O mexickém závodě se v rámci různých představení říkalo hodně, ale na jedno se nějak pozapomnělo: proč Mexičané, kteří v 60. letech patřili k pravidelným pořadatelům Grand Prix, o tuto výsadu přišli. Historii tohoto rozhodnutí jsem popisoval před rokem, ale protože je dostatečně zajímavá a podařilo se mi najít i pár doplňujících faktů, nebude od věci si ji zopakovat.
Mexičané, jak jsme si mohli všimnout, jsou národem hodně srdečným, což potvrdili i účastníci olympijských her 1968 a mistrovství světa ve fotbale 1970. Jenže jejich nadšení značně zkomplikoalo právě v roce 1970 při posledním závodě sezóny. Přeplněné ochozy nadšených fanoušků hrozily katastrofou, ke které zakrátko došlo. Diváci prostě vzali útokem trať, zdemolovali záchytné ploty a usadili se nějaké dva tři metry od trati. Na dobových snímcích to je velice dobře vidět. Marné byly prosby největší domácí hvězdy Pedra Rodrígueze, fanoušci ho sice nadšeně vítali, ale odmítli se pohnout. Když se na místo dostavil oficiální zástupce FIA a pokusil se diváky přesvědčit, že když tyto prostory neopustí, může být závod zrušen, začali po něm házet kamení, lahve a plechovky. Piloti se sešli s vedením závodu a Jackie Stewart prohlásil, že odmítá riskovat život svůj i diváků, proto GPDA zvažuje bojkot. Jeho argument, že při sebemenším kontaktu, kolizi nebo ztrátě vlády nad vozidlem bude znamenat masakr hlavního pořadatele Velasqueze vůbec nezaskočil. Na improvizovaném mítinku pilotů dokonce cynicky prohlásil: "Když při závodě přejedete nějaké lidi, nic si z toho nedělejte. Vy jste přece pojištěni zrovna tak jako my - tak o co jde?" Piloti se pak ještě jednou pokusili přesvědčit Mexičany, aby se stáhli aspoň za svodidla, ale místo toho se kolem nich nakupil vždy hrozen fanoušků, takže takový Rodríguez a Stewart měli co dělat, aby z tohoto obležení vůbec unikli.
Jackie Stewart (se synem Paulem) si prožil kdysi v Mexiku pořádné martyrium | foto: Jaguar Racing
Po dvojím odloženém startu se tedy jelo, protože v případě zrušení závodu podle místních pořadatelů hrozilo fyzické napadení pilotů. Že to nebrali na lehkou váhu dokazuje i další výrok: "Jeďte si krokem nebo rychle, jak chcete, ale na start musíte! Už kvůli vaší bezpečnosti! Pokud závod zrušíme, ti lidé jsou schopní vás zabít!" Stewart navíc na krátké rovince na opačné straně trati v rychlosti přes 200 km/h trefil ve 34. kole psa, který mu vyběhl před vůz. Čtvernožec byl na kusy, stejně jako příď Skotova tyrrellu. Není proto divu, že po této zkušenosti FIA okamžitě zbavila Mexičany pořadatelství a neumožnila jim uspořádat ani nemistrovský závod - na svou další šanci museli čekat dlouhých 16 let.
Řešilo se, proč přes obrovský zájem nebylo druhé období konání mexické Grand Prix tak úspěšné. Už i o tom jsme se zmiňovali - absence výrazné domácí hvězdy, navíc Mexičany zasáhla nepříjemně i aféra kolem projektu GLAS organizovaného krajanem Gonzálesem Lunou. Místo velké pýchy a národního vozu po vzoru Brazílie (Copersucar-Fittipaldi) a Argentiny (Berta) ale celá záležitost splaskla ještě dokonaleji než mýdlová bublina. Přestože byl ve hře Mauro Forghieri a podora z italské strany v podobě agregátů Lamborghini, navzdory velkolepé trachtaci právě na okruhu Autodrómo Hermanos Rodríguez v Lunově režii se ctihodný majitel budoucího týmu záhadně vypařil se všemi penězi a zkrachovalý projekt pak prožil jepičí život v podobě vozu Lamborghini (1991). Této záležitosti věnuji samostatnou kapitolku ve svých pamětech o nepovedených vozech. Mexičané však utržili ostudu a diváci tak trochu na F1 dočasně zanevřeli.
