DICK SEAMAN 3. část
ŠPATNÝ VÍTĚZ
Dick na konci července 1938 konečně nastoupil do závodu jako regulérní pilot. Jednalo se o Grand Prix Německa, která byla památná nejen jako nástroj propagandy Třetí říše, ale i pro výsledek, jenž byl v očích nacistických vůdců pohromou. Dick zajel v kvalifikaci třetí nejrychlejší čas a do závodu na 22 km dlouhém Nürburgringu odstartoval z první řady po boku Langa a von Brauchitsche. Signální světla špatně fungovala a ze žlutých se vůbec nepřepnula na zelené. I tak byl závod, poněkud zmateně, odstartován. Vedení převzal Lang před Taziem Nuvolarim a Dickem. Brit italskou legendu předjel v prvním kole, s Langovou rychlostí už srovnat krok nedokázal. Ve třetím kole musel Lang do depa s unikajícím olejem. Čelo převzal von Brauchitsch, těsně sledován Dickem a Caracciolou.
V 16. kole z celkových 22 nastala nejdramatičtější chvíle celého závodu. Von Brauchitsch přijel do depa, kde mu mechanici měnili pneumatiky a doplňovali palivo. O několik vteřin později za ním u svých mechaniků zastavil Dick. Von Brauchitsch křičel na Neubauera, ať Seamana zkrotí a nedovolí mu zaútočit na první místo. Neubauer přikvapil k Dickovi a požádal ho, aby sledoval von Brauchitsche s odstupem. Dick s upřeným pohledem na předním stojícího von Brauchitsche slíbil poslušnost.
Mezitím kolem obou jezdců poskakovali mechanici a vykonávali rutinní práci v depu. Tankující von Brauchitschův mechanik sledoval v malinkém okénku stoupající hladinu paliva v nádrži, ale stačila chvilka nepozornosti, aby včas nezavřel kohoutek, jímž benzín tekl pod tlakem do nádrže, a nastala pohroma. Vodotrysk hořlavé tekutiny dopadl na vůz i von Brauchitsche. Rozžhavené výfuky pak udělaly zbytek a kolem vozu se rozhostil požár. Mechanici poskakovali, von Brauchitsch okamžitě vyskočil z kokpitu. Po dlouhých chvílích byl požár uhašen. Dick zmatek sledoval, přestože byli jeho mechanici hotovi, on stál a nepřítomně pokukoval po ohořelém mercedesu a pobíhajícím Neubauerovi. Když k němu Neubauer přiskočil a zeptal se ho, proč nejede, pochopil, že Dick čeká na jeho svolení. Vždyť mu před pár okamžiky slíbil zůstat za von Brauchitschem. Neubauer okamžitě vyslal Dicka na dráhu.
O chvíli později za von Brauchitschem přispěchal Adolf Hühnlein, Korpsführer NSKK (Nacionálně socialistický motoristický sbor), a naléhal na něj, aby usedl zpět za volant a jal se stíhat Seamana. Von Brauchitsch pocházel z vážené německé rodiny, jeho otec byl vojenských důstojníkem, nedávno povýšený samotným Hitlerem, proto bylo von Brauchitschovo vítězství Hühnleinem doslova vyžadováno. Ovšem osud naplánoval jiný scénář – von Brauchitsch po návratu na dráhu havaroval v rychlosti přes 200 km/h. Nehodu ustál bez zranění a do depa přišel po svých s volantem v ruce. Po incidentu v depu jej totiž mechanici špatně připevnili a von Brauchitschovi se během jízdy uvolnil. Neubauer čelil po závodě nebývalé kritice ze strany nacistických funkcionářů, podle kterých vystavil von Brauchitsche s poškozeným mercedesem vysokému riziku. Ve skutečnosti to byl Hühnlein, jenž donutil von Brauchitsche k návratu na dráhu.
Dick ve zbývajících kolech držel druhého Langa daleko za sebou. Neubauer mohl v krátké chvíli zasáhnout a nastolit týmovou režii. Ovšem Dick disponoval čtyřminutovým náskokem, který by v případě Langova vítězství znamenal jasnou a nepopulární týmovou režii. A to Neubauer nechtěl dopustit.
