Těmito slovy začíná fantastická pohádka o touze po bohatství, v niž zlo (chtíč) zvítězilo nad dobrem (fair play). Autorem příběhu je vášnivý vypravěč Alfred Neubauer, v 30. a 50. letech šéf závodní stáje Mercedes.
Neubauer po odchodu z motorsportu vydal autobiografickou publikaci Rychlost je můj život. Jeho vášeň k automobilovým závodům je vedle knihy patrná i na dobových filmových záběr, kde energeticky mává signálními vlajkami, komanduje mechaniky a upřímně se raduje z každého vítězství trojcípé hvězdy.
Rodák z Nového Jičína žil v prostředí hlučných závodních strojů dost dlouho na to, aby mohl po večer bavit své okolí neuvěřitelnými historkami z ušpiněného depa – a později i čtenáře. Jeho příběhy o náklonnosti manželky závodního pilota k jinému závodníkovi, či známá loterie v Tripolisu, se staly tradičními perličkami bohaté historie motorsportu. Nicméně ne všechny události proběhly přesně tak, jak Neubauer barvitě popisoval.
Příběh Grand Prix Tripolisu 1933 nejprve otevřeme Neubauerovou verzí tak, jak byla napsána v jeho knize Rychlost je můj život.
***
Třicet vozů čeká na povel. Vydává ho maršál Balbo, který přichází v tropické uniformě… Vede Nuvolari, za ním Borzacchini…V pětadvacátém kole předjíždí Varzi Chirona a Birkina. Je tedy na třetím místě… Najednou vysazují u Varziho Bugattky dva válce. Varzi bledne. Zastavit v boxu by znamenalo ztrátu nejméně čtyř minut a vítězství by bylo v pekle. Jede proto na šest válců, riskuje a sešlapuje zcela plynový pedál.
Dvacáté šesté kolo: dva vozy stále před Varzim. Na čestné tribuně bezmocně skřípe zuby velkoobchodník Rivio a již se v duchu loučí se svými miliony.
Dvacáté sedmé kolo: daleko vpředu se otáčí nešťastný Borzacchini a zoufale přemýšlí, jak nevyhrát tento závod. Varzi není v dohledu a je přece ujednáno, že právě on musí zvítězit. V první zatáčce najíždí Borzacchini na prázdný sud od oleje, kterým je vyznačena trať. Vůz se otáčí. Borzacchini školácky brzdí, a pneumatika u jednoho kola odlétá. Odjíždí s vozem stranou a vzdává. Poslední kolo: Nuvolari vede o třicet vteřin před Varzim. K cíli jsou již jen dva kilometry. Tribuny nepřetržitě bouří: „Tazio, Tazio…!“
Kdyby snížil rychlost, bylo by to příliš průhledné. Madona mia, jak si poradit? Ohlíží se před vjezdem do poslední zatáčky a když vjíždí do cílové rovinky, stahuje nohu z pedálu a vytrhává několik kabelů z elektrické výzbroje vozu. Asi dvě stě metrů před cílem vyskakuje ze stojícího vozu, rve si vlasy a zoufale vykřikuje: „Gasolina! Niente Gasolina!“
Jindy by tlačil vůz do cíle, ale tentokrát se rezignovaně otáčí po svých soupeřích, kteří nejsou stále v dohlednu. Konečně vyráží na cílovou rovinku Varzi, nejede příliš rychle. Za ním je vidět modrou Bugattku Chironovu. Vypadá to, že může snadno Varziho předjet, ale oba vozy jedou do cíle jako belhající kobylky.
Groteskní, pro mnohé lidi nepochopitelná situace.
Italové na tribunách vyskakují a skandují: „Var-zi, Var-zi, Var-zi!“
Varzi projíždí cílem jako vítěz. Je vyčerpán, nemůže se sám dostat z vozu, mechanici mu pomáhají na nohy a současně o délku pneumatiky přijíždí lišák Chiron. Stěžuje si na poruchy v zapalování. Jako třetí dojíždí Angličan Birkin. Davem se prodírá pan Rivio, objímá Varziho a šeptá mu, že za ním za hodinu přijde do hotelu.
O hodinu později se scházejí u Varziho v pokoji Nuvolari, Borzacchini a Rivio. Dělí se o kořist.
Malý Borzacchini má oči navrch hlavy: „To je peněz, to je peněz…“
„Co s nimi budeš dělat?“ ptá se Varzi.
„Postavím dům s velkou zahradou pro ženu a děti, nechám závodění a budu v té zahradě sedět pod platanem a popíjet Chanti.“
Mezi novináři se hovoří o podivném průběhu závodu, ale sportovní komise mlčí. Schází se teprve druhého dne ráno, propírá se „prádlo“, navrhuje se odebrat třem italským jezdcům licenci, ale pak ze všeho sejde. Zakročí maršál Balbo, který nestojí o skandál.
Enrico Rivio spokojeně odlétá najatým letadlem a přemýšlí, jak výhodně investovat čtyři a půl milionu lir, které tak snadno vydělal.
***
Příliš pohádkové na to, aby se jednalo o skutečnost? Nebo takhle opravdu probíhala Grand Prix Tripolisu roku 1933? Alfred Neubauer se nikdy neostýchal přikrášlit si skutečnost a trochu ji připepřit. Jak tedy závod probíhal ve skutečnosti, alespoň podle důvěryhodnějších zdrojů? To se dozvíte v dalším dílu.
