždycky všelijaké. Od absolutně nadřazeného přístupu majícího za následek bleskové vystřízlivění (Scarab, Scirocco) přes kamufláž za americké peníze (Shadow) po rychlou ztrátu zájmu (Parnelli, Penske, Beatrice-Haas). Současný Haas od vcelku slušných začátků představuje takovou jízdu po horské dráze, pohříchu víc a víc často na spodní hraně a je otázka, jak dlouho ještě jeho majitele bude tahle situace bavit. Byly tu případy, kdy si týmy sáhly na samé dno a nejednalo se zrovna o periferii F1, stačí vzpomenout na McLaren, Ferrari či Williams, ale to jsou stáje s dlouhou tradicí a leccos se dá ustát s ohledem právě na historii. Zajímavé bezesporu je, jak exponenciálně narůstá počet Grand Prix na území USA, ale komu vlastně mají američtí fanoušci fandit? Jistě, F1 není fotbal, ale podívejme se na Japonsko a podporu Juki Cunodovi. Určitě v Austinu uvidíme nějaké bannery či trička pro muže s # 2, ale příznivci F1 bývají většinou soudní a čekat, že se Logan vyšvihne - zvláště po posledních závodech - do popředí je asi jako chtít po politicích, aby vždy mluvili korektně a bez mlžení.
Ale zpět k Loganovi. Při vší úctě ke kterémukoliv pilotovi nelze říci, že by v jeho případě byl viditelný nějaký progres. Budiž, dokud dojížděl na chvostu a neničil techniku, dalo se mluvit o počátečních potížích nováčka. Ale v poslední době se jeho přínos zaměřil na mechaniky, jimž ochotně poskytuje možnost pracovat přesčas při opravě pochroumaného vozu. Navíc to stojí peníze a rozhodně ne málo. Nabízí se srovnání s Mickem Schumacherem a otázka, jak dlouho Sargeant tuhle situaci ustojí. Pochopitelně může hrát roli přemíra snahy napravit chyby předchozí, ale z toho také mohou pramenit další úlety - obávám se, že i kdyby teď Sargeant zajel onen solidní výsledek a hrábl si třeba na body (což vypadá krajně nepravděpodobně), nemůže to vyvážit škody, které napáchal. Finanční pozadí jeho existence u Williamsu neznám, ale nevypadá to, že by přilákal nějakého zásadního sponzora Made by U.S.A. - pak tu je ještě jedna nepříjemná okolnost, jíž musí Američan čelit. Je to výše zmíněný Liam Lawson a jeho výkony. A to nemůžeme tvrdit, že AlphaTauri je výkonnostně podstatně lepší než Williams, stačí se podívat na pozice v Poháru konstruktérů. S Loganem to je zkrátka nahnuté a těch záchranných pásů v jeho případě ubývá.
V rodině se dává padák skutečně jen těžko - Lance a Lawrence Strollovi | foto: Aston Martin
Lance Stroll
Vždy jsem měl rád humoristickou knihu Študáci a kantoři z prostředí titulem naznačeným víc než jasně. A v ní byla jedna krásná větička: "Naopak pomlčíme o protekčním dítku, které z našich škol naštěstí téměř vymizelo". Proč ten dramatický úvod? Protože bych chtěl pár řádek věnovat i pilotovi, jenž by za běžných okolností měl účet v F1 dávno uzavřený.
Peníze hýbou světem a F1 není výjimkou. Lawrence Stroll se rozhodl, že jeho syn bude mít umetenou cestičku se vším všudy. Proč ne, utrácí je on a je to jeho volba. Jenže každé jednání by mělo mít nějaký smysl. Asi těžko si stoupnete na břeh řeky a budete házet peníze do vody s tím, že syn možná bude jednou skvělým kanoistou a zase ty prašule vyloví. Znovu zopakuji, že F1 je natolik prestižní záležitost, že se tam těžko jako v dřívějších dobách dostanou piloti, jejichž schopnosti jí nedosahují. Ovšem Stroll je takový hybrid na půli cesty. Nelze mu upřít tři pódiové výsledky - ale není to za těch sedm let, co jezdí, trochu málo? Namítnete, že někdo (viz Nico Hülkenberg) se nedostal ani tam, na druhou stranu když se podíváme do závodního protokolu brzy pětadvacetiletého Kanaďana, tak nejvíc umístění posbíral mezi devátým a čtrnáctým místem - zatímco Hülkenberg mezi šestým až osmým. Ovšemže nebudete svou ratolest vyhazovat z rodinného hnízda, pokud nejste krkavčí otec, ale je třeba také domýšlet i další fáze činnosti. Stroll pouze jednou dokázal v celkové klasifikaci porazit týmového kolegu (Sergej Sirotkin v roce 2018, kdy hrál Williams už svou méně důstojnou roli), jinak byl vždy ten druhý - a pouze v sezóně 2020 překonal padesátibodovoou hranici, což lze při novém systému považovat za neúspěch. Rodičovská láska je krásná věc, ale po Strollovi do F1 nastoupili Leclerc, Russell, Norris, Albon a Piastri (samozřejmě i pár horších, ale ti většinou velice rychle zase odešli), Stroll s ohledem na dobu svého pobytu by jim měl být rovnocenným soupeřem, zatím to tak ale vůbec nevypadá. I proto ona vzpomínka na jednu knížku o študácích - tatínek Lawrence by byl určitě jedním z rodičů, kteří by byli schopni vybojovat pro propadajícího synka přinejmenším vyznamenání.
Opět zopakuji malé zamyšlení z úvodu - kombinace dojmů, názorů a faktů není čas od času na škodu a pokud má člověk možnost, rád by se o ni podělil, už jenom proto, aby si uvědomil, zda se jeho myšlenkové pochody ubírají přijatelným směrem. Bezesporu se ozvou takoví, co souhlasit nebudou - je to jenom dobře, protože debata je cennou věcí. Zatvrzelí stoupenci mínusů se určitě také nějak projeví, pokud to bude korektním způsobem, čekám i na jejich vyjádření. A všem přeji alespoň v něčem zajímavý závěr sezóny, v níž těch překvapení bylo prozatím pohříchu málo.
Na závěr jednu zprávu ryze osobní. Už jsem v minulosti informoval o tradičních srazech diskutujících v Hříměždicích, kde o nás zdejší přispivatel Odin5 skutečně královsky pečoval. Nebyly to jen odborné i vášnivé debaty o historii, současnosti i výhledů, kam se F1 vydá; našel se čas i na výlety k tradičnímu místu konání mezinárodního klání High Jump, na hrad Vrškamýk či torzo největšího mlýna holandského typu v Příčovech. Proto v současné době, kdy Odina trápí nepříjemné zdravotní problémy, mu za všechny přeji velmi brzký návrat nejen na pole diskusních příspěvků.
