Rodák z Weidhofenu, jenž v únoru oslavil jedenačtyřicáté narozeniny, vzpomíná nejvíc na nehodu, kterou přežil v roce 2005. Při testech na okruhu Paul Ricard mu v rychlosti přes 300 km/h praskla v první šikaně pravá zadní pneumatika, jeho neovladatelný McLaren MP-4/20 ostře zatočil a narazil do bariéry na levé stranhě trati, pak pokračoval v nekontrolovaném letu a rozbil se o svodidla. Rakušan kupodivu vyvázl bez zranění. "Mám za to, že šlo o nejvyšší rychlost před nárazem, po němž pilot vyvázl bez zranění."
Poslechněme si nyní rekonstrukci jeho nehody a názory na několik diskutovaných případů z poslední doby.
Málem mě zabil upadlý štítek
Prezident GPDA si je vědom, že podobné incidenty jako v Belgii nejsou ve formuli 1 ničím novým, ostatně jak sám podotýká, něco podobného vedlo i k jeho nehodě.
"Bylo to v době rivality obou dodavatelů pneumatik (Michelin x Bridgestone), my jsme testovali v Le Castellet francouzské pláště. Měl jsem k dispozici 10-15 sad, z nichž jsme měli vybrat ty nejlepší pro kanadskou Grand Prix. Cítil jsem, že bych mohl zajet rekordní kolo, protože dopoledne jsem jsem se přesvědčil jak se pneumatiky rychle zahřejí na provozní teplotu, prakticky během kola při kterém vyjedu z boxů na trať.
Pneumatiky se mohou točit jen jedním směrem, nešlo prohodit levou za pravou. Z nějakého důvodu se tehdy lidé z marketingového oddělení Michelinu rozhodli změnit pozici loga na pneumatice. A specifikace, kterou jsem měl k dispozici, byla vyrobena už podle jejich nových směrnic. Bohužel směrový štítek z pneumatiky nějak odpadl, takže byla nasazena na špatnou stranu vozu - točila se tedy opačně než měla. A když jsem poprvé pořádně přidal plyn, došlo k její destrukci. Seběhlo se to tak rychle, že jsem vůbec neměl šanci reagovat. Po prvním nárazu jsem se pokoušel brzdit, ale to už jsem neměl příď, tak to k ničemu nevedlo. Bez zpomalení jsem letěl proti bariéře a jenom jsem se obával, aby mé nohy netrčely z vraku a monopost se nepřevrátil a nedošlo k poranění hlavy. Naštěstí se nic z toho nestalo."
Vůz byl totálně zničen a už s ním nešlo nic dělat, takže moje testování skončilo. Takže jsem si mohl vzít neplánované volno a jít si zasurfovat," končí líčení své nejtěžší nehody. Pamětníci si určitě vzpomenou i na Kanadu 1998, kde měl Wurz rovněž nebezpečný incident, ten ale dle jeho názoru nejde s testovacím karambolem vůbec srovnávat. A zdaleka to nebyl jediný nebezpečný incident, který Rakušana potkal.
Nekonečné úsilí o bezpečnost
Wurz si je nadále vědom důležitosti usilovat o bezpečnost pilotů, soudí, že veškeré hrozby asi nebudou nikdy odstraněny, ale považuje za důležité jejich výskyt minimalizovat.
"Nehody jsou součástí tohoto sportu a proto je také považován za nebezpečný. Každý, kdo do závodního vozu usedne, se s tímto názorem musí ztotožnit. A pokud ne, tak by měl raději se závoděním přestat. Naší povinností je stejně jako v leteckém průmyslu riziko nehod zásadně omezovat. Proto potřebujeme krizový štáb, který bude reagovat při vývoji designu vozů na incidenty, jako v případě Bianchiho nebo Wilsona."
Auta musí zůstat rychlá
Wurz je přesvědčen, že FIA se snaží maximálně podporovat vývoj bezpečnostních opatření, i když nejspíš nikdy nenastane situace, aby s tímto procesem byli všichni spokojeni.
"Nikdy není příjemné se s takovými věcmi vypořádat, ale jsme spokojeni s tím, čeho jsme dosáhli. Naléháme na odpovědné persony, aby v tomto směru vyvíjeli maximální iniciativu, kterou rozhodně hodláme nadále podporovat.
Fanoušci by si měli uvědomit, že nejsme zbabělci, kteří se chtějí schovat v superbezpečném voze. Formule 1 má něco jako svou osobitou DNA, je na nás, abychom se tímto stavem zabývali - rozhodně chceme do budoucna, aby se pyšnila nejrychlejšími vozy, ne je zpomalovat."
Uzavřené kokpity - Wurz je podporuje
Smrt Justina Wilsona rozpoutala debaty kolem uzavřených kokpitů a FIA souhlasila v realizací zkoušek v příštích týdnech, aby se nová koncepce důkladně prověřila. Wurz si je dobře vědom rozdílných názorů v paddocku, on sám se kloní k jeho realizaci.
"Podporuji verzi uzavřeného kokpitu a věřím odborným znalostem výkumných kapacit. Chci věřit, že ctitelé tradic motoristického sportu, kterých je pořád velké množství, pochopí, že sport je evolučním procesem, my v něm absolvujeme velmi dlouhou cestu s cílem mít nejbezpečnější auta na světě. Snažíme se pro toto odvětví činit to nejlepší, a když schválíme uzavřené kokpity, tak jsem přesvědčen a chci ujistit i fanoušky, že pořád budeme mít ty nejlepší a nejpřitažlivější vozy F1," dodává Wurz.