Pro někoho to může být až nemilé připomínání či neadekvátní srovnávání, ale skromně soudím, že není na škodu. Ponechme teď stranou všechny technologické vymoženosti a pokrok, aniž bychom chtěli vynášet či hanět jeho přednosti a zápory. Když jsem počal nakukovat do komnaty zvané F1 a pozvolna se seznamoval nejen s přítomností, ale i bohatou a poučnou minulostí, obrovským šokem pro mě byly události roku 1976. Diskvalifikace vítěze, protesty, měnící se pořadí - až na dvě výjimky (GP Velké Británie 1970 a GP JAR 1973), kdy se vehementně protestovalo proti vítězi, jsem nic podobného neznal. Když už se řešily nějaké ty šťouchance na trati - viz dvojice Pace-Regazzoni ve Watkins Glen téhož roku, přešlo se to bez zkoumání a vlny komentářů poměrně smírně.
Čas ale letí kupředu jako splašený a poslední roky se to incidenty, penalizacemi a kontroverzními okamžiky jen hemží. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že od lokálních problémů v závodech vše vygradovalo předloni v Abú Dhabí při korunovaci šampiona. Tehdy snad zčásti i právem byl na pranýři Michael Masi, ale jak se zdá, jeho nástupci jako by ho chvílemi chtěli překonat.
Ptáte se na jeden z důvodů? Asi nejsem sám, kdo se kloní k názoru, že pokud by byla pravidla daná naprosto jasně, tak by mnoho dohadů zmizelo. To jasně znamená, aby v žádném případě nebyly pochybnosti. Přitom tvůrci mají v minulosti hezkou řádku případů, co všechno je možné vymyslet - nemá smysl si nalhávat, že občas se spíš hledí, kde nechal tesař díru než si lámat hlavu nad nějakým problémem. Nebyl to jen Colin Chapman a jeho eskapády, které mu někdy vyšly a jindy zase ne (určitě si vzpomenete na kontroverzní Lotus 88), ale i další koumáci. Nelze je tak docela zatracovat - něco jiného je, když jednoznačně jste za hranou litery formulového zákona, jenže tak naivní oni koumalové nejsou. Jen zkrátka hledají ony skulinky a často je nacházejí.
Fernando Alonso si v Džiddě užil své | foto: Aston Martin
Cesta dlouhá, ale smysluplná
Abych se pokusil vysvětlit, co mám na mysli, poskytnu jednu programátorskou zkušenost. Zaváděli jsme klientskou databázi a když ji šéf přišel prověřit, zadal několik jednoduchých chytáků, jako například měsíc číslo 13 nebo den 35. To samozřejmě IT borci zvládli. Jenže pak jim řekl - vložte datum 0. 1. (rok nerozhodoval). A ejhle, program tuhle informaci sežral. Programátoři se hájili, že takovouhle blbost by nikdo nenapsal, jenže šéf je chytil i na 30. únoru. A ještě pěti nebo šesti dalších maličkostech. Proč to vysvětluji? Něco se může zdát jako totální nesmysl, o němž vůbec neuvažujete, ale v natolik ostře sledovaném a prestižním sportovním odvětví musíte každou věc prověřit ne dvakrát, ale raději třikrát až pětkrát. Ostatně krásným příkladem budiž ostuda v Saúdské Arábii a dohady, kdy vlastně práce na vozidle začíná. Pravda, pravidla neznám jako někteří do posledního písmenka, ale kdyby v nich jasně bylo napsáno: "Za práci na voze je považován jakýkoli dotek ze strany člena týmu, bez rozdílu funkce a zařazení, jakož i odpovídajícího vybavení garáže v boxech (zvedák, nářadí, pistole k výměně pneumatik atd.). Pokud k takovému kontaktu dojde před uplynutím daného limitu, bude tým a pilot potrestán časovou penalizací v hodnotě tolik a tolik vteřin." A kdyby bylo potřeba, půjde se třeba do blbuvzdorných detailů, ale pak by se nikdo nemohl vymlouvat. Buď se zvedák dotkne lůžka v zadní části vozu a je to proti pravidlům, nebo se nedotkne - a je to v pořádku. Nejspíš ale takové vysvětlení chybělo a F1 si mohla vyslechnout řadu peprných poznámek na svůj účet.
Jen dodám, komu se takové piplání v detailech zdá zbytečné, pak se občas porozhlédněte, jaké jsou ve světě uplatňovány žaloby v kontextu s činnostmi, které se vám zdají totálně uhozené, ale jsou často předmětem spektakulárních žalob. Napadlo by vás vdechovat burské oříšky? Jedna dáma si tak přivodila újmu na zdraví a protože výrobce na obalu neuvedl, že se to s podzemnicí olejnou dělat nemá, dotyčná vysoudila 3 miliony dolarů - a postarala se o jeden z na první pohled šílený, ale skutečný pokyn pro konzumenty.
