Je tu totiž stále více probíraný a pitvaný incident mezi Lewisem Hamiltonem a Sebastianem Vettelem. Přejít ho s tím, že se jím nemá smysl zabývat, protože trest byl udělen a pro další závod z něj neplyne žádný důsledek, by ovšem bylo poněkud krátkozraké. Už jenom proto, že jak to tak na světě bývá, není nic černobílé a na věc se dá nahlížet z několika úhlů. O což se pokusím - zároveň chci zdůraznit, že rozhodně nelze moje zamyšlení brát jako záležitost jedinou a neměnnou.
Především je potřeba uvést jednu věc, ve které se drtivá většina příznivců F1 shodne: Vettelovo jednání bylo neadekvátní, ať už jeho příčinou bylo cokoliv. Tolik strohé morální poučení. Ale od této chvíle už se rozbíhají ony tenké nitky úvah a zamyšlení, které nevedou vždy ke stejnému konci. Už tu bylo mnohokrát řečeno, že pilot je pořád jenom člověk s fungující nervovou soustavou a může nastat situace, kdy svůj projev prostě nedokáže ukočírovat. Otázkou pouze zůstává, v jaké situaci lidově řečeno "vypění" a jaké to bude mít následky.
Vettel opravdu mohl při své zuřivé gestikulaci na chviličku ztratit koncentraci a vládu nad vozem. V F1 jsme byli svědky mnoha případů, kdy pilot ve zdánlivě jasné situaci náhle udělal něco, co se vymykalo rozumu. Jako příklad bych uvedl Grand Prix Portugalska 1993 a Gerharda Bergera, který po výjezdu z boxů naprosto nesmyslně vyletěl z dráhy. On sám tehdy prohlásil, že se na chvíli zamyslel, jak se zařadí mezi jedoucí vozy. Podcenil danou chvíli a skončil v bariéře.
Vettel se možná také až moc zaměřil na to, jak najede vedle Hamiltona a naznačí mu, že takhle tedy ne. A používal víc emocí než rukou. Do hlavy mu nikdo nevidí, takže na 100 % nelze tvrdit, že šlo o úmysl. Ostatně i přes adrenalin logika věci napovídá, že by tím věci nijak neprospěl. To mě vede k myšlence, že i přes značný vztek neměl v úmyslu Hamiltona naremplovat, pouze krajně situaci podcenil. Rozhodně byla prvotní chyba v tom, že se vůbec vydal po Lewisův bok a rozhodl se dát průchod svým emocím. Čistě z hlediska atraktivnosti závodu a dalších událostí se ale paradoxně postaral o jednu z nejdiskutovanějších událostí možná posledního desetiletí.
I Button má z úvodu své kariéry nemilou zkušenost s restartem | foto: BMW Motorsport
Tím se dostáváme k problému samotného restartu. V pravidlech je jasně dáno, že si rychlost určuje vedoucí pilot. Bylo by určitě užitečné si onen paragraf pečlivě nastudovat, protože by mě zajímalo, zda v něm je zmínka o chování vůči pilotům za sebou. Pokud tam není ani slůvko, pak něco není dobře. Protože v jedné věci má Vettel pravdu, když ten vpředu bude příliš spekulovat a měnit tempo, může to znamenat řetězovou reakci, zvláště v oblastech, jako je Baku, Monako a podobné trati. Ostatně stojí za to si připomenout podobný případ z Monzy 2000. Tehdy Michael Schumacher vpředu také zpomalil a doplatil na to Jenson Button, který ovšem nejel těsně za ním, ale až na šesté pozici. Přes chumel pilotů před sebou nestačil včas reagovat a vyletěl z trati - závod pro něj skončil. Mimochodem se tehdy drtivá většina fanoušků pustila do Schumiho, že je nechutný - sem můžete doplnit celou škálu invektiv v různých jazycích a v odlišné úrovni - a jeho manévr byl označen za zákeřnou kalkulaci. A to se incident odehrál uprostřed široké rovinky před Curva Parabolica.
Když už jsme u toho, určitě si mnozí vzpomenou na Grand Prix Monaka 2004 a opět diskutabilní kolizi za safety carem - tentokrát do Michaela Schumachera najel Juan Pablo Montoya. Je ovšem třeba říci, že tento konflikt nemá s Baku 2017 tolik podobného, snad jen to, že Schumacher jako vedoucí pilot mohl volit rychlost. Ovšem jak naznačuje obláček kouře u jeho kol, v tunelu zabrzdil. Otázkou opět zůstává, jak prozíravě se Montoya choval. I na tuhle situaci existovalo obrovské množství názorů, ovšem ve většině z nich byl znovu na vině ten vpředu - tedy Schumacher.
