Marka Webbera, sedmatřicetiletého rodáka z australského města Queanbayan, čeká poslední závod v F1. Debutoval roce 2002 v barvách Minardi a od té doby vyhrál devět závodů, stál jednačtyřicetkrát na pódiu a v roce 2010 nechybělo mnoho, aby se mohl právě on radovat z titulu mistra světa. Nakonec se musel spokojit se třetím místem.
On sám však ničeho nelituje a na novou kapitolu svého života se těší. "Udělal jsem, co se dalo a přišla chvíle, když už to není takové jako dřív. Odcházím spokojený s tím, co jsem dokázal," uvedl Webber.
"Neodcházel bych, kdyby neexistovaly věci, které s radostí nechám za sebou. Pokud by bylo více pozitivních než negativních aspektů, zůstal bych, ale pro mě negativa převážila pozitiva. Chci změnu, novou kapitolu svého života a jsem na to připraven," komentuje své rozhodnutí jeden z veteránů startovního pole, který odstartoval do 214 velkých cen.
Webber v barvách Jaguáru (foto: Jaguar Racing)
Mnohokrát kritizoval současný stav F1 a přiznal, že mu šetření pneumatik nevyhovuje a dříve si závodění užíval víc. "Auta, ve kterých jsme závodili kolem roku 2005 byla náročnější a pokaždé jsme museli jet na limitu. Pochopitelně jízda na limitu na určitých okruzích stále přináší uspokojení, o tom není pochyb. Je tu Suzuka, Spa, Monte-Carlo. Kvalifikace i závod je někde velkou výzvou, takže to mi bude chybět."
"Některé věci vždycky budete postrádat. Ten adrenalin, spolupráci s lidmi jako Adrian Newey a podobně, to se často nestává. To je něco, co vám bude chybět, ale přišel čas, kdy to to musíte nechat jít. Ti mladí neví, jak odlišné to nyní je, ale pro mě byly neděle čím dál náročnější. Rychlé zatáčky byly mou silnou stránkou, ale právě tam ničíte pneumatiky. Je to frustrující," přiznává.
"V rádiu slyším - 'Ne tak rychle, zpomal'. Prostě cítíte, že nemůžete dodat vše, co je ve vašich silách. Vettel je v tomhle šikovný, ale kluci jako třeba Lewis jsou tím limitováni. On chce každé kolo závodit. A to v tuhle chvíli nejde. Ale já nechci odejít s tím, že budu fňukat nad tím, jak to bylo za starých časů lepší. Ti úspěšní si úspěch zaslouží, protože na to tvrdě pracovali," uzavírá. Tato slova jen dokazují, že jeho osobnost bude v paddocku chybět.
Jeho rodiče, Alan a Diane, přiletěli do Austinu, dějiště předchozího závodu, aby svého syna naposledy podpořili, v Brazílii už Webber rodinu mít nebude. "Nechci z odchodu dělat velkou vědu. Nechci tam rodinu ani přátele," potvrzuje. S týmem se rozloučil ve středu večer při velké večeři a nyní se prý soustředí na podle jeho slov běžný závodní víkend.
Webber se může pyšnit působivou sbírkou trofejí (foto: Red Bull Racing)
Vzestupy a pády v roce 2010
V rozhovoru pro Daily Telegraph také zavzpomínal na sezonu 2010. V tom roce vyhrál čtyři závody a k tomu šestrát dojel na nižších pódiových příčkách. Přesto by se tato sezona z jeho pohledu dala charakterizovat jako - jednou nahoře, podruhé dole. A to nejen kvůli výletu do vzduchu a tvrdém dopadu po kolizi s Kovalainenovým Lotusem ve Valencii. Díky zákulisí a atmosféře v týmu to byla sezona s pořádně hořkou příchutí. Týmové vztahy od té doby byly komplikované.
"Ta sezona byla zatraceně intenzivní. Jen ti mně nejbližší ví, co se tam dělo. Ale bylo dobré si tím projít. Abych pravdu řekl nemohu uvěřit, že jsem tehdy udělal to, co jsem udělal. Když se za tím ohlédnu, jsem na sebe pyšný - na to, jak jsem se tehdy bránil a jak jsem celou situaci zvládl. Ono to nebylo ani pro tým lehké," upozorňuje.
"Byly to neprozkoumané vody: 'Sakra, vždyť my jsme na dosah našemu prvnímu titulu! Zatraceně, jak to uděláme? Necháme je závodit? Ale ne, raději možná ne...' Prošli jsme si dobrými i zlými časy. Vztahy v týmu byly napjaté, ale domnívám se, že jsem nemohl udělat nic jinak, dal jsem do toho všechno," zavzpomínal Webber.
