Nezbývá než věřit - kritické první dny po nehodě Jules Bianchi přežil, avšak stále je ve vážném stavu. Jeho táta Philippe Bianchi pro italskou La Gazzetta dello Sport řekl: "Situace je zoufalá. Pokaždé, když mi zvoní telefon, tak to může být někdo z nemocnice, kdo mi řekne, že Jules už nežije. Ale bojuje. Nejdůležitější kvalifikační kola svého života vydržel a přestál.
Nevzdává se, tím jsem si jistý. Jeho trenér Andrea mi řekl, že pokud může Jules něco dokázat svoji touhou, tak to dokáže." 25 letý jezdec stále leží na jednotce intenzivní péče v Jokaiči. Bianchi starší dále prozrazuje: "Lékaři nám řekli, že je to zázrak. Zatím ještě nikdy žádný člověk nepřežil tak těžkou nehodu."
FIA srovnává dynamiku nehody jezdce Marussie s tou Heikkiho Kovalainena ze Španělska 2008. Fin tehdy ve 130 vletěl do bariéry z pneumatik. V případě Bianchiho však v cestě stála překážka ještě masivnější.
(foto: Marussia F1 Team)
Bezpečnostní buňka zůstala nepoškozena
V době nárazu působily na Francouze nepředstavitelné síly. Devítitunový traktor byl vymrštěn po nárazu půl metru do vzduchu. Monopost se ze své rychlosti zastavil na 5 metrech. Celá levá strana auta chyběla. Ochranný oblouk, který je za hlavou jezdce, byl jako by jej rozřízl nůž a byl později nalezen za motorem.
Na šasi byla prasklina, která se táhla od přední části až ke kokpitu. I tak byl ale Bianchi bez viditelných fyzických zranění vytažen z vraku. To je důkaz toho, jak bezpečné moderní F1 jsou. Bezpečnostní buňka jezdce zůstala nepoškozena - a to včetně levé boční stěny, která náraz nejvíce pohltila.
Data z černé skříňky jsou součástí vyšetřování a byla předána vyšetřovací komisi pod vedením FIA. Dají se z ní vyčíst data o rychlosti vozu při vzniku nehody i při samotném nárazu nebo také hodnoty deformací. Vše je ale tajné.
(foto: Marussia F1 Team)
Charlie Whiting dostal v Soči otázku, jak dopadla bezpečnostní buňka jezdce, na kterou odpověděl: "Vydržela mnohem více, než je od ní předpisy vyžadováno. Je neuvěřitelné, že existuje něco tak pevného, co takový náraz vydrží."
Senzor v uchu změřil přetížení: 92 G
Od letošní sezony je povinnosti, aby jezdci měli ve svém uchu senzor, který měří G přetížení. Ten měří přetížení, kterému je vystavena hlava. Tato data totiž nemusí být shodná s těmi, které vykazuje vůz - hlava má jiné hodnoty zrychlení i zbrždění. HANS a ochrana ramen mají hlavu trošku přidržet. To by mělo přetížení udržet v únosných mezích.
V případě Bianchiho měl senzor naměřit neuvěřitelných 92 G! Potom je zřejmé, proč lékaři mluví o zázraku... Otázkou je, po jakou dobu toto přetížení působilo? Luciano Burti měl v roce 2001 nehodu ve Spa, kde nejvyšší hodnoty dostahovaly až 80 G. Protože však přetížení trvalo jen krátkou dobu, vyvázl Brazilec z nehody "jen" s otřesem mozku.
FIA získává díky senzorům přímo v uchu ještě lepší data o nehodách. Ty poté při analýzách v laboratořích poslouží pro lepší pochopení toho, co se během nehody stalo. Simulační helma bude vystavena stejným hodnotám.