Zpět do roku 2017. FIA prohlásila, že Hamilton před prvním nárazem nebrzdil, což by ve své podstatě znamenalo, že jednoznačným viníkem zůstává Vettel. Jenže je třeba si také uvědomit, že pilot musí hlídat situaci nejen před sebou, ale i za sebou. Samozřejmě žádné pravidlo nenařídí, jak rychle má kdo jet a jaké mají být odstupy. Mohlo se ale docela dobře stát, že Vettel měl za sebou až příliš blízko soupeře a obával se, že by zpomalení znamenalo jeho kolizi. Hamilton mu ale příliš prostoru nedal.
Není samozřejmě vyloučeno, že ono rozladění mohlo být podpořeno poněkud rozporuplnou kolizí hned po startu, kdy si Bottas nevyměřil dobře situaci v zatáčce 2 a poslal do zdi krajana Räikkönena. Může to být jen domněnka nebo krkolomná konstrukce, ale lze dát ruku do ohně, že si v to chvíli Vettel neřekl, že Mercedes nejedná fér? Pořád totiž vycházím z předpokladu, že nějaké bouchnutí do soupeře nebylo v plánu, spíš tento fakt mohl Vettela popostrčit k rozhodnutí dát gestem najevo, co si o Lewisově jednání myslí... A ještě je tu jeden aspekt, možná ne tak vnímaný, ale důležitý určitě. Vettel měl na krku nůž v podobě starší pohonné jednotky a do jisté míry jel pod mnohem větším tlakem než soupeři. Bylo mu jasné, že odpadnutí bude znamenat ztrátu a proto byl na onen ťukanec o něco háklivější, než by tomu třeba bylo jindy. Sáhněte do svědomí, kolikrát se stalo, že jste přečkali se zaťatými zuby skutečnosti závažnější než tu, po níž jste definitivně a spravedlivě vybuchli.
Jako to bude vypadat mezi Hamiltonem a Vettelem v budoucnu? | foto: Daimler AG
Prostě zapeklitá věc. Proto se člověk zamýšlí nad tím, zda jsou podobné obstrukce potřebné. Jistě, je to drama, ukázka taktiky a mistrovství, ale se zjevnou výhodou pro jednoho muže. A tak si lze položit otázku, bylo by opravdu takovým problémem místo letmého startu navést vozy do startovních slotů a provést nový odpich do závodu tímto způsobem? Možná ano, možná ne, ale rozhodně by se tím předešlo dohadům na toto téma a atraktivita by určitě zůstala zachována. Pochopitelně by bylo nutné celou věc řádně propracovat, což by nejspíš neměl být takový problém.
Zamysleme se nyní nad dalšími důsledky duelu Hamilton - Vettel. Pilot Ferrari v něm totiž utrpěl opravdu těžkou újmu. Hamilton ji navíc, zčásti po právu, dílem účelově, náležitě přiživil. Ptáte se proč účelově? Opět si můžeme vzít na pomoc Michaela Schumachera. Ačkoliv získal sedm titulů, vyhrál 91 Grand Prix a zajel desítky fantastických závodů, stále nad ním visela kletba z rozhodujícího závodu sezóny 1994 v Austrálii a podobný případ o tři roky později. Na různých sociálních sítích byl označován za bezcharakterního bastarda (mimo jiné), který si minimálně jeden z titulů vyboxoval, pochopitelně se vytáhl i skandál v Monaku 2006, který dle jeho odpůrců jen dokládal, jakou má Schumi povahu.
A to je právě Vettelův problém. Přes snahu vysvětlovat a nabídku, že si s Lewisem vyříkají rozdílné názory se dostal Sebastian do role, kam si sice pomohl hodně sám, o tom není sporu, ale díky níž se teď vytáhnou všechny možné i nemožné prohřešky (jako ten v Turecku 2010) a čtyřnásobný mistr světa se dostane pod daleko větší drobnohled. Co ale bude pro něj mnohem nepříjemnější, že rozhodně bude část veřejného mínění nastavena proti němu. Už jenom proto, že Hamilton do celé věci zamotal poněkud nešťastně omletou frázi, která sice je v profesionálním sportu běžná, ale působí tak trochu jako socialistická agitka. Jeho obava o špatný příklad mladé generaci působí poněkud komicky - vidět v tomto incidentu návod, jak se zbavit soupeře, to by musel být takový Senna, ale i další piloti dávno v klatbě. Přitom Hamilton už několikrát poskytl mládeži ne zrovna následováníhodný příklad - ať to byl případ ve Francii 2007, kdy překročil rychlost, nebo jeho výstřelek v Austrálii o tři roky později. Jak to bylo na Novém Zélandě 2016 ví nejlépe on sám, ale ani v jednom případě se nechoval vzorně. Pravda, nebyl na závodní trati, ale to vůbec neznamená, že by ho sledovalo o to méně lidí. A může vložit svou umně potetovanou paži do ohně a říci, že se jeho příkladu nikdo nechytne a nebude si dělat selfie na motocyklu nebo uhánět po komunikaci nepřiměřenou rychlostí "zrovna jako Hamilton?"