Mexičané mají po mnoha letech zase komu fandit | foto: Sahara Force India
Vyrostla však nová generace a společně s tou starší opět zatoužily davy po rychlých vozech. Nadšení a bouřlivá atmosféra je vítaná, protože může piloty podněcovat k lepším výkonům a Checo Pérez, ale i Massa nebo Rosberg si nemohli místní publikum vynachválit. Není divu, protože Mexičané zase tolik možností globální zábavy nemají, takže svátek v podobě F1 jednou za rok je pro ně skutečnou událostí přesahující veškeré domácí dění. Možná i proto ze záběrů do hlediště může mít člověk dojem, že podstatná část diváků jde nikoli na F1, ale na karneval nebo maškarní ples a závod jako takový je až tolik nezajímá. Ale jiný kraj, jiný mrav, Mexičané by se třeba na evropské publikum také dívalo s odstupem a vůbec bych se nedivil, kdyby jej v některých případech nazvalo suchary.
Samotní Mexičané kromě Pedra Rodrígueze neměli nikdy skutečně špičkového pilota. Pedrův mladší bratr Riccardo, mimochodem jeden z historicky nejmladších pilotů v F1 (při debutu v GP Itálie 1961, v tehdy tragickém závodě, mu bylo 19 let, 6 měsíců a 27 dní) příliš brzy zahynul, výborný hráč peloty Moisés Solana se až na výjimky v podobě GP USA věnoval jen domácímu závodu a Hector Rebaque i přes půldruhého roku v kokpitu Brabhamu nedokázal tuto šanci zúročit. Alespoň zkusil dát domácímu publiku první mexický vůz, ale jeho Rebaque HR100 nebylo nic jiného než přestavěný Lotus 79. A tak se čekalo až na Péreze, který ale ještě stále nedosahuje Pedrových kvalit, i když už absolvoval dvojnásobek Grand Prix. Rozhodně ale má větší věhlas, protože Pedro tím, že žil v Evropě, ztratil u fanoušků kredit a nikdy na něj nevzpomínali s takovým nadšením jako na Riccarda. Až po jeho smrti v roce 1971 se s ním rozloučili pohřbem takřka státnických rozměrů.
Píše se rok 2016 a závod s pořadovým číslem 19 vstoupí zcela určitě do historie jako jeden z těch, kdy se toho událo zhruba stejně na trati a v zákulisí. Těch několik incidentů je pitváno, rozebíráno, řešeno a komentováno, jak už jsem uvedl jinde, zastánci toho kterého pilota budou svého oblíbence bránit nebo se aspoň chovat tak, aby jeho počínání ospravedlnili. Když se podívám na přístup Red Bullu, připomíná mi to školní léta. Po přestávce jsme se honili ve třídě a náhlý vpád učitelky znamenal lapení tří provinilců. Zatímco dva mužně snesli poznámku, třetí začal vykřikovat: "Ale běhali i další, tak proč je nepotrestat také? Jirko, proč se nepřihlásíš? Petře, ty jsi taky běhal!" A Red Bull, místo aby přiznal, že si Verstappen zkrátil trať, začal honem poukazovat na to, že Hamilton udělal totéž. Pochopitelně i on projel přes trávu a narovnal si úsek mezi první a třetí zatáčkou - toho si musel nepovšimnout jen slepý člověk nebo ten, kdo přenos nesledoval. Ale s ohledem na to, že se tato událost stala v prvním kole a první zatáčce měla asi odpovědná místa dost času na to, aby posoudila provinění Hamiltona a zaujala nějaké stanovisko.
První drama a dodatečně diskutovaný moment - Hamilton má problém v nájezdu do první zatáčky | foto: Red Bull Content Pool
Red Bull se cítí ukřivděn, přitom si může lebedit, jak z celé motanice vyklouzl se ctí a ještě na ní vydělal. Že Verstappen poslal z trati Rosberga, což značně rozběsnilo Niki Laudu (více zde), se už tak neřešilo. On se zaměřil především na Hamiltona a podobnost jeho jednání s Verstappenovým. A jsme zase u toho, co provází F1 už delší dobu. Jistě, odborníci mají k dispozici spoustu technického zařízení, výpisy z telemetrie, ale také by se mělo vzpomenout třeba na rok 1989, kdy si Ayrton Senna "narovnal" v Japonsku po kolizi s Prostem šikanu a byl za to diskvalifikován, přestože tím de facto žádnou výhodu nezískal. Proto se nabízí poměrně dost jednoznačné vysvětlení - zda "někdo" neměl zájem na tom, aby šampionát byl ještě v dalších závodech přitažlivý a napínavý. Pokud bychom diskvalifikovali Hamiltona za evidentní zkrácení trati - nikdo nebyl v jeho blízkosti, nešlo o žádný kontakt, blokování, prostě o pozdní brzdění a tím pádem výjezd mimo trať - tak by bylo mistrovství rozhodnuté a brazilská Grand Prix a závod v Abú Zabí by přišly o punc atraktivty. Navíc díky posunům v pořadí už máme jistého i třetího v pořadí, takže by se taháky přesunuly na souboj Force Indie a Williamsu o čtvrté místo v Poháru konstruktérů a očekávání, zda Sauber vydoluje nějaký spásný bod.
