PACIFIC A SIMTEK: 3. část
Těžké rány osudu
Skličující atmosféra ve formuli 1 způsobená úmrtím Rolanda Ratzenbergera a Ayrtona Senny pokračovala. Především stáj Simtek prožívala svá soukromá neštěstí. Při cestě do Monte Carla na čtvrtý díl šampionátu zachvátil jeden z týmových kamionů oheň a částečně poškodil převážené vybavení.
V Monaku startoval jen Brabham, druhý monopost byl zdevastován a Wirth ani příliš netoužil okamžitě hledat náhradníka po zesnulém Ratzenbergerovi.
V sobotní kvalifikaci vážně havaroval Rakušan Karl Wendlinger z týmu Sauber a upadl do komatu. Mnoho mechaniků Simteku s Wendlingerem pracovalo ve stáji March, takže i tato havárie na ně měla psychický dopad. Aby toho nebylo málo, čtrnáct dní nato havaroval v kvalifikaci na Grand Prix Španělska Andrea Montermini. Ratzenbergerův náhradník v Simteku při nájezdu na cílovou rovinku narazil do bariéry z pneumatik a vážně poškodil šasi. Ze strašlivě vypadající havárie se odnesl „jen“ zlomený palec a pohmožděnou patu.
Andrea Montermini si z hrozivě vypadající nehody odnesl jen lehká zranění
Pro stáj Simtek znamenal incident jediné – již druhá vážná havárie během jednoho měsíce. Nálada v týmu byla špatná. Alespoň že Brabhamovo umění motivovat všechny kolem sebe pomáhalo stáji překonávat těžké období. Protože byla se zraněným Monterminim podepsána smlouva na španělský a kanadský závod, Brabham odlétal do Montrealu bez týmového kolegy. V Grand Prix Francie už nastoupil smluvený Jean – Marc Gounon.
Volná místa na startu
U Pacific Grand Prix nebyla špatná nálada dána smrtí a těžkými haváriemi, nýbrž mizernými výsledky. Gachot se v San Marinu kvalifikoval a teoreticky mohl po Ratzenbergrově smrti nastoupit do závodu i Belmondo, nicméně komisařům se nezamlouvalo jeho tempo a na start ho nepustili.
Finančně vytížený Wiggins ulovil před GP San Marina slibného partnera v tabákovém průmyslu – od Monaka měly monoposty PR01 vozit loga značky Death Cigarettes. Vzhledem k tragédiím v Imole však z etických důvodů obě strany z dohody vycouvaly.
V Monte Carlu se poprvé v sezóně oba jezdci probojovali na start. Zbylo na ně místo, neboť stáje Williams a Simtek druhé monoposty nenasadily. Gachot a zejména Belmondo rychlostně na Brabhama nestačili. V závodu vydržel Gachot 49 kol, Belmondo zůstal na dráze o čtyři kola déle a poté ze zdravotních důvodů odstoupil. Že by mu chyběla fyzička?
Paul Belmondo otestoval v tréninku na Grand Prix Monaka výdrž svodidel Armco
Ve Španělsku tentokrát chyběl sauber Karla Wendlingera, tudíž jedno místo na startu měl Pacific jisté. V páteční kvalifikaci si Gachot i Belmondo vedli poměrně dobře, Monterminiho časy na Wigginsovu dvojici nestačily, a když Ital havaroval, měl Belmondo startovní místo definitivně jisté. Bylo to naposledy v sezóně, kdy oba šedé monoposty nastoupily do nedělního závodu.
V Kanadě sváděli souboj o poslední místo na startu Gachot a Belmondo – Peter Sauber zaplnil prázdné místo v kokpitu Andreem de Cesarisem a druhý simtek stále chyběl. Belmondo překvapivě neztrácel jako obvykle a Gachotovi znepříjemňoval život. Belmondo nakonec bitvu o nedělní jízdu prohrál rozdílem jedné desetiny vteřiny. Gachot se kvalifikoval do závodu s vteřinou ztráty na Brabhama. Když Gachot odstoupil pro poruchu motoru, balil Pacific kufry a odlétal do Francie na okruh Magny Course.
Tam se ve druhém simteku objevil domácí Jean-Marc Gounon a situace se vrátila na úvod sezóny, kdy pro dva nejpomalejší piloty nezbývalo místo na startu. A jak se později ukázalo, kanadská grand prix byla posledním závodem pro stáj Pacific. Tým Simtek byl stabilně rychlejší a Gachota s Belmondem do nedělního klání už nepustil. Pokud všechno klapalo, ztrácel Gachot jednu vteřinu. V ostatních případech, ve Francii, v Německu a v Itálii mu na poslední kvalifikační místo chyběly i dvě vteřiny.
