McLaren
Lewis Hamilton položil základ k vítězství parádním výkonem v kvalifikaci, v níž porazil oba Red Bully, kterým zde výhoda v podobě vyššího přítlaku monopostu nebyla na okruhu Gilla Villeneuva příliš platná, i o 0,4 vteřiny svého kolegu Jensona Buttona. Úřadující mistr světa byl pomalejší i v závodě, na jeho počátku se za ním vytvořil pěkný vláček.
V neděli vedl od startu, ale o své místo díky bleskurychlé zastávce Ferrari přišel. V hezkém souboji s Alonsem nakonec získal své místo zpět v poslední šikaně, s Webberem si v 50. kole také poradil. McLaren vyhrál nejen díky lepší strategii, ale také díky závodní rychlosti - nejsem si jist tím, že by Red Bull uspěl v případě odlišné strategie.
Ferrari
Od počátku byl kandidátem na vítěze Velké ceny Kanady, a to s vozem, který za konkurencí v Turecku o třídu zaostával a na kterém poté nebyly provedeny žádné větší úpravy (ty chystá Scuderia na příští závod do Valencie).
Španěl opět předváděl, že je pán pilot, po celou doby byl velmi rychlý. Krásně se díky práci mechaniků dostal v boxech před Hamiltona. Nezdržel-li by jej Chandhok, zřejmě by se před něj Button nedostal a Španěl by dojel na druhém místě. Hamilton jej předjel poté, co jej zdržel pomalejší, jenže v tu chvíli vedoucí muž závodu (nikoli jezdec o kolo zpět) - Sebastien Buemi.
Massův závod byl ovlivněn kolizí hned v úvodu, kdy musel do boxů pro nové přední křídlo. Zároveň se alespoň rychle zbavil super-měkké směsi, která kvůli své trvanlivost byla v závodě na nic. Ve stínu svého kolegy zůstal i ve statistice nejrychlejších kol, ač měl v závodě čerstvější pneumatiky díky tomu, že byl u mechaniků dvakrát častěji.
Diváky soubojem kolo na kolo zvedly ze sedaček v Kanadě piloti Force Indie
Red Bull
Rakouský tým obětoval něco ze své kvalifikace, kterou dojížděl na tvrdší směsi, v naději, že v závodě sklidí ovoce. Žel v jeho úvodní fázi se trápili všichni - nepogumovaná trať, vozy s velkou zátěží paliva se podepsaly na brutálních nárocích a pneumatiky tak odcházely velmi rychle. V průběhu se situace stabilizovala a ti, kteří začínali na super-měkké sadě, mohli odjet na tvrdší směsi velmi dlouhé druhé stinty.
Mark Webber přišel o naděje již před startem, kdy mu musela být vyměněna převodovka a proto musel startovat až ze sedmého, místo ze druhého, místa. Vettel s ní měl dle radiokomunikace také problémy a bude-li muset být ve Valencii vyměněna, může počítat s podobným trestem, jako v neděli jeho stájový kolega.
Mercedes
Nico Rosberg byl šestým mužem v cíli nedělního závodu - o pět míst lépe než jeho zkušenější kolega. Přitom startoval jako desátý, po prvním kole se propadl na 13. pozici. Velmi brzy - již v 5. kole - si nechal nasadit tvrdší směs a v následujícím 27kolovém náročném stintu se propracovával kupředu.
Michael svedl na trati spoustu tvrdých soubojů, často přitom létaly kusy karbonu. Komisaři jeho manévry po závodu zkoumali, nenašli na nich však nic, co by zasloužilo potrestání či alespoň napomenutí. S tím, že mu prošel souboj s Massou, nad tím bych dokázal přivřít oko (neměnil směr vícekrát, než povolují pravidla - viz video), za zkrácení si šikany při souboji s Liuzzim si ale napomenutí zasloužil - získal tím totiž výhodu, kterou nevrátil zpět.
Sedminásobný mistr světa doplatil na velmi dlouhý (36 kol) závěrečný stint na super-měkké směsi, v němž na něj nezbylo nic jiného než frustrující bránění - a v cíli ani bod.
Tab. č. 1 - Srovnání dle výsledků v kvalifikaci
Toro Rosso
V sobotu se piloti Toro Rosso s vozem na pro ně zcela nové trati očividně trápili, v závodě ale předváděli mnohem lepší výkony. Sebastian Buemi, jenž se kvalifikoval na 15. místě, využil postartovního chaosu v první zatáčce a od té doby se držel na bodech, chvíli v závodě dokonce vedl, když ti nejrychlejší zajížděli ke svým zastávkám v boxech. Velkolepě si poradil i s Michaelem Schumacherem v první zatáčce a nakonec dojel osmý.
