Jak byste ukončil větu: Ve svém dětství jsem toužil být...
Robin Frijns (RF): "Závodním jezdcem. Bylo mi pět nebo šest let, když si otec koupil čtyřkolku s obsahem 50 kubíků, často jsem se na ní vozil po zahradě. V sedmi jsem vyhrál místní mistrovství v motokárách. Nic zvláštního na tom nebylo, jeli jsme vždy po stejném okruhu, ale vítězství jsem vnímal pozitivně. V deseti jsem začal jezdit na větších okruzích pro motokáry."
Kdy jste si uvědomil skutečnost, že se chcete zabývat závody na profesionální úrovni?
RF: "V roce 2008. Bylo mi 17, skončil jsem na druhém místě ve francouzském šampionátu KF2 - jednom z těch lepších v motokárách. Musel jsem se rozhodnout, jestli chci jezdit formulové discipliny. Změnil jsem styl jízdy, musel jsem si vyjasnit mnoho otázek, jednou z nich byla přítomnost financí pro prodloužení kariéry."
Musí mladí jezdci za všechno platit?
RF: "Ano, už dlouhou dobu. Motokáry jsou hodně drahou zálibou, i když se jezdí jen tak. Když v nich chcete závodit, musíte být členem týmu. Přijdete a oznámíte: tady jsou moje výsledky a tady jsou moje peníze. Když je tým spokojen s oběma položkami, tak jste uspěl. Pak je otázkou, co dál. Automobilový sport není jako fotbal, kde nejlepší postupují do vyšší soutěže. Mezi motokárami a F1 je množství různých nezávislých sérií. Když se chcete dostat na vrchol, musíte každý rok postoupit o něco výš - do série se silnějšími motory, rychlejšími vozy. Pak samozřejmě rostou i náklady na účast v závodech."
O jak vysokých částkách mluvíme?
RF: "V motokárách pro starší jezdce se jedná o 30 až 50 tisíc EUR, v nižších formulových disciplinách, například Formuli BMW se jedná o šesticiferní sumy. V GP2 stojí jedna sezona přibližně 2 miliony EUR. Do F1 musíte investovat jako minimum 6 milionů EUR - když jste skutečně rychlý a nepůsobíte v každé nižší sérii déle než jednu-dvě sezony. Já jsem to absolvoval naštěstí v rychlém tempu."
Kdo za to všechno platí?
RF: "Mnoho jezdců je z bohatých rodin, jejich rodiče jsou řediteli velkých společností. Horší je, když finance musíte hledat tak jako já. Musíte si zídkat sponzory a všechny peníze věnovat jen na závodění. Jezdec musí být rychlý na okruhu a současně si musí hledat kontakty s lidmi, zajistit si jejich pomoc při plnění svých snů."
Robin Frijns s Caterhamem CT05 (foto: Team Caterham F1)
Kolik Vás stojí kontrakt s týmem Caterham?
RF: "Tak na tuto otázku Vám nemohu odpovědět. Jsem rád, že jsem našel tým, který se nezajímal jen o mé peníze, ale chce mi pomoci stát se lepším jezdcem a připravit mě pro mou delší kariéru. V F1 závodí 22 jezdců, z nich jedna třetina přinese týmu víc peněz, než jsou náklady na jejich závodění. Jsou i jezdci jako Sebastian Vettel, kterých si týmy cení a chtějí s nimi uzavřít dlouholeté smlouvy, ale většinou chtějí jezdci smlouvy s týmy, ne naopak."
Jako testovací jezdec se nedostanete za volant příliš často. Co děláte, když nejezdíte?
RF: "Musím se připravovat na ty minuty, které absolvuju v kokpitu vozu. Udržuju se ve formě, trénuju, posiluju krční svalstvo. Naneštěstí žádný trénink nenahradí skutečnou jízdu ve voze F1. Kromě toho aktivně pracuju na simulátoru. Dá se porovnat s ohromnou PlayStation. Společně s inženýry vyhodnocujeme jednotlivé momenty, posuzujeme, jak být na okruhu rychlejší."
Kvůli své kariéře mnoho věcí obětujete. Je tato práce pro Vás ta pravá?
RF: "Mladí jezdci a především jejich rodiče by si měli uvědomovat výšku rizika. Někdo je úspěšný, například Michael Schumacher nebo Sebastian Vettel. Vím ale o mnoha rodinách, které investovaly hodně peněz bez dosažení cíle. Ale když už jste v F1, tak je to práce snů."
