Kvalifikace
Kvalifikace byla rozervaná počasím na dvě části: v sobotu se po menších průtazích odjela pouze Q1, v neděli před závodem potom zbylá Q2 a Q3. Komisaři čelili kritice, rozhodli však správně. Pneumatiky Pirelli do deště mohou odvádět jen určité množství vody, té však na trati stálo příliš. Je pak úplně jedno, jestli pilot jede jen 80 km/hod či 250 km/hod, monopost F1 se stejně potýká s aquaplaningem.
Problémem byla i klesající viditelnost - ne snad kvůli vodní tříšti za vozem, ale proto, že kvalifikace začínala v Austrálii večer a po několika odkladech se již začínalo smrákat. Piloti neviděli dobře na čáry, které byly velmi kluzké, a pořadatelé se je snažili vysoušet.
Po výsledcích z tréninků si dle očekávání první řadu vyjely Red Bull a úřadující mistr světa Sebastian Vettel měl nad svým týmovým kolegou Markem Webberem 4 desetiny sekundy navrch.
S podobným rozdílem porazil Lewis Hamilton Nica Rosberga a potvrdil své kvality. Naopak velmi těsné to bylo u Ferrari - Felipe Massa předčil Fernanda Alonsa o tři tisíciny.
Ve čtvrté řadě stály Lotusy: Kimi Räikkönen před Romainem Grosjeanem, jenž v Q3 ztratil 0,275 s. Za nimi potom Force India, McLaren a Sauber, kde mezi týmovými kolegy byly větší časové rozdíly. Více než tři sekundy ztráty u Péreze padají na vrub chybnému rozhodnutí pokračovat na super-měkké směsi, přestože na některých místech dráhy bylo stále dost vody.
McLaren zažil hořké zklamání, podobně tomu však bylo i u Sauberu či Williamsu, kde jsou po prvotních nadšených reakcích z testování nového vozu z výkonnosti velmi rozčarováni - Maldonado vypadl už v Q1, Hülkenberg na druhý den kvůli úniku benzínu z palivové nádrže dokonce ani neodstartoval.
Tabulka č. 1 - Srovnání výsledků v kvalifikaci
McLaren se přes zimu rozhodl k větším úpravám designovým úpravám vozu (pull-rod vpředu, vysoký nos - více zde), zatímco například Red Bull šel cestou menších úprav loňského monopostu. Týmu z Wokingu bych odvahu nevyčítal, špatné však vidím v načasování - letos, kdy je třeba zdroje věnovat i příštímu vozu, podstupují náročné změny.
Problém je v aerodynamice, protože si piloti stěžují na nedostatek přítlaku, ačkoliv ho papírově má mít nový vůz více než předchozí MP4-27. Potíž může spočívat v tříprvkovém předním křídle, které ve srovnání s pětiprvkovými moderními křídly soupeřů působí již dost obstarožně, totéž platí pro důležité deflektory pod nosem - v testech se sice objevily tříprvkové, pak se ale tým vrátil k jednoduchým "deskám."
U velkých ploch může docházet při brzdění nebo v rychlých zatáčkách k odtrhávání proudění. Druhou podezřelou oblastí je zadní zužující se část, která je poměrně agresivní, ale v zatáčkách mohou vznikat problémy se separací a vůz se může chovat nekonzistentně a chybět mu přítlak.
O víkendu jsme měl možnost hovořit s lidmi z Williamsu, kteří mj. nadšení z nového aerodynamického balíku v Barceloně s piloty překvapivě nesdíleli: návrat k vozu FW34 z roku 2012 je podle nich sice možností, v Grove však věří, že našli příčiny problému a podaří se jim je vyřešit.
U Toro Rosso začal navzdory velikášským řečem Ricciarda lépe Jean-Eric Vergne, jenž byl o čtvrt sekundy rychlejší. Na chvostu potvrzuje lepší formu než Caterham Marussia, která vyvíjí v aerodynamickém tunelu McLarenu. Ten je volný, protože tým z Wokingu vyvíjí své monoposty u Toyoty Motorsport v Kolíně, podobně jako Ferrari. McLaren chystá stavbu nového špičkového aerodynamického tunelu.
Jules Bianchi zkušenějšímu Maxovi Chiltonovi naložil za náročných podmínek v Q1 téměř osm desetin, Giedo van der Garde u Caterhamu Charlesovi Picovi dokonce více než sekundu.
