Přitom jen málo fanoušků nejspíš zná jeho celé jméno. Narodil se jako Francis Owen Garbett Williams (*16. 4. 1942) v South Shields a dotáhl to nejen na vrchol ve Formuli 1, ale i k titulu sir. Stal se pro mnohé synonymem muže, jehož ani rány osudu nedokázaly zastavit v jeho činnosti. A jako kdyby okolnosti chtěly doprovodit jeho výjimečnost, provázely jeho život i drobné eskapády a nedorozumění, z nichž dokonce některá i v době rozvinutého informačního systému přetrvávají.
Psali jsme
Na stránkách www.F1NEWS.cz jsme jeho týmu věnovali obsáhlé materiály, počínaje právě dobou vzniku, kolem níž je stále nemálo dohadů. Většina odkazů na existenci Williamsovy vlastní stáje uvádí rok 1977, tedy naprostý nesmysl. Samozřejmě - vznik Frank Williams Racing Cars v roce 1966 navazoval na dvouleté neúspěšné pokusy zakladatele prezentovat se ve světě rychlých kol jako pilot, ale po pětiletém snažení se vzdal a přesunul na opačnou stranu boxové zídky. Do F1 to dotáhl v roce 1969 ve spojení s Piersem Couragem a nic na tom nezmění fakt, že ještě dlouhou dobu musel brát zavděk cizími konstrukcemi (Brabham, de Tomaso, March, Politoys, ISO). Ovšem v roce 1975 už se na tratích prezentuje s vlastní konstrukcí a má také první velký úspěch: Jacques Laffite dojíždí na Williamsu FW04 na obávaném Nürburgringu druhý. Po dalším spojení s Walterem Wolfem a nouzovým řešením v roce 1977 (v té sezóně vodí jeho pilot Patrick Neve zakoupený March) konečně přichází etapa, na jejímž vrcholu jsou toužebně očekávaná vítězství i mistrovské tituly.
Přichází arabský zázrak a s ním i vzestup týmu Williams | foto: Williams F1 Team
O Frankovi kolovaly zajímavé historky - jak jinak spjaté s jeho zoufalou snahou se protlouct. V tom si mohl zpočátku podat ruce s Morrisem Nunnem, zakladatelem značky Ensign. V jistém směru se jejich cesty podobaly - Williamse zpočátku podporoval movitý Courage (než tragicky zahynul na závodní trati v roce 1970), Nunn se zpočátku opíral o bohatého aristokrata Rikky von Opela. Ale zatímco Williams dokázal rozetnout onen uzel neúspěchů, Nunnovi se to nikdy nepovedlo.
Frank se jednou svěřil, že ohledně vítězství v Grand Prix je skeptický. Vedl ho k tomu závod v Kanadě 1973, poznamenaný zmatky ve sledování pilotů na zatopené trati a vysláním "zpomalovacího vozu", jemuž se ještě tehdy říkalo "pace car". Po dojezdu se paddockem rozšířila zpráva, že zmatenou Grand Prix vyhrál Williamsův svěřenec Howden Ganley. Existují záběry, kdy Frank přijímá gratulace, a i přes úsměv se tváří skepticky. Nakonec právem, protože po přehodnocení dění na trati se Ganley propadl až na šesté místo. Williams tehdy prohlásil, že to je osudové znamení a nejspíš žádný závod nikdy nevyhraje.
Nemohl se nikdy pyšnit titulem "lovec talentů" jako třeba Ken Tyrrell. Vynahradil si to na jiném postu - sám ovšem v jednom rozhovoru uvedl, že cesta do arabského světa za hledáním sponzorů byla do jisté míry čirým zoufalstvím: "Odevšad už mě vyhazovali, byl jsem znám jako falešná pětka. Bavilo mě to čím dál méně a neustále se doprošovat také nebylo zrovna příjemné." Tehdy se mu říkalo "světoběžník v teniskách", ale také se tradovalo, že si musí půjčit, aby jeho transportér s vozy vůbec dojel na okruh. Když pak v roce 1973 vyhrál exhibiční běžecký závod na italské Monze, jakési zpestření programu Grand Prix, ozvaly se poznámky, že by měl být jako vítěz diskvalifikován, protože má oproti ostatním bohaté zkušenosti - naučil se utíkat před věřiteli...
Historicky první vítězství stáje Williams - Clay Regazzoni v Silverstone 1979 | foto: Williams F1 Team
Arabští mecenáši nastartovali jeho kariéru, konstruktér Patrick Head, s nímž Williams spolupracoval už dva roky, připravil v roce 1978 první vlaštovku Williams FW 06 a Jones mu po třech letech opět přivezl stříbrný stupínek. A pak už nastal 14. červenec 1979 a galapředstavení jeho pilotů na Silverstone - Jones zničil konkurenci v tréninku, Regazzoni dokončil triumf v závodě. Williams vstoupil mezi vítězné značky F1 a Frank dokázal to, co se třeba nepovedlo Johnu Surteesovi, Mo Nunnnovi a dalším soupeřům.
