Svět F1 je plný osobností, které stojí za to si připomínat, protože pořád existují nové a nové zdroje, které občas rozvíří hladinu v jejich okolí. Britský konstruktér Anthony Colin Bruce Chapman (19. 5. 1928 – 16. 12. 1982) v historii F1 několikrát přehodil výhybku směrem pro mnohé naprosto absurdním, aby pak téměř všichni jeho řešení převzali. Zkusme si tedy připomenout několik bodů z jeho bohatého života a na závěr se trochu zamyslet nad spekulacemi, že vlastně onoho roku 1982 náš svět vůbec neopustil.
Jak přišel na Lotus?
Jako nejpravděpodobnější vysvětlení historické prameny uvádějí „překlep“ jeho věrné družky a později manželky Hazel. Colin využil vstřícnou nabídku rodiny Williamsovy, aby dcera nechala v jejich garáži na Muswell Road svého přítele kutit svůj první vůz. Austin Seven s překližkovou karosérií, upraveným podvozkem a přebudovaným motorem zapsala slečna Hazel do startovní listiny prvního závodu jako – Lotus. Možná mělo jít o Lotos, každopádně se traduje, že později Chapman už své manželce občas říkal My Mme Lotus.
Jak se „nestal“ pilotem
Stejně jako mnoho pozdějších majitelů stájí F1 i Chapman závodil, ale byl si dobře vědom, že to není žádná velká sláva. Každopádně to dotáhl jako pilot až do F1 – v VI. BRDC International Trophy 1954 (Silverstone), nemistrovském klání obsadil na Emerysonu Aston Martin poslední, tedy 17. místo s osmi koly ztráty. O rok později v Remeši už bojoval se špičkou – kvalifikoval se na Vanwallu pátým nejlepším časem před takovými esy jako Hawthorn, Behra, Moss, Trintignant či Villoresi, ale jeho místo na startu zůstalo prázdné. Ve statistikách se hovoří o tréninkové nehodě, Chapman sám při určitých příležitostech uváděl jako důvod absence na startu, že by měl zůstat na druhé straně depa a nefušovat pilotům do jejich hájemství…
Černozlaté lotusy byly důsledkem jeho přístupu ke sponzoringu | foto: Williams F1 Team
Jak prosadil sponzory
Chapman byl skvělý technik a svými nápady ukazoval cestu i soupeřům. Na sklonku 60. let však náklady na provoz závodního týmu právě díky novým technickým řešením a s tím souvisejícím pořizováním specifičtějšího materiálu narůstaly do takových rozměrů, že i pro zavedené stáje to byl zapeklitý oříšek. Když FIA povolila reklamy na vozech, byl Chapman jedním z prvních, kteří tuto možnost velkoryse využili - ve větším měřítku než většina soupeřů. Ba co víc – v roce 1968 vstupuje Lotus Group of Companies na londýnskou burzu.
Po smrti Jochena Rindta se tvrdilo, že Chapman ztratil částečně odvahu pro novátorské pokusy a pět let nepostavil žádnou novinku. Není to tak docela pravda, s inovovaným Lotusem 72 byli Emerson Fittipaldi a poté Ronnie Peterson soupeři nadmíru důstojnými. Až v roce 1975 už „dvaasedmdesátka“ nestačila a novinka 76 (na níž měl Chapman minimální podíl) propadla ve všech směrech. Stáj měla výrazné finanční potíže a Colin po seškrtání rozpočtu a úsporných opatřeních (kvůli nim například opustil stál Ronnie Peterson) musel volit další nepříjemný krok – bankovní společnost American Express mu vystavila pětiletou směnku na 2 miliony liber s ročním úvěrovým limitem 600 000 £.