Wiggins věděl, že s PR01 jeho jezdci nesvedou zázraky a nejraději by ze zbytku šampionátu odstoupil a soustředil se na vývoj PR02. Pravidla však takové jednání zakazovala a Wiggins by musel zaplatit vysokou pokutu. Proto na každou grand prix přijížděl s minimálním zázemím, bez naději na účast v závodě. V Belgii dostal Pacific garáž mezi týmy Benetton a Williams, což vyvolalo posměšnou diskuzi o tom, že obě špičkové stáje budou mít během závodu více místa na zastávky v boxech, poněvadž Pacific neprojde sítem kvalifikace. A byla to pravda.
Bertrand Gachot už pomalu nemohl dospat poslední grand prix roku. Každému na potkání dával najevo radost z toho, že po sezóně již nikdy více nebude muset řídit PR01. Ono cestovat po celém světě jen kvůli bezvýsledným tréninkům a kvalifikacím není pro závodníky ničím příjemným. O tom by mohli Gachot s Belmondem velmi barvitě vyprávět.
K lepším výsledků nepomohlo ani přepracování úchytu předního přítlačného křídla ke špičce monopostu. Týmu Pacific prostě nebylo souzenou stanout ve zbytku roku 1994 na startovní rošt.
Simteku se počínaje GP Francie dařilo o poznání lépe. Domácí Gounon dovezl deváté místo a zaznamenal nejlepší umístění v historii týmu. Gounon býval stabilně pomalejší než Brabham, ale nechávat za sebou oba pacifiky se mu dařilo bez většího úsilí. Brabham patřil k největším hrdinům sezóny, akorát bojovnost prokazoval na chvostu startovního pole, a tak zůstával často přehlížen. Přesto ho magazín Autosport ohodnotil jako jednoho z největších rváčů roku. S nekonkurenceschopným simtekem býval soupeřem týmů Lotus a Larrousse. Největší problémy s Brabhamem míval zejména Olivier Beretta v Larrousse. Ačkoliv Beretta disponoval lepším monopostem, Brabham na něj v kvalifikacích příliš neztrácel. Francouz jednou ironicky poznamenal, že ukončí kariéru, pokud ho Simtek v kvalifikaci porazí. Brabhamovi se to jednou povedlo, nicméně Beretta svůj slib nedodržel, alespoň ne dobrovolně.
David Brabham si nedobrovolně krátí šikanu na okruhu Monza v Itálii
Brabham byl tmelem Simteku. Jeho vůle postavit se čelem nepříznivým podmínkám motivovala ostatní k maximální oddanosti. Brabham dokázal dojíždět do cíle i na hranici první desítky a mechanikům dodával pocit, že jejich práce není zbytečná. V promáčeném Japonsku zajel 13. nejrychlejší kolo z celého startovního pole, v Itálii držel do odstoupení deváté místo a v Německu desáté. Naneštěstí Brabhamovu snahu pozvednout Simtek drtil nedostatek finančních prostředků. Peníze od Russell Athletic a televize MTV zdaleka nepokrývaly celkové náklady. Wirth byl nucen Gounona propustit a hledat bohaté jezdce. Na italskou grand prix angažoval domácího Domenica Schiattarellu se solidními technickými znalostmi. Smůla byla, že nepřinesl tolik peněz, jak by si Wirth představoval, a jeho rychlost byla žalostná. Proto na Grand Prix Japonska angažoval finančně výhodnějšího Takiho Inouea. Japonec ještě předtím poměřoval rychlost s Vincentem Sospirim, se kterým se utkal v rámci testovacích jízdy. Přestože byl Ital rychlejší, díky penězům dostal šanci Inoue.
Japonec byl z jezdeckého hlediska katastrofou, v trénincích zaostával za Brabhamem o čtyři vteřiny a jen díky vyloženě špatným pacifikům udržel místo před Gachotem a Belmondem. Na poslední závod sezóny 1994 v Austrálii se vrátil Schiattarella.
Sumarizace sezóny 1994 dvou nových týmů vyznívala jednoznačně ve prospěch Simteku. Z 16 závodů se jen dvakrát nezdařilo kvalifikovat oba vozy do závodu (pomineme-li fakt, že v Monaku a Kanadě nasadil Simtek jeden vůz). Naproti tomu oba monoposty Pacific se do závodu protlačily jen sedmkrát a to ve dvou případech díky volným místům na startu.
PACIFIC A SIMTEK 1. část – Ambiciózní plány Keitha Wigginse a Nicka Wirtha
PACIFIC A SIMTEK 2. část – Intenzivní přípravy
PACIFIC A SIMTEK 3. část – Těžké rány osudu
PACIFIC A SIMTEK 4. část – Stanovení nových cílů a brzký bankrot (29. 1. 2012)
PACIFIC A SIMTEK 5. část – Pacific přežívá až do konce sezóny (5. 2. 2012)
