Monopost z říše snů: McLaren MP4/4 (2. díl)

ROK 1988 S VADAMI NA KRÁSE
Na první pohled prožil McLaren pohádkovou sezónu, ovšem každým odjetým závodem nabývala rivalita mezi zkušeným a profesorsky uvažujícím Alainem Prostem a brazilským temperamentem Ayrtona Senny. Senna byl odhodlán Prosta rozdrtit, vymazat všeobecné přesvědčení, že je nejlepším pilotem 80. let. V předchozích letech si Brazilec vždy omotal tým kolem prstu a nechal ho pracovat jen pro něj. Příchodem do McLarenu se ocitl v Prostově teritoriu, bez nároku na post týmové jedničky.

Brazilec nakonec v MP4/4 získal titul, byť za cenu obrovského úsilí. Ačkoliv byl Senna rychlejší, Prost ho ohrožoval stabilitou. V kvalifikacích Senna rozdrtil Prosta v poměru 13 : 2, nejrychlejší kola vyhrál Prost v poměru 7 : 3. Prost získal i více bodů (105 : 94), nicméně pravidlem o započítávání jedenácti nejlepších výsledků si Senna osmi vítězstvími nasadil korunu šampiona s rozdílem tří bodů.

Senna a Prost spolu pomalu přestávali mluvit a v roce 1989 jediná forma komunikace o poznatcích z obou monopostů probíhala skrze mechaniky, kteří fungovali na bázi jakýchsi prostředníků rozeštvaných jezdců. Ti na základě jejich zpětné vazby sbírali důležitá data.

PODOBNOST ČISTĚ NÁHODNÁ?
Pokud srovnáme McLaren MP4/4 a neúspěšný Brabham BT55 z roku 1986, jsou si nápadně podobní. Autorem Brabhamu BT55 je totiž Gordon Murray.

Murrayův vždy pečlivě upravený knír pod nosem kontrastoval s hustými delšími černými vlasy, které si nechával zkracovat až při sporadických návštěvách holiče. Dokud si to ve sponzory stahující oprátce mohl dovolit, nosíval pestrobarevná trička, umocňující jeho volnomyšlenkářskou povahu.

Jihoafričan Murray strávil u stáje Brabham 18 let a po odchodu technického ředitele McLarenu Johna Barnarda zaujal jeho perspektivnější pozici. Šéfdesigner Steve Nichols získal Barnardovým odchodem volné pole působnosti, pod minimálním dozorem nového technického ředitele Murraye. Ten první dny v McLarenu trávil reorganizací kanceláře.

Technický ředitel obvykle nenavrhuje monoposty, o to se stará šéfdesigner. Je ale možné, že Murray protlačil vizi, aplikovanou u BT55, i do McLarenu? Při prvním pohledu na výsostně vzhlížející McLaren a katastrofálně neúspěšný Brabham o tom nelze pochybovat.

Murray vidí MP4/4 jako logického pokračovatele filozofie BT55, naopak Nichols tvrdí, že Mclaren byl novým monopostem, vznikajícím na bílém papíře. Vzhledem k tomu, že v dobách spolupráce si tito dva pánové nesedli a nikdy mezi nimi nepanovala harmonie, každý z nich tvrdí a bude tvrdit svou verzi příběhu.

Murray navrhoval Brabham BT55 s cílem ponechat zadnímu přítlačnému křídlu co největší přívod vzduchu. Klasický 45° úhel posedu jezdce snížil na 30° a uvolnil místo kolem kokpitu a motoru k proudění vzduchu na zadní křídlo. Jenže monopost nefungoval, problém tkvěl v motoru BMW, skloněném pod úhlem 72°. V levých zatáčkách byl olej hnán odstředivou sílou do hlav válců, kde se hromadil a zvyšoval teplotu mechanických částí. K tomu připočtěme nedostatečnou tuhost o něco delšího podvozku a máme nespolehlivý monopost pohybující se ve středu startovního pole.

Příchodem k McLarenu se Murray snažil prosadit ideologii nízko posazeného monopostu  v návrhu nového McLarenu pro rok 1988. Několika členům stáje dokonce ukazoval technické nákresy BT55, v dnešní době něco nepředstavitelného.

Byl tedy model BT55 inspirací pro MP4/4? Steve Nichols, který měl jakožto šéfdesigner plnou kontrolu nad vývojem vozu, tvrdí, že MP4/4 je pouze střídmou evolucí předchozích vozů, třebaže zcela novým monopostem. Odkazuje na vzhled McLarenů z předchozích dvou let, na nichž lze rozeznat jistý náznak snahy snížit výšku monopostu. S menší nádrží a skromnějším motorem Honda byl potom návrh malé výšky logickým krokem.

Murray je autorem převodovky, to mu Nichols nevyvrací. O autorství má však vlastní názor. Murray a Nichols se neměli v lásce a chybějící chemie v jejich vztahu je dnes důsledkem toho, že oba hájí svůj významný podíl na MP4/4.