Vzpomínám si živě na rozhovor s mým oblíbeným pilotem Clayem Regazzonim, který dlouho před realizací show v Marina Bay prohlásil, že formule 1 už dávno není sportem, ale cirkusem. Když si vyslechneme z úst odborníků, jak závod pomáhá turistickému ruchu a zvýšení zájmu o Singapur jako takový, nutně nás ta otázka napadne – kdo pro koho tu vlastně je? Samozřejmě, onen úžasný světelný had vinoucí se ulicemi setmělého města je vizuálně nenapodobitelný, ale neodbytně to vsouvá do myšlenek i již naznačenou otázku, zda nejde jen o snahu zachránit atraktivnost formule 1 líbivým pozlátkem. Upřímně řečeno mi pořád přijdou jako zajímavější trati v jejich ryzích a původních podmínkách, což je případ Spa, navrátivšího se Rakouska nebo bohužel už jen v retrospektivních záběrech připomínaného Švédska.
Nemá smysl tu rozebírat ekonomicko-obchodní situaci a tím komentovat stálý úbytek evropských závodů, svět se prostě šine tam, kam ho posouváme většinou sami a s tím narůstá i patřičný počet průvodních jevů. Už kdysi jsem vyslovil obavu, kam se F1 vydá, jestli budeme sledovat v rámci povinné atraktivity závody v podzemních garážích či na vrtné plošině. Tím rozhodně nechci říci, že singapurský závod není připraven na kvalitní úrovni, to by Ecclestone nepřipustil. Jen mi to připomíná jednu událost z počátku 70. let, kdy postihla krize fotbal. Zápasy nebyly atraktivní, padalo málo gólů, a tak se generalita FIFA rozhodla uspořádat sérii zápasů Jižní Amerika – Evropa. Na obou stranách měly být hvězdy zvučných jmen a tím pádem se z toho měl stát podnik jako ušitý pro lačné diváky – a taky něco ve stylu krasobruslařské Holiday On Ice nebo Game Star patřící NHL. A jak to dopadlo? Odehrál se jeden jediný zápas zamýšlené série a fotbal se poté nějak dokázal zmátožit. Tím chci říci, že formule 1 snad zase najde svá „zlatá léta“ a nebude k tomu potřebovat světélka nebo rádoby atraktivní prostředí.
Závodní okruh pod umělým osvětlením / foto: Sauber Motorsport AG
Abychom však jenom nevedli debatu o smyslu Singapuru – závod má své stálice a nemyslím tím pouze Sebastiana Vettela, který si tu propachtoval první příčku. Tradičně se tu dočkáme nějakého karambolu, nutně znamenající výjezd safety caru (což se pravidelně nestává ani v legendárním Monacu), závod se limitně blíží dvouhodinové hranici a dramatičnost ve své ryzí podobě tu bohužel chybí. Pochopitelně ji nahrazují duely poněkud umělé, vyvolané nejčastěji špatnou nebo spíš nevhodně volenou strategií. To pak vede ke zdánlivě bombastickým soubojům v samotném závěru závodu, jenže většina z nás dobře ví, že nahánění piloti nemají obvykle možnost se nijak bránit a je jen otázkou času, kdy budou odsunuti dozadu. Nakonec to dokazuje případ Buttona – sedm kol před cílem byl ještě třetí, aby nakonec jen díky odpadnuvšímu Webberovi skončil sedmý.
Jak už bylo řečeno, vůz z jiné planety s Vettelem za volantem opět prokázal, že o titulu je de facto rozhodnuto. Pochopitelně nelze nikdy dopředu vědět, co se může stát, stačí vzpomenout na sezónu 1976 (o níž mimochodem pojednává i film Rivalové, mířící do našich kin už na začátku října), v níž nastala obdobná situace. Tehdy po vítězství Jody Schecktera ve Švédsku, kde porazil do té doby dominující Ferrari, dostal Jihoafričan otázku, zda je možné Laudu ještě dostihnout. Jody pronesl vizionářskou větu: „To by Niki musel strávit druhou polovinu šampionátu v posteli.“ Co znělo jako žert už za měsíc a 18 dní vtipem nebylo. Sebastian v Singapuru prokázal, že konkurence opravdu zaostává, nijak mu nevadila drobná změna v úseku Singapure Sling, díky níž je nyní závod v každém kole o osm metrů kratší. Proto se lze poprávu domnívat, že šampionát je letos uzavřen a „Bumi Schumi“ se zařadí mezi špičkový výkvět F1, který tvoří Fangio, Prost a právě Schumacher – nikdo jiný zatím více titulů nemá.
Sebastian Vettel - Red Bull / foto: Red Bull Racing
Bylo by však nespravedlivé si nevšimnout i některých dalších věcí na trati či mimo ni. Především mám na mysli dost emotivní reakci Nica Hülkenberga, který musel uvolnit místo Pérezovi kvůli přejetí obrubníku právě při souboji s Mexičanem. Rozhodnutí bezpečnostní komise už se tu probíralo několikrát, ale v tomhle případě bych stál za tím, že Němec udělal jedinou možnou věc, aby zabránil ještě větší škodě. Navíc opustil trať nikoli svévolně nebo ve snaze získat nepovolenou výhodu, ale právě protože se snažil vyhnout kolizi. K tomu lze přičíst i značně kontroverzní trest dvojici Alonso/Webber za Španělovu „taxislužbu“.