Lewis Hamilton je na trati gentleman, ale musí pamatovat i na civil | foto: Mercedes AMG F1 Team
Shrnuto - Vettel teď bude muset hodně, a možná marně, bojovat o to, aby si napravil reputaci. A těžko říci, zda uspěje. Bohužel pro něj v mediální štvanici nepomůže jeho vysvětlování - ač nejsem jeho fanouškem ani obhájcem, opravdu nelze vyloučit, že šlo o souběh navazujících drobností, které vyústily v konečný efekt. Vyloučit to nelze, stejně jako může být pravdivá i zcela opačná verze. V jednom ale Sebastian štěstí přeci jenom má. Kdyby totiž Hamilton musel ze závodu odstoupit, nejspíš by od pilota Ferrari kromě jeho ortodoxních příznivců nevzal pověstnou kůrku nikoli jen pes, ale těžko vůbec nějaký živočich.
V Baku toho ale bylo k vidění daleko víc. Daniela Ricciarda bych nazval tak trochu "smutným vítězem", protože jeho jubilejní pátý triumf zůstal tak trochu ve stínu dění, stejně jako fakt, že díky jeho vítězství dosáhl Red Bull 140 pódiové umístění a pořád drží za sebou Mercedes. Rozhodně se hojně komentovalo i umístění Lance Strolla na stupních vítězů, což může být pro mladého Kanaďana další pobídka, ale neměl by tento veleúspěch přeceňovat. Sám bych ho přirovnal k překvapivým stupňům vítězů v Německu 1994 v podání dvojice Panis-Bernard na ligierech. Také tam se nemalá část startovního pole vymlátila mezi sebou, na rozdíl od Baku už v prvních dvou kolech. Kanada se tak díky mladíkovi v alkoholických barvách Williamsu může po dlouhých 16 letech (bez půldruhého měsíce) těšit opět z umístění svého zástupce na "bedně". Předchozích pět umístění dosáhl Jacques Villeneuve jr. a vždy to bylo třetí místo. Stroll mohl svého kritika překonat, ale chybělo mu k tomu jen pár metrů před cílovou čarou...
Force India začíná mít problémy s dvojicí ambiciózních pilotů a možná tak trochu očekávaně sklízí plody své kanadské setby. Opět se budeme pohybovat na linii dohadů a předpokladů, ale místy mi to připadá, že Ocon začíná Sergiovi lehce šlapat na perka a Checovi to nějak víc a víc vadí. Kolega Petr Hlawiczka zveřejnil ve svém příspěvku záznam incidentu a opravdu byl nebyl schopen říci - X % viny patří Pérezovi, Y % zase Oconovi. Proto mě to vede k myšlence, že Mexičan tak trochu hledá alibi a možná se pokouší ještě zahladit předchozí kanadské nedorozumění.
McLaren má konečně body, ale žádné hallelujah se nekonalo. Bodejť by ano, když je tenhle tým za svou bohatou historii zvyklý na boj o vavříny, a teď má jásat nad první dvojicí bodů, která ho navíc nezvedla z posledního místa v Poháru konstruktérů. Což podporuje i fakt, že navzdory prostředí okruhu v Baku nedokázal Vandoorne s novými pneumatikami zdolat Saubery. Na druhou stranu Alonso vytěžil z dané situace maximum, což připomněl nejen on, ale i jeho kolega a závodní ředitel, proto nemá smysl připomínat, kolik pilotů mu k devátému místu umetlo cestičku.
Záměrně se mi tentokrát nechce věnovat se detailně kolizi finského dua Bottas-Räikkönen. Protože bychom se dostali na poměrně dost citlivé téma, co to vlastně je "závodní incident". Bottas sice narazil do Räikkönena z důvodu neovladatelného vozu, ale jeho chybou bylo špatné najetí na obrubník. Jak to bývá, tentokrát nebyl původce karambolu vlastně nijak potrestán, protože díky safety caru dostihl během dvou kol startovní pole (podruhé už takovou šanci Pérez a Räikkönen nedostali). Ale vlastně bychom měli být vděční, protože jen díky tomu jsme viděli onen manévr na cílové čáře.
Napětí se tedy dá krájet, což je pro někoho dobře, jiným to bude vadit, Názorové rozdíly a spektrum příznivců je natolik různorodé, že to, co jedni označí za pravdu pravdoucí, bude u druhých licoměrnost, výmluva a lež na kvadrát. Ať se řadíte na jednu nebo druhou stranu, Formule 1 má svá témata, je o čem mluvit a v Liberty Media si v pozadí určitě mnou ruce.