Jaime Alguersuari byl po celý víkend pomalejší - měl sice lepší start a jezdil před Vitantoniem, brzy však byl kvůli odepsané měkčí směsi v boxech a navíc utrpěl při souboji s Barrichellem, komisaři byl za to navíc po závodě napomenut.
Force India
Oběma pilotům se podařilo postoupit do poslední části kvalifikace, v níž po výměně šasi zazářil Vitantonio Liuzzi, jenž zajel šesté nejrychlejší kolo a svého kolegu letos teprve podruhé porazil - tentokrát o 0,23 vteřiny.
Po startu měl kolizi s Massou, která jej připravila o senzační výsledek. Skončil v hodinách a musel ihned do boxů. V závodě pak vsadil už pouze na jedinou další zastávku - poslední stint odjel na jediné směsi celých 47 kol (nejvíce ze všech)! Dokázal, že umí šetřit pneumatiky, bojoval pak jako lev a dotáhl to nakonec ještě před svého kolegu na konečné 9. místo.
V průběhu závodu spolu jezdecké duo indické stáje svedlo vrzušující souboj kolo na kolo. Po startu zřejmě doufali ve víc než poslední dva bodované místa, která získali na závěr po předjetí Schumachera. Po defektu Sutila a předjetí Schumacherova Mercedesu v posledním kole však můžou být spokojeni.
Williams
Rubens Barrichello měl na startu opět problémy, jak už je jeho zvykem - do rozjezdu mu promluvil systém proti zhasnutí motoru a přišel o dvě pozice. V Kanadě byl jinak rychlejší než jeho podstatně mladší kolega Nico Hülkenberg - v kvalifikaci se jen tak tak neprobojovali do finále, přičemž dvojici dělil velmi těsný rozdíl (o 4 tisíciny), v závodě přes znatelně lepší formu zůstali znovu bez bodů. Nico doplatil na nekázeň, když při své druhé zastávce ve 24. kole překročil povolenou rychlost v boxech, za což se kolem mechaniků musel bez zastavení projet ještě jednou.
Tab. č. 2 - Srovnání dle nejrychlejších kol v závodě
K ostatním týmům už jen pár slov. U Renaultu toho moc na srovnávání nebylo - Kubica stále o třídu nad Petrovem vyčnívá. Rus kupil chybu za chybou, dvakrát potrestán průjezdem boxy - výkon v Kanadě si za rámeček určitě nedá.
Nováčci se opět potýkali z nespolehlivostí, do cíle to dotáhl vždy pouze jeden z jejich jezdců: Kovalainen (Lotus), Di Grassi (Virgin) a Chandhok (HRT). Lotusy jsou z nich stále nejrychlejší, přičemž ztrátu na střed pole stále stahují - v kvalifikaci Kovalainen na Kobajašiho ztrácel pouhé 2 desetiny vteřiny. Na pokračování vzestupného trendu bych si vzhledem k zákulisním personálním šachům nebál vsadit ani příští rok.
HRT se srovnává s Virginy, v kvalifikaci dokázal Bruno Senna porazit Lucase di Grassiho. V závodě navíc Chandhok nejenže zajel rychlejší kolo než Di Grassi, ale také být dříve v cíli.
Sauber v Montrealu balil švestky již v polovině závodu - Kobajaši skončil již ve druhém kole ve Zdi šampiónů, De la Rosovi se pro změnu odporoučel v kouři motor Ferrari.
Tab. č. 3 - Srovnání dle průměrného času na kolo v závodě
V tabulce č. 1 jsou kvůli vyšší vypovídací hodnotě (podobná počasí, teplota tratě a vzduchu, hustota provozu, pogumování dráhy, pneumatiky, motor) srovnány časy týmových kolegů z poslední části kvalifikace, které se oba účastnili (např. u Renaultu jsem u Kubicy počítal s jeho nejrychlejším časem z Q2, nikoliv z Q3).
V tabulce č. 2 a 3. jsem srovnával pouze páry, v nichž byli klasifikováni oba dva piloti.
Při průměrování časů v poslední tabulce č. 3 jsem nebral v úvahu první kolo ani kola, v nichž piloti zajížděli (in-lap) či vyjížděli (out-lap) z boxů. Nejedná se tedy o prostý průměr všech odjetých kol.