S úspěchy přichází i zájem, ale ne vždy se vše zdařilo podle představ. Když Alan Jones vyhrál s Williamsem šampionát 1980, vyostřil se vzájemný vztah mezi Jonesem a Frankem na jedné straně a Carlosem Reutemannem na druhé. Výsledkem byl týmový rozkol a nastala klasická situace známá z přísloví "když se dva perou, směje se třetí". Tím byl Nelson Piquet a hvězdná sestava týmu se rozpadla. Vše zlé bylo k něčemu dobré, což dokázal Keke Rosberg o rok později a jako nečekaný mistr světa porazil téměř jisté šampiony z řad vlastníků turbomotorů. Že měl na své straně několik události tragického charakteru (všichni víme o tragédii pilotů stáje Ferrari) dokládá i fakt, že titul získal s jediným vyhraným závodem na svém kontě...
Připomenout si můžeme i drobnou epizodku, svědčící o jisté ješitnosti majitele týmu, za který najednou chtěli téměř všichni jezdit. Když se na scénu F1 vracela Honda coby dodavatel motorů, uzavřela po zkušebním provozu ve stáji Spirit smlouvu s Williamsem. Toho chtěl využít Patrick Head a požádal Franka, aby první vůz z japonským turbem nesl místo tradičních iniciál FW nově PH (Patrick Head). Na to Frank reagoval strohým: "Tak to raději nebudeme dávat nic jiného než číslo!" Skutečně byl při posledním závodě sezóny 1983 v Jihoafrické republice vůz uveden jako Williams 09 Honda, ale nakonec se vše vrátilo do starých kolejí a vozy opět nesly typické FW, dokonce s odstupem času byla tato dvě písmena doplněna i do startovní listiny onoho závodu v Kyalami.
Padla otázka, co byla pro Franka Williamse největší tragédie. Pokud byste tipovali jeho fatální nehodu v roce 1986, po níž ochrnul, pak sám Williams prohlásil, že nejhorší ranou v jeho životě byl skon Ayrtona Senny v jeho voze. Fenomenální Brazilec měl navázat na léta rostoucích úspěchů a tituly Nigela Mansella a Alaina Prosta. I když Sennův nástupce Damon Hill nakonec dokázal dotáhnout své snažení a stal se šampionem, přičemž jeho duel s Jacquesem Villeneuvem jr. tak trochu připomínal klání Mercedesů, Frank přiznal, že tato událost byla do jisté míry velkým zlomem a vlastně vnitřně zpochybnila jeho přístup k F1.
... a poslední triumf v podání Pastora Maldonada ve Španělsku 2012 | foto: Williams F1 Team
Sice v jeho barvách dokázali ještě vítězit Ralf Schumacher, Juan-Pablo Montoya a naposledy v Barceloně 2012 zcela nečekaně Pastor Maldonado; přišly dva poslední bohaté roky 2014 a 2015 v podobě bronzového stupínku v Poháru konstruktérů, ale to už se Frank, od roku 1986 upoutaný na pojízdné křeslo, stahoval do pozadí a jeho pozici přebírala dcera Claire. Rozhodně ale nelze přehlédnout fakt, že si Williams, onen poslední pilíř ve světě F1, dokázal uchovat jistou nezávislost - i proto můžeme bez nadsázky hovořit o odchodu klasického majitele, jenž se vypracoval od pověstné píky až na piedestal. Pro někoho může být za oněch více než padesát let existence (počítejme onen rok 1969 a vstup jeho týmu do F1) sedm mistrovských titulů a devět trofejí v Poháru konstruktérů málo. O to tady ale vůbec nejde. Sir Frank Williams naplnil svůj sen a dokázal, že existuje síla a vytrvalost, nadšení a touha po naplnění snu. Proto i přes jeho skon bude stejně jako další hvězdy F1 nadále přítomen v paměti všech, kterým historie F1 něco říká a nehodlají ji brát jako pouhý statistický fakt. Samotný život a příběh stáje Franka Williamse ostatně potvrzuje, jak je bohatá a stále v ní můžeme nacházet překvapivé objevy.
Rest In Peace, sir Frank Williams | foto: Williams F1 Team
Dovolte tedy, abychom i za F1NEWS.cz složili "nezdolnému Frankovi" poslední poklonu a zároveň vyjádřili nejhlubší soustrast jeho rodině, včetně té v podobě jeho závodního týmu. Ačkoliv už v něm v poslední době nepůsobil, jeho vklad nelze nikdy zpochybnit. Děkujeme za všechny úžasné závody, které jsme s Vaším týmem mohli prožít, sire Williamsi.