Pozapomenutý konflikt v Austrálii - Hamilon x Verstappen | foto: Pirelli
Ťuk, ťuk a nemám na mysli Mary Hopkin
Plavovlasá andělská zpěvačka, o jejíž objev se postaral Paul McCartney, nazpívala lyrickou písničku Knock, Knock, Who's There? Možná poněkud ve stylu stavby klenoucí se nad propastí ve spojení s oním přežvýkavcem se dostávám k další oblasti - šťouchanců a kontaktu na trati. V Austrálii jsme ještě neodjeli první kolo a už byl ve štěrku Leclerc po "knock, knock" se Strollem, vzápětí si stěžoval Verstappen, že ho Hamilton v souboji vytlačil z trati. V samotném závěru pak došlo ke kopii bez xeroxu - stejné vozy, jen odlišní piloti. Po chvíli byly rozšmelcovány oba růžové vozy Alpine (jak tristní závěr této krátkodobé barevné varianty) a to nebereme zvlášť na zřetel Logana Sargeanta, jenž bez okolků nakoukl do "kufru" Nycka de Vriese. Čtyři hodně podobné, v případě Ferrari a Aston Martinu téměř identické události - a každá hodnocena naprosto jinak.
Lze samozřejmě diskutovat o vině, zločinu a trestu. U Leclerca bylo zřejmé, že jeho odpůrci budou vysvětlovat, že zavřel Strollovi cestu. Ale už méně lidí si všimlo, že Lance se evidentně snažil vyvézt za Alonsem bez ohledu na to, co jeho týmový kolega provede. Že by se Charles brutálně přesouval z levé strany na pravou? Určitě o nic méně než Alonso před Sainzem jr. Dopad je ovšem takový, že v jednom případě je věc posouzena jako závodní incident (budiž) a ve druhém jako omezení pilota (dejme tomu), ale pak se ptám, proč nebyl řešen případ Verstappen-Hamilton, kde bylo zjevné, že situace mohla dopadnout třetím výletem mimo trať. Opět jsme u konzistentního posuzování a žádalo by se vysvětlit, ale se vší parádou, v čem byl při rozdělování trestů tak zásadní rozdíl.
Mnoho lidí také řešilo otázku, jak mohl dostat Sainz jr. trest za incident v kole, které se vlastně nekonalo. Pokud je v pravidlech uvedeno, že po vyvěšení červené vlajky je závod přerušen a piloti mají dojet do boxů či na startovní čáru, podle propozic - a onen dojezd je začleněn do závodu, pak je to v pořádku. Ale opět tu máme hypotetickou situaci. Dojde k havárii, je vyvěšena červená, ale v následujícím zmatku dojde ještě k další nehodě. Pak by logicky postižení měli mít možnost se domáhat startu třeba na rezervních vozech, protože už havarovali po přerušeném závodě. Není třeba dlouze pátrat - určitě si vzpomenete na snad jedinou zdravotní újmu Michaela Schumachera na trati při GP Velké Británie 1999, kdy si v režimu Red Flag po selhání brzd zlomil nohu. Incident není nutné rozebírat, je jen ilustrací, co se může stát. A otázkou, zda by režim přerušeného závodu neměl být ošetřen přesněji a jasněji. Proto pak mohou vznikat spekulace.
Samotnou otázkou je komedie v podobě dojezdového kola za SC. Nejenže nastala po značné prodlevě a neměla absolutně žádný smysl - tedy pokud ho nesledovali komisaři FIA. Protože - pořadí se stejně měnit nemohlo, Sainz jr. by i přes sebekrkolomnější snahu ztrátu stejně nesmazal a za nedodržování odstupu za SC by si mohl vysloužit ještě další, nebyly ohroženy bodové příděly, protože piloti absolvovali patřičný počet kol, zajišťující jim plný zisk. Zajímavé je, že v záplavě vysvětlování, obhajování a dalších problémů (neukáznění diváci) tento fakt nikdo nevysvětlil.
Rozpolcenost v F1 nakonec naznačuje i výrok Maxe Verstappena, jemuž se - dost možná po nemilé zkušenosti z Melbourne - začíná zajídat formát sprintů, jakkoli vypadají atraktivně. Je otázkou, za věc fungující v nižších formulích má stejný význam v top lize, každopádně dvojnásobný mistr světa se nechal slyšet, že pokud bude počet stokilometrových rychloGrandPrix růst, bude zvažovat své další působení v F1.
Hamiltone, zúčtujem spolu
Máme tu závěrečné, šťavnaté sousto. Po patnácti letech se hlásí o své nároky a práva Felipe Massa. Mnozí si ještě pamatují infarktový dojezd na Brazilcově domácí trati, emoce, zklamání na jedné a nadšení na druhé straně. Timo Glock pak byl po dlouhá léta v Jižní Americe persona non grata a tehdejší pilot Ferrari měl bezpochyby pocit, že se musel světu, přírodě, nadpřirozeným bytostem a kdoví čemu a komu ještě těžce znelíbit.
