Velká cena Itálie byla jedním z těch závodů, kdy vás nedojetí do cíle hodně mrzí. Už uběhla nějaká chvíle, ale je to po všem tom úsilí, které do toho vložíte, tak frustrující - jak pro vás, tak pro celý tým. Štve mě to dvojnásobně, protože v Monze auto bylo za celý rok vůbec nejlepší.
V několika prvních kolech se chovalo fenomenálně, trochu jsem byl stržen tím, jak jsem se probíjel polem. S Massou jsem měl být více trpělivý. Nasadil jsem k předjetí, ale najel jsem na obrubník a kolidovali jsme. S vozem jsem se nemohl dostat zpět do boxů, protože se něco pod ním zaseklo a v Parabolice jsem jel rovně, přímo do bariér.
V těchto situacích je to vždy o vyrovnanosti. Ano, můžete jet jak s hnojem padesátkou, ale pak ztrácíte příliš tak moc času, že můžete rovnou odstoupit, takže na to musíte trochu tlačit.
Vše začalo špatně už v kvalifikaci. V pátek to bylo mezi mnou a mým týmovým kolegou Sebastianem Vettelem dost těsné, také v prvních dvou částech kvalifikace, ale v závěrečném rozstřelu nejlepších desíti pilotů jsem byl příliš nerozhodný v tom, co uděláme. Navíc jsem měl nějaké problémy s KERSem.
Mark s poškozeným vozem do boxů nedojel (foto: Red Bull Racing)
Neměl jsem ho k dispozici po celé kolo a nebyl jsem si jistý, že se v brzdných zónách chová tak, jak má při dobíjení, což není ideální, když na brzdy dupete v rychlostech přesahujících 320 km/hod.
Seb znovu vyhrál závod, a i když ještě není naprosto jistě šampionem, všichni již v podstatě bojujeme o druhou příčku. Na to jsem však opravdu nemyslel. Chtěl jsem stavět na svém výkonu ze Spa, kde jsem prožil velmi dobrý závod, a znovu jsem usiloval o vítězství. To mě zřejmě ovlivnilo v úvodu závodu. Žel to nevyšlo, tak už to někdy ve sportu chodí.
O kom se nejvíce hovořilo aneb obranné manévry Schmachera a Alonsa
Po Monze se hovořilo hlavně o dvou věcech: o souboji Lewise Hamiltona s Michaelem Schumacherem a o tom, jak Seb předjel Alonsa, čímž se dostal do vedení. Mezi Michaelem a Lewisem se jednalo o jedinečný souboj, protože McLaren se dostával do omezovače otáček, takže Michael měl na rovinkách výhodu ve vyšší rychlosti. Mazaně mohl volit stopu a držet ho mimo hru.
Schumacher před Hamiltonem (foto: Mercedes GP)
Několikrát se Michael po obraně vrátil do normální stopy. A to bylo jablkem sváru, protože většina pilotů to nepovažuje za přijatelné. Vyčníval zejména jeden incident po výjezdu ze druhé šikany v nájezdu do Lesmo, kde Lewis jasně zaútočil a Michael mu překřížil dráhu zpět, aby se ubránil. Tolika změnami směru posouval hranice.
Incident mezi Sebem a Fernandem byl úplně jiný. Všiml jsem si, že Fernando čelí nějaké kritice za to, že vytlačil Seba mimo trať, ale neudělal nic špatného. Nebylo to nic nevyzpytatelného. Bylo to tvrdé, ale konzistentní vytlačování. Jeli bok po boku a v jednu chvíli se Seb dotkl trávy.