Jak slavil vítězství
Pamětníci si určitě vzpomenou, že triumfy svých pilotů doprovázel Chapman tradičním vyhozením své černé čepice se štítkem do vzduchu. Z dnešního sterilního pohledu něco naprosto nepředstavitelného, neboť Colin se vždy dostal na cílovou rovinku. Za dlouhé roky se už naučil pokrývkou hlavy řádně házet, proto ji většinou dokázal taky sebrat. Ovšem při Grand Prix Brazílie 1973 se k ní dostal dříve sběratel artefaktů a šéf Lotusu musel jeden exemplář odepsat. V Grand Prix Francie 1977 zase do poslední chvíle nevěděl, jestli bude moci své obvyklé gesto předvést, protože až těsně před cílem se Andrettimu podařilo zdolat Johna Watsona na Brabhamu, potýkajícího se s nedostatkem paliva. V tragické GP Itálie 1978 sice čapku do vzduchu poslal, ale později byl Andretti potrestán za předčasný start a po udělení minuty navíc spadl až na šesté místo. Jako by se tím osud zasekl – den po závodě zemřel druhý pilot lotusu Ronnie Peterson a další bezmála čtyři roky (nebo též 57 Grand Prix) neměl Colin příležitost jásat na cílové rovince. Až v Rakousku 1982 odrážel v posledním kole Elio de Angelis útoky Keke Rosberga a teprve tehdy si Colin uvědomil, že by jeho pilot mohl zase po letech vyhrát. Honem utíkal do mobilhomu pro svou černou "ochrannou známku" (na většině snímků svou čapku Chapman má) a stihl to jentaktak stejně jako Ital – 72. vítězství, poslední, jehož se Champan dožil, obhájil Elio před budoucím finským mistrem světa o 0,050 vteřiny.
Jak přistupoval k turbomotorům
V tomto směru si mohl Chapman podat ruku s Bernie Ecclestonem. Turbomotory považoval za plýtvání penězi a potenciálem, ovšem na rozdíl od některých soupeřů chápal, že proti nim nelze bezhlavě bojovat. Schválil nové řešení a podepsal kontrakt s Renaultem, ale první kombinace jeho vozu s přeplňovaným motorem v závodě už se nedožil. Věren své pověsti ale hledal i snahu získat náskok oproti soupeřům jinde – proto na sklonku roku odstartoval zkoušky s hydropneumatickým odpružením řízeným mikroprocesorem.
Trocha konspirace na závěr
Většina fanoušků má jasno – ovšem není určitě bez zajímavosti nahlédnout k zastáncům teorie, že Chapmanova smrt se – jaksi, ehm, tedy, vlastně – vůbec nekonala. Šlo tedy o úmrtí v důsledku několika těžkých ran zejména ze strany finanční nebo doopravdy naplánovaný perfektní útěk?
Abychom pochopili souvislosti, vraťme se do roku 1981. Chapman opět připravil jednu ze svých převratných myšlenek, originální monopost Lotus 88. Ovšem tentokrát tvrdě narazil a vůz se na trať dostal jen v tréninkových jízdách, než byl zakázán. Důsledkem byla nutnost nahonem vytvořit náhradní vůz (Lotus 87) se všemi negativními jevy, mezi něž se řadí i méně kvalitní výsledky, a rovněž rezignace generálního sponzora Essex. Mnohem horší bylo, že i přes staronovou smlouvu s koncernem Phillip Morris Inc. nedošlo k prodloužení úvěru ze strany American Express – bankovní koncern ztratil zájem nadále spojovat své aktivity s Lotusem. Chapman se tak ocitl ve velmi nepříjemné situaci. V té době se zapojuje do projektu Američana Johna DeLoreana a jeho vozu DeLorean DMC-12, notoricky známého ze série filmů Návrat do budoucnosti (Back To The Future 1-3). Potíž je v tom, že projekt je lajdácky zpracován, Chapman musí narychlo přepracovat odbyté řešení přední nápravy a zakrátko je jasné, že subvence britské vlády ve výši 54 milionů liber rozhodně nebyla použita tak, jak bylo avizováno. DeLorean převedl zhruba polovinu částky do Panamy na účet společnosti General Product Development Services, jejímž úkolem měla být podpora značky Lotus.
DeLorean DMC-12 | foto: eBay
V druhé polovině roku 1982 bylo jasné, že počet vyrobených DeLoreanů je podstatně nižší, a jaksi nádavkem jsou fuč všechny peníze. Do hry vstoupila FBI a zúčastněné začala vyslýchat. Bylo tomu tak i v případě Chapmana, jenž ale krátce po návštěvě FBI zemřel. Příčina – srdeční infarkt.