Felipe Massa v Brazílii 2008 přišel o šanci stát se mistrem světa. Nadobro? | foto: Scuderia Ferrari
Nyní však vyplouvají na světlo okolnosti, podle nichž je zřejmé, že to v onom roce 2008 nebylo všechno košer či v cajku (klidně si vyberte). Nejde o Brazílii a tamní závod, výčitky v tomto směru nehledejme. Je třeba si vybavit případ v Singapuru, kde Nelsinho Piquet jr. na pokyn týmu schválně havaroval, aby Alonso mohl získat výhodu a vyhrát. Případ určitě velmi dobře znáte, stejně jako komické vystoupení pit-crew Ferrari a samotného Massy, jenž se stal jedním ze zasloužilých trhačů tankovacích hadic. Jak jsme byli roky přesvědčováni, tato Piquetgate vyplula na povrch mnohem později, což synovi trojnásobného šampiona asi navždy zavřelo dveře do kteréhokoli týmu F1 - byť se mladík hájil, že jednal jen a pouze na pokyn týmu - a zanechala opět trochu pachuti na bezvadné tváři Ecclestoneova životního počinu.
Problém je v tom, že nyní se objevují informace, podle nichž Ecclestone už před závěrem sezóny věděl o komplotu. A nyní se rozebíhají spekulace, na jejichž konci může být dokonce soud, jehož předmětem bude boj o zbrusu nového držitele mistrovského titulu. Jde o to, co by mělo následovat. Jednoznačně šlo o hrubé ovlivnění závodu - co tedy dál? Diskvalifikovat vítěze? Jenže jakkoli by o této nekalé hře věděl, on sám jí nijak nepodpořil, pouze z ní těžil. Kdyby mu bylo odebráno vítězství, což v jiných sportovních odvětvích není zase tak výjimečná záležitost, třebaže nejčastěji se tak děje kvůli dopingu, nic by to na věci neměnilo, naopak Hamilton by si polepšil na druhé místo. Ovšem pokud by mělo dojít k anulaci celého závodu, Massa by se bez problémů vyšvihl do čela klasifikace a stal by se mistrem světa. Opět je třeba se zaměřit na fakt, zda taková situace v roce 2008 mohla nastat. Nebudu se hrdlit tím, že samozřejmě znám tehdejší propozice. Pokud ale Felipe hodlá hnát věc k soudu, tak asi má takové informace, s nimiž chce a dost možná bude argumentovat. Pochopitelně tu jsou i narážky, že se Brazilec hodlá pouze zviditelnit a připomenout se, ale z toho bych Massu nepodezíral. Což berte jako můj subjektivní názor.
Osobně si ale myslím, že se statistiky měnit nebudou. Není to tak dávno, kdy se přetřásaly hned tři mistrovské tituly ve fotbale - rok 1954, kdy měla německá reprezentace hrát druhý poločas s nedovolenými podpůrnými prostředky (však také půl roku po šampionátu téměř polovina týmu záhadně onemocněla a musela ukončit kariéru), rok 1966, kdy byly domácí Anglii uznány dva neregulérní góly (dohady kolem prvního v prodloužení, zda míč přešel brankovou čáru, se uspokojivě stále nedaří objasnit, ačkoliv se experti kloní spíš k názoru, že o gól nešlo) nebo rok 1978, kdy se Argentina dostala do finále úplatkem pro tým Peru, aby si nechal nastřílet potřebný počet branek - a nakonec vše nějak vyšumělo do ztracena a ani nebylo vysvětleno, i když důkazy zejména v posledním případě jsou a nezvratitelné. Málokomu se chce tahat kostlivce ze skříní, navíc mnoho lidí tak nějak podvědomě cítí, že trestat někoho, kdo se neprovinil přímým podílem by nebylo vhodné. Jenže stejně jako zdánlivá maličkost může uvést do pohybu masu netušené síly, ne nadarmo se říká, že všechno souvisí se vším.
V diskusi se můžete vyslovit, jak vnímáte tento rozpor vy - nebo ještě lépe zavítejte na tradiční sraz debatérů v Hříměždicích, pořádaný o víkendu 12. - 14. května letošního roku. Nejsem chudý duchem, protože ti nejnedočkavější už přijíždějí v pátek.
Docela na závěr bych rád učinil osobní a bohužel velmi smutnou vzpomínku. Na začátku března po dlouhé nemoci zesnul jeden z největším fanoušků F1 a fantastický i fanatický obdivovatel Colina Chapmana Jarda "Lotusolog" Vehrle. Měl jsem tu možnost potkat se s ním hned několikrát a vždy jsem byl příjemně překvapen jeho širokým záběrem a neutuchajícím entusiasmem. Nevzdával nic a nikdy, v době kdy se potýkal s problémy doslova žil snem o publikaci o jeho životním vzoru. Navštěvoval vzpomínkové závody, samozřejmě i sídlo Lotusu a zásoboval nás množstvím zajímavých snímků. Za všechny, kdo ho znali, budu nesmírně rád, když mu věnujete vzpomínku, za což vám předem děkuji.