Zleva Manfred von Brauchitsch, Alfred Neubauer, Dick Seaman, Hermann Lang a Rudolf Caracciola
Dick vystoupil na stupně vítězů s vavřínovým věncem a svastikou na krku. Hühnlein ho vítal jako vítěze německé grand prix, ale v jeho očích, i stovky dalších lidí, byl Dick nesprávným vítězem. Hühnlein si neodpustil přizvat na stupně vítězů taktéž von Brauchitsche, jakožto morálního vítěze. Mezi nacistickými pozdravy německých důstojníků byl Dick jako v jámě lvové, s lehce pozdviženou pravicí salutoval přihlížejícím divákům. Prvenství pro něj znamenalo ohromné uspokojení. Jen si povzdechl nad tím, že nezvítězil s britským automobilem. Mimo jiné přivezl Velké Británii poprvé od roku 1923 mezinárodní triumf v závodech grand prix. Smutné je, že málokdo věnoval jeho prvenství pozornost, vždyť závodil za neoblíbené Němce. Navíc se zájem britské veřejnosti upínal spíše na domácí závody, neboť v rámci grand prix neměla, vyjma Dicka, silné zástupce.
Dick na vítězství v Německu navázal druhým místem v srpnové Grand Prix Švýcarska. Do závodu dokonce odstartoval z prvního místa. Na suché sobotní trati mu nebyl nikdo soupeřem, ale v neděli se zatáhla obloha a spustil se hustý déšť. V tu chvíli držel všechny trumfy přeborník na mokru Caracciola. Dick pro něj byl lehkou kořistí a s přehledem ho udržel za zády až do cíle. V Itálii se Mercedes nepředstavil v dobrém světle. Auto Union přivezl nový model stříbrného šípů a domácí Tazio Nuvolari ho dovezl do cíle na prvním místě. Druhý dojel Ital Giuseppe Farina na alfě romeo. Třetí pozici sdíleli von Brauchitsch s Caracciolou a přestože druhý jmenovaný získal titul evropského šampióna, slavil tým spíše zasnoubení Dicka a Eriky.
Dick pak pomalu balil kufry na domácí závod v Donningtonu. Před domácím publikem si chtěl napravit reputaci po nevydařeném předchozím ročníku.
Grand Prix Velké Británie měla být uspořádána prvního října roku 1938. Tři dny předtím se německé týmy nacházely v Anglii, připraveny dominovat závodnímu víkendu. Nicméně celou Evropu zajímalo jediné – Adolf Hitler hrozící válečným konfliktem. Hitler se domáhal české pohraniční území a Británie s Francií požádali československou vládu o odstoupení oblasti Německu. Československá vláda odmítla a 29. září Hitler svolal schůzku představitelů Německa, Velké Británie, Itálie a Francie. Druhého dne připadlo pohraniční Československo Německu.
Hrozba války se projevila i v motorsportu. 28. září dostaly německé týmy příkaz k návratu zpět do Německa. Pokud by hrozila konfiskace stříbrných šípů, bylo nařízeno stroje zničit a předejít tím pádu do rukou Britů.
Start Grand Prix Švýcarska 1938
K nejhoršímu scénáři pro Mercedes a Auto Union nedošlo a oba týmy dorazily do Německa v pořádku. Na krátkou dobu bylo dosaženo míru a svět motorsportu mohl pokračovat dál. Grand Prix Británie byla přesunuta na 22. října.
Dick po startu předjel von Brauchitsche a držel třetí místo za vedoucím Nuvolarim a Müllerem. Hladinu vod poklidného závodu pak rozvířila v 26. kole olejová skvrna, kterou po sobě v zatáčce zanechal Hanson na alfě romeo. Nejprve na ni uklouzl von Brauchitsch, který po dvou otočkách pokračoval dál. Jako druhý přijížděl k inkriminovanému místu Hasse. Nepřipraven na náhlou změnu přilnavosti dráhy dostal hodiny a havaroval. Po něm přijížděl Dick. Ačkoliv smykem do ničeho nenarazil, zhasl mu motor a byl nucen vyčkat celé dvě minuty, než mu někdo přispěchal na pomoc. Dick ztratil kolo na vedoucího Nuvolariho, ale v boji pokračoval. Po vypjaté jízdě skončil k radosti místních diváků na třetím místě.
Před Grand Prix Velké Británie nastoupil Dick do závodu Tourist Trophy v Doninngtonu. Překvapivě neřídil mercedes, nýbrž vůz Frazer Nash-BMW, který mu poskytl budoucí tchán Franz-Josef Popp. S kolegy na stejném stroji naneštěstí prožíval velké zklamání. Před blížící se grand prix chtěl udělat dojem na diváky, s nespolehlivým vozem však neměl žádnou naději a do cíle dojel až na 21. pozici.
DICK SEAMAN 1. část - ZÁVODNÍ SEDAČKA NAMÍSTO KŘESLA DIPLOMATA
DICK SEAMAN 2. část - VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA POST PILOTA MERCEDESU
DICK SEAMAN 3. část - ŠPATNÝ VÍTĚZ
DICK SEAMAN 4. část - PŘÍLIŠ NEBEZPEČNÁ JÍZDA