Daleko větší ohlas způsobil incident Verstappen - Vettel a následně Vettel - Ricciardo. Jestliže Red Bull bude postupovat stylem "Co může Hamilton, můžeme i my", nedělá mu to dobrý kredit. Ohánět se prohřeškem někoho jiného nelze hodnotit jinak než jako alibismus. Verstappen evidentně před zatáčkou udělal chybu a jedouc matematicky vzato po přeponě, zatímco Vettel poslušně zvládal obě odvěsny, získal výhodu především v tom, že nepykal za evidentní chybu. Vezměme to takhle - pokud na někoho tlačí soupeř a pilot vpředu neprojede stanovenou delší část trati, nýbrž zvolí přímější byť méně pohodlný průjezd, měl by následovat nějaký postih. Protože pak se budou jezdci prohánět mimo vymezenou trať a budou se obhajovat tím, že vlastně neudělali nic špatně. V mnoha debatách se objevují různá přirovnání, ale faktem je, že Verstappen kromě zkrácení trati provedl ještě návrat na trať, který by mohl ohrozit projíždějící vozy. Vůbec totiž nebylo jisté, jestli si své auto nějak nepoškodil nebo nenabral nečistoty, které by mohly limitovat vozy za ním. To samé samozřejmě platí i pro Hamiltona, ale o tom už jsme se bavili.
Každopádně pak následovala další část mexického dramatu, při níž Vettel nadával jak autor městského prostoru pro pěší. Z jeho pohledu jde o pochopitelnou záležitost, měl dojem, že Max získal neoprávněnou výhodu a jako v mnoha případech předtím žádal, aby mu Holanďan uhnul z cesty. Faktem je, že komisaři FIA žádný pokyn k uvolnění cesty nedali, ačkoliv bylo jasné, že s ohledem na povahu zvýhodnění pilota Red Bullu se dá nějaký postih očekávat. Těžko říci, jestli si Max myslel, že mu to jako v mnoha předchozích případech projde, on prostě příkaz nedostal, tak se podle toho choval. Ale může nastat i opačná situace. Nikdy nelze vyloučit, že s penalizací kalkuloval a přesto si za sebou Vettela držel, aby ho Ricciardo snáze dostihl. A stejně jako se druhdy široce komentovala, probírala, obhajovala či odsuzovala týmová režie, v tomto případě opravdu neudělal Verstappen nic proti pravidlům. Pokud se zdál Vettelovi pomalý, měl ho předjet. Po závodě následoval trest, což zpětně ukázalo, že Verstappen se provinil, jenže v tom je právě ta nedůslednost. Max zhatil Vettelovi možnost posunu a kdo ví, i lepší obrany proti Ricciardovi. Ale na to už byla pravidla krátká.
Max Verstappen si může užívat maximálního zájmu médií | foto: Red Bull Content Pool
A je tu poslední část extempore na trati. Vettel byl v tu chvíli asi na pokraji zhroucení. Padly názory, že čtyřnásobný mistr světa by se měl chovat podle počtu titulů. Je to ten největší nesmysl, jaký byl vysloven. I patnáctinásobný mistr světa je pořád jen člověk a nikoli stroj, cloumají jím emoce, adrenalin a vztek. A pokud se někudy provalí, není to správné, ale pochopitelné. Vzpomínám si na jednoho slavného rozhodčího, který při jedné příležitosti prohlásil, že kolikrát temperamentním italským nebo španělských hráčům prominul nějakou tu nadávku, protože v nich byl život a jiskra, zatímco třeba ruští fotbalisté mu připomínali leklé ryby. Maximálně na sebe zavolali "davaj" nebo "moloděc", ale jinak měli pusu na zámek. Tím chci říci, že Vettel si možná sečetl všechno, co v poslední době považoval za příkoří a vybuchl. Možná k tomu přispěl i fakt, že mu takový "cucák" (v tom není nic osobního proti Verstappenovi, podobné případy už z F1 známe, kdy bylo mladíkům jemně naznačeno, aby ctili osobnosti) kříží plány. Vystihl to dobře Alonso, který možná s trochou jízlivosti a s možností to zpětně Ferrari trochu natřít vyslovil pro Vettela pochopení. Ten si samozřejmě hodně brzy uvědomil, co provedl. K tomu ještě jedna poznámka - když byli piloti v kokpitu sami, mohli si nadávat na koho chtěli a kolik chtěli. Medializací přišli o své soukromí, třeba i o možnost si ulevit, když se něco nepovede. Ono se to stejně vytípne, podotkne někdo. Ale nemohu se zbavit pocitu, že ve snaze o falešnou atraktivitu si začínáme až příliš hrát na něco, co vídáme v mnoha více čí ještě více střelených reality-show. Nás by asi měly zajímat především závody a ne se pachtit po perličkách, které kdo pronese. Ale to je věc názoru.
