Brundle se zařadil mezi ty, kteří mimo jiné reagovali na týmovou komunikaci některých pilotů v posledním závodě, zejména Rosberga a příkazy pro Alonsa ohledně šetření materiálu. „V době, kdy jsem jezdil, jsme museli také být ohleduplní k brzdám, pneumatikám a hospodařit s palivem, a myslím, že mnohem více než to dělají piloti dnes. Ale navíc jsme ještě dávali pozor na spojku, převodovku, zavěšení...“ vybavuje si Brit období, ve kterém byl aktivním pilotem. Jeho kariéra je ohraničena roky 1984 - 1996.
Epizodní start ve Williamsu, kdy Martin nahradil nemocného Nigela Mansella (Belgie 1988) | foto: Williams F1 Team
„Minimální, pokud vůbec nějaká, byla telemetrie. Na pitwall nechodily žádné zprávy, vzadu v boxech nebylo obří výpočetní centrum. Soustředili jsme se na jízdu a doufali, že to dopadne co nejlépe. I to byl důvod, proč až do nového milénia nebyla spolehlivost zrovna nejlepší," vzpomíná Martin.
Po kanadské Grand Prix se dokonce objevily názory, že piloti byli málo agresivní, protože očekávali „žluté fáze“ nebo že se dostane na safety car, čímž by opětovně získali šanci zařadit se do boje o lepší příčky. „Diváci u televize si stěžují, že závod nemá patřičný náboj, vytrácí se bojovnost, místo toho je éter prošpikován spoustou zpráv, které jen rozmělňují podívanou," pokračuje Brundle.
„Fanoušci žádají poprávu víc napětí, ostatně konkurence jiných forem zábavy v televizi a na internetu stále roste. Tam nastaly opravdu zásadní změny, a ty by měly přijít i v F1. Potíž je v tom, že mechanismy v tomto prostředí jsou příliš složité a týmy si budou tvrdě chránit dosažené výhody či náskok. Muselo by asi přijít zemětřesení, případně se naplnit hrozby Red Bullu, nebo nastat krach některého týmu. Snad by to lidmi, jejichž ruce skutečně ovládají F1, konečně pohnulo,“ uzavírá Brundle.
