Tentokrát popíšu, jak odstartovat s vozem F1. Zahrnuje to spoustu proměnných a je v tom i dost techniky. Do startu je zapojeno více lidí, než jen pilot.
Už před zahřívacím kolem zjišťujeme bod záběru spojky, když s autem napodobujeme stání na startovním roštu. Někteří diváci si všimli, jak to na nich s vozy cuká a jak rachotí. To je moment, když vypočítáváme přilnavost mezi asfaltem a pneumatikami a hledáme bod záběru spojky.
Během zahřívacího kola pneumatiky obvykle trochu vychladnou, protože již nejsou zahřívány dekami. Proto krátce před startem, obvykle v poslední zatáčce zahřívacího kola, kdy všichni jedou dost pomalu, spojku naposledy kontrolujeme. V tento okamžik, kdy jsou pneumatiky o něco chladnější a my se tím blížíme podmínkám na startu závodu, se spojka snaží zjistit nejaktuálnější úroveň přilnavosti.
Za poslední zatáčkou, před tím, než najedu na svou startovní pozici, inženýr na boxové zídce sleduje přes telemetrii údaje z několika senzorů. Může jemně doladit profil spojky a to, jak bude zabírat. Odhaduje, zda bude lepší, když spojka zabere o něco dříve, nebo naopak více proklouzne.
Kovalainenovo pracoviště (foto: Team Lotus)
Pak to těsně před startem nastavím na volantu několika kliknutími tlačítka určitým směrem. Poté již úspěšný start závisí na reakcích pilota a na tom, jak měl inženýr úspěšný odhad: jestli spojka neproklouzne příliš nebo nezabere příliš tvrdě, což vede k protočení kol.
Během sezóny máme obvykle 15 startů průměrný, pár dobrých a dva nebo tři špatné. Oba naše vozy si na startech vedou lépe než loni. Mě se několik velmi dobrých startů podařilo na počátku roku. Po závodě na videu analyzujeme starty všech ostatních a vždy patříme mezi nejlepších pět či sedm startujících.