Radujme se, veselme se. Nakonec jsem ti tu trofej přece jen vybojoval, Danieli... | foto: Red Bull Content Pool
Incident mezi Ricciardem a Vettelem byl důsledkem dřívějších nedůsledností. V tomto směru má do jisté míry Vettel pravdu, kdyby se Whiting a jemu věrní opravdu snažili posuzovat věci jednotným a přesně daným metrem, asi by spousta podobných záležitostí odpadla. Není pravda, že bychom dospěli do stádia, kdy by se piloti báli předjíždět, aby nebyli penalizováni. Pokud pilotují stroje v hodnotě mnoha milionů, musí být i dostatečně inteligentní, aby věděli, který manévr je nadějný a který předem odsouzený k nezdaru. Jenže se nemohu zbavit dojmu, že právě dvojaké až několikajaké posuzování incidentů různým způsobem nahrává těm, kteří budou více bezohlední a vsadí na to, že jim to zkrátka projde. Když se pak konečně odpovědná složka rozkýve, působí to jako fraška. To platí do jisté míry i pro překotné přijetí pravidla o zákazu změně směru při brzdění. Pochopitelně ten, kdo na to mnohokrát v sezóně hřešil a vyšlo mu to, nebyl do této pastičky lapen jako první. Vettelův manévr byl dost možná i výrazem vzdoru a vzteku, i když jak napovídá mnoho postřehů, pořád nechal Ricciardovi dost místa. Dopadl pak jak známí vesničané u Chlumce, ten, kvůli kterému se toto pravidlo přijalo, se mu pak mohl ještě vysmát. Což mu po průjezdu cílem dal najevo. Ale nad tím už se nikdo nepozastaví - Max je mladý, sebevědomý, zdravě ctižádostivý prototyp průbojného mladíka. Tým proti němu už z principu jít nemůže, tak jeho výstřelky bude tolerovat. Ptáte se, proč se takhle nechoval v případě Kvjata? Možná leccos napoví až nekritická obliba Verstappena napříč fanouškovským světem F1. To je PR materiál, který je k nezaplacení. A když F1 až příliš často nemá co nabídnout, za Verstappenovy extempore bude každý vděčný. To neznamená, že lze zpochybňovat jeho kvality, ale čas od času by si měl uvědomit, že není na trati sám a i když má za zády mocného strýčka Marka, ne vždy mu vše musí projít. I když jeho trest byl v duchu zachovalé rohaté příslušnice domácí zvířeny a nasycené šelmy psovité. Názor na to lze mít různorodý.
Vettel bezesporu chyboval a dostal trest. Nechal se unést, což by neměl, ale v jeho situaci by asi nadávali i vyhlášení kliďasové. Pocit křivdy může přetrvat, ale když se nad věcí zamyslíme, tak vlastně už nic neřešila. Jde jen o to, abychom měli více radosti ze skutečných bojů na trati, které mají jasně vyznačené mantinely a nejsme pak svědky frašek v podobě střídání pilotů na stupních vítězů či jiných rituálních tanečků. F1 si takové komedie zcela určitě nezaslouží. Čtenářům bych rád vysvětlil, pro jsem této situaci věnoval takový prostor, jednoduše proto, že na dominantním vítězství a vyrovnání počtu vítězství Prosta ze strany Hamiltona není co rozvádět, ostatní incidenty byly až příliš jasné, než aby se nad nimi spelukovalo. Což ovšem neznamená, že je to názor jediný a neměnný. Jak vás znám, určitě se ozvete.