Fernando Alonso veze sebe a Marka Webbera pro napomenutí / foto: Scuderia Ferrari
Opět fakt, který ve srovnání s opomíjením některých ožehavějších bezpečnostních otázek vyhlíží jako fraška nebo snaha některých bývalých pilotů, sedících v komisi, vyčistit si vlastní špatné svědomí. Derek Warwick ví, o čem je řeč. Protože pokud budeme hodnotit vše jen jako „bezpečné“ a „nebezpečné“, měli bychom zakázat i pobyt mechaniků na pit-lane. Co kdyby to někdo náhodou neubrzdil…
Máme další téma k zamyšlení a v tomhle směru čeká ještě vrcholný orgán dost velká práce, jen se divím, že místo trestného bodového systému či změn způsobů potrestání nehodlá FIA dát obrazně řečeno hlavy dohromady a předcházet tomu, aby byla možná podobně kontroverzní rozhodnutí. Nikdo samozřejmě nechce, aby se díky možným postihům zakázalo předjíždění nebo aby se stalo schématickým kvůli pravidlům. Je také jasné, že posouzení bývá většinou případ od případu odlišné. To by ale neměl být důvod, proč od této snahy dát ruce pryč.
Zajímavým příspěvkem do pozávodní debaty byl i výrok Lewise Hamiltona, týkající se jeho rozčarování z finálního umístění. Když tak občas poslouchám určité komunikace z boxové zídky k pilotům a obráceně žasnu, co je většinou pro jednu i druhou stranu důležité. Samozřejmě neslyšíme všechno, ale vzhledem k profesionalitě bývalého mistra světa a navíc s ohledem na situaci na trati bych minimálně jednou až třikrát položil týmu otázku zásadního významu. Lewis byl mezi 49. a 54. kolem na 9. místě. To musel vidět ze signalizace při průjezdu cílem. Byl by takový problém se do rádia zeptat: „Boys, kdo je kromě Nica přede mnou?“ Nebo snad na signalizační ceduli neviděl? Nevšiml si jí? Pak ale nemůže být perplex z toho, že místo druhého a třetího místa pro tým to je jen čtvrtá a pátá.
Lewis Hamilton - Mercedes / foto: Daimler AG
Už tu padla zmínka o filmu Rivalové a zároveň jsem dostal vyčiněno, jak si v tomto filmu všímám především chyb. Je to nejspíš tím, že historie by se neměla překrucovat a právě média k tomu mají velkou příležitost. Nabídnu k posouzení jednu maličkost – ve 14. kole expert TV Nova Pavel Turek při rozebírání situace kolem příchodu Räikkönena k Ferrari prohlásil k neúspěšnému jednání o angažmá Hülkenberga (cituji): „… Ferrari nechtělo podstoupit riziko angažmá mladého jezdce, to udělali v historii pouze dvakrát, když angažovali Stefana Johanssona a zmíněného Felipeho Massu…“
Je otázkou, zda expert musí mít v malíčku historii, ovšem v tomto bodě se mu povedl neuvěřitelný omyl. Massa přišel k Ferrari jako pětadvacetiletý, a do té doby italská stáj podepsala smlouvy s následujícími mladšími piloty (v závorce je uveden rok angažmá a věk jezdce): Riccardo Rodriguez (1962/20), Chris Amon (1967/23) a Jacky Ickx (1968/23). V průběhu roku 1973 vyjádřilo Maranello zájem o Niki Laudu a ještě před koncem roku byl kontrakt stvrzen – Nikimu v té době ještě pětadvacet nebylo (až po prvních dvou závodech sezóny 1974). A onen druhý nejmladší pilot Stefan Johansson? Přišel k Ferrari v dubnu 1985 náhradou za Arnouxe (první závod jel Švéd ještě za Tyrrell), kdy mu bylo osmadvacet let. Kromě již zmíněných byli angažováni mladší Gilles Villeneuve (1977/27), Michele Alboreto (1984/27), Gerhard Berger (1988/27), Michael Schumacher (1996/27) a minimálně věkově stejně „staří“ Jean Alesi (1991), Fernando Alonso (2010) a Rubens Barrichello (2000).
Může mě někdo osočit, že si stále jen hraju s písmenky a čísílky, ale opakuji, že historie tu dle mého skromného názoru není proto, aby se s ní zacházelo, jako kdyby neexistovala. Navíc se dá předpokládat, že pokud někoho nazvu expertem, budou se jeho výroky brát jako nezpochybnitelné. Možná je v současné době důležitější vědět, kdo kde a kdy spadl ze schodů a podobné informace. Svět se stává stále více bulvárem a skutečnosti jdou stranou. Je to škoda, protože v případě Räikkönena je rozhodně podstatnější, co předvedl na trati a jakého výsledku oproti soupeřům dosáhl.
Kimi Raikkonen - Lotus / foto: Lotus F1 Team
Singapur tedy o šampionovi nerozhodl, ale posunul ho natolik blízko k mistrovskému trůnu, že zbytek sezóny bude už jen o sledování dalších pozic. Věřím, že piloti jsou profesionálové a nesloží ruce v klín, ale také si vybavuji větu jednoho z nich, pod níž by se hodně dalších podepsalo – druhé místo už je jen druhé.
P.S. A nemohu nezmínit ještě jednu drobnost – proč TV Nova nevyužila více než čtvrthodinový prostor kroužení SC k zařazení reklamy? Našla by se ideálnější chvíle? Asi těžko, pak se ale ptám, proč se tak nestalo. A rád se o názory s přítomnými podělím, protože věřím, že stejně jako já mají svou představu…