Tabulka č. 2 - Srovnání výsledků dle nejrychlejšího kola v závodu
Závod
Vítězem prvního podniku sezony 2013 se trochu překvapivě stal Kimi Räikkönen startující až ze čtvrté řady. Pomohla mu k tomu dvouzastávková strategie, se kterou závod nedokázali odjet ani Mercedesy, Ferrari či Red Bully. Vůz E21 navázal na silné stránky svého předchůdce a je k pneumatikám velmi šetrný.
Na super-měkké směsi vydržel stejně jako Alonso až do devátého kola, Vettel musel k mechanikům po znatelném výkonnostním poklesu již o dvě kola dříve. Hamilton sice vydržel až do kola 13. v solidním tempu, druhý stint však musel ve 31. kole neplánovaně zkrátit a bylo jasné, že do boxu bude muset také třikrát.
Fin k mechanikům zamířil podruhé a naposledy v kole 34. Před tímto krokem mu pomohlo to, že se Vettel, Massa i Alonso zdrželi za Sutilem a on mohl pneumatiky šetřit a stint prodloužit o 13 kol více ve srovnání s Vettelem či o 14 kol ve srovnání Alonso. Po své zastávce navíc vyjel na páté pozici na čerstvém vzduchu, a byť byl Alonso rychlejší, čekala ho ještě jedna zastávka - podobně jako ostatní.
Massa po závodě uvedl, že o pódium přišel kvůli strategii a čísla ukazují, že měl pravdu. Na konci druhého stintu byl před Vettelem i Alonsem, ale zůstal venku příliš dlouho. Jeho týmový kolega stavěl ve 20. kole, na což měl hned reagovat, jak to učinil Red Bull. Místo toho ještě tři kola zůstal na dráze a o svůj náskok přišel. Ferrari by možná stejně dalo přednost Alonsovi, ale na Vettela tentokrát Felipe měl.
Kimi si po své druhé zastávce vyjel pětisekundový náskok, který si až do konce hlídal. Zajížděl konzistentní časy a před cílem dokonce soupeře ještě pozdravil nejrychlejším kolem závodu na středně-tvrdé směsi, která byla 22 kol stará.
Tabulka č. 3 - Srovnání výsledků dle "čistého" průměrného kola v závodu
(bez započtení prvního kola a jednotlivých kol nájezdů do/výjezdů z boxů)
Red Bull měl problémy s pneumatikami, degradace byla patrná zejména ve třetím stintu, kdy se od 33. kola nebyl schopen dostat pod 1:31,3, zatímco Alonso jezdil v pohodě 1:30,6. Vettel po 36. kole (1:32,125 min) musel do boxů, Španěl pokračoval ještě dvě kola s časy 1:31,360 a 1:31,311 min. V cíli se úřadující mistr světa musel spokojit až se třetím místem.
Výborně se v prvním závodě po svém návratu uvedl Sutil, který se díky opačné strategii (super-měkkou si nechal až na konec) přimíchal do soubojů na čele a závod dvakrát vedl. Možná mohl dopadnout o něco lépe, kdyby prostřední stint trochu natáhl, protože sice byl o něco pomalejší než lidé kolem něj, ale časy dramaticky neklesaly - před zastávkou ve 46. kole jezdil 1:33,492 (43. kolo), 1:32,581 (44.) a 1:32,570 (45.).
Nečekal by jej tak dlouhý (12 kol) závěrečný stint na super-měkké směsi. Ty mu po 4 kolech odešly, když byl v 51. kole najednou o 6,3 s pomalejší než v kole padesátém. Už to vypadalo, že na bodech nedojede, ale podařilo se mu je ochladit a znovu "zapnout," jako zázrakem mu pak až do cíle fungovaly.
V Austrálii se McLarenu moc nedařilo ani ve strategiích, těžko pochopit některé zoufalé pokusy zejména u Péreze. Že ho neposlali do posledního pokusu v kvalifikaci (viz výše) na stejné směsi jako Buttona se dá s přimhouřením oka pochopit: Sergio toho už moc k dobru získat nemohl a chtěli mu pomoci riskantním krokem. Proč mu ale v závodě nasadili super-měkké na druhý místo na poslední stint, to vědí asi jen ve Wokingu - Mexičana tím dostali akorát zpět do provozu.
Graf - Vývoj časů na kolo nejrychlejších šesti pilotů v průběhu závodu
(pro zvětšení klikněte)
Týmoví kolegové dle mistrovských bodů
Fotogalerii čítající téměř pětset snímků z letošního závodního víkendu v Austrálii si můžete prohlédnou zde.