Do toho ovšem dle některých zdrojů nezapadá skutečnost, že skutečně několik dnů předtím absolvoval Chapman důkladnou lékařskou prohlídku v Londýně, požadovanou ústavem Lloyd’s kvůli obnovení životní pojistky. Když po oznámení Colinova úmrtí volali do Ketteringham Hall bývalí piloti Lotusu Emerson Fittipaldi a Mario Andretti s žádostí, aby jim byla povolena účast na smutečním aktu, dozvěděli se, že Chapman už byl v rodinném kruhu pohřben. Dokonce se tvrdí, že těsně před skonem měl jednání v Paříži a nikdo nezaregistroval, že by na letiště v Norwichi dorazilo zpět jeho soukromé letadlo.
Pak je tu svědectví manželky správce hřbitova v Carletonu, kde bychom našli místo Colinova posledního odpočinku: „Zdá se, že ve farních záznamech bylo datum úmrtí Colina Chapmana změněno. Jednou mi Hazel Chapman prozradila, že lékař, podepsaný na úmrtním listě, se zanedlouho vypařil neznámo kam.“ FBI se chytila této stopy a zaměřila se především na Chapmanova asistenta Freda Bushella – ten měl „… přesně vědět, kam se poděly peníze z projektu DeLorean, ale odmítl mluvit.“ Chapmanovi by hrozilo 10 let a podle soudních autorit by si je odseděl. Takhle skončil za katrem pouze Bushell – čtyři roky pykal za zpronevěru a neschopnost uhradit neprávem nabyté prostředky.
Ještě v roce 1983 pátrala FBI po Chapmanovi v Brazílii, přičemž jako důvodné podezření uváděla skutečnost, že Hazel Chapman deset let nevycestovala ze země – a najednou odletěla na Grand Prix Brazílie a poté zůstala v zemi ještě další měsíc… Pravdou ale také je, že poté FBI oznámila Chapmanovu smrt jako věrohodnou a ani nevložila jeho podobenku do registru hledaných osob (i když s několika miliony liber by si asi Colin opatřil novou identitu včetně plastických operací a vymazání otisků prstů). Sice tu byly varovné indicie v podobě uspěchaného pohřbu, smrt těsně před soudním řízením, absence svědků (mrtvé tělo viděla pouze Hazel Chapman a lékař), ale FBI v roce 1983 případ v souvislosti s Chapmanem uzavřela a na počátku 90. let jej přesunula do archivu.
Stejně jako letitá konspirace s baskytaristou Beatles Paulem McCartneyem, nazvaná Paul is dead, se čas od času objeví obnovené téma, zda Colin Chapman skutečně zemřel nebo jen úspěšně vyklidil pole. Dovolte mi můj osobní názor - i kdyby Mr. Lotus "po anglicku" zmizel, bez svých milovaných formulí by nejspíš stejně dlouho nepřežil...
Klaníme se, Mr. Colin
Legendární Chapman se narodil ve znamení býka a měl být tedy osobností vyznávající bezpečnost, jemnou sílu, uznání, poučení a trpělivost. Lze říci, že žil často na samotné hraně a mnohdy se vytasil s geniální myšlenkou ve chvíli, kdy už měl obrazně řečeno boty plné vody. Nic víc se na jeho postavu nehodí než citát, jehož autorem je dvojnásobní mistr světa Graham Hill: „Colin měl denně dvacet nápadů. Deset bylo možné ihned zapomenout, pět bylo neuskutečnitelných, tři pozoruhodné, jeden hraničil ze šílenstvím a jeden byl zcela geniální. Ukažte mi někoho, koho denně napadne jedna geniální myšlenka.“ A když jsme u těch výroků, přidejme ještě jeden, pocházející od samotného Colina. Při jednom rozhovoru byl dotázán, jak si dokázal uchovat fungující vztah se svou ženou Hazel. Colin se usmál a pravil: „Jak dosáhnout toho, aby bylo manželství šťastné? Nesmíte být příliš často doma!“
