Ayrton Senna zvládl první polovinu britského šampionátu 1983 takovým způsobem, že většina šéfů týmů F1 zbystřila pozornost - pochopitelně si budoucí zlatou hřivnu nechtěli nechat proklouznout mezi prsty. Brazilec v barvách týmu West Surrey Racing pod vedením Dicka Bennettse vyhrál úvodních devět závodů, osmkrát si zajistil pole-position a s převahou porážel největšího soupeře, jímž byl Martin Brundle (Eddie Jordan Racing).
WILLIAMS
Pak se situace trochu zkomplikovala a Ayrton vyšel třikrát naprázdno, ale ve třináctém podniku šampionátu B.R.D.C. Marlboro British F3 Championship v Silverstone opět stanul na nejvyšším stupínku. Tři dny nato se Ayrton přesunul na okruh Donington Park a onoho 19. července 1983 zde absolvoval svůj první skutečný test F1. Byl patřičně sebevědomý: "Kdykoliv jsem na téhle trati jel, tak jsem vyhrál - v roce 1981 to byla Formule Ford 1600, loni Formule Ford 2000 a letos čtvrtý závod britského mistrovství F3. Okruh mi vždy vyhovoval a vyhovuje." Dokázal také náležitě ocenit, že mu tým poskytl šanci. Výsledkem byl nejlepší čas, který kdy vůz Williams na tomto okruhu zajel (byť se tehdy lišil od varianty, na níž se za deset let jela skutečná Grand Prix). Obhájce titulu Keke Rosberg byl o vteřinu pomalejší.
První Sennovo seznámení s F1 | foto: Williams F1 Team
Hned zpočátku ale bylo jasné, že nepůjde o nic jiného než o test. Senna potvrdil, že hodlá v roce 1984 přejít do F1, ovšem od týmu žádná nabídka nepřišla. Frank Williams, který se osobně přijel na Sennův test podívat, prohlásil zcela jasně: "Těší nás, že jsme ti mohli poskytnout vůz, získej nějaké zkušenosti, abys zvládl krok do F1." Když Brazilec odjel 81 kol a stanovil rekord 1:00,05, Williams s ním pohovořil podruhé. Poté podal vysvětlení: "Nemluvili jsme o ničem jiném než před chvílí. On mi sdělil, že má nabídky od několika týmů, které si ho chtějí pojistit na hezkou řádku let. Já jsem mu řekl, že mezi nimi nebudu - nevezmu takového mladíka jako smluvního pilota. Chtěl jsem mu jenom nabídnout test."
MCLAREN
Krátce poté zamířil Senna na Silverstone, kde se svým největším soupeřem z britské série F3 Martinem Brundlem a Stefanem Bellofem v rámci testovací akce McLaren Young Drivers postupně usedli do McLarenu MP4-1. Duo Senna-Brundle dostalo příležitost coby průběžně vedoucí dvojice zmíněného šampionátu, o Bellofovi s mírným předstihem dokonce uvažovalo jako o nástupci za rebelujícího Johna Watsona.
Senna opět zdrtil konkurenci a jeho první jízdu ukončili inženýři pro zvláštní důvod - byl příliš rychlý! A to se Senna nechal slyšet, že mu McLaren nepřipadal dost komfortní, protože mu vadil způsob akcelerace. Nakonec ale označil vůz za snadno ovladatelný a dokázal ještě vylepšit svůj původní čas na 1:13,90. Když jízdy ukončil, vyslovil se v tom duchu, že by se s podobným autem dalo snadno vyhrávat.
Ačkoliv si po prvním testu Dennis jako pilota Sennu nevybral, jejich partnerství později trvalo šest let | foto: Honda Racing F1
Málokdo tušil, že Ron Dennis, vyjadřující se o Sennovi velmi pozitivně, dostane do ruky ještě silnější trumf. Stalo se tak sice až na konci sezóny, kdy zklamaný Alain Prost po bouřce u Renaultu francouzskou stáj opustil, ovšem bylo jasné, že v této konkurenci Senna nemá šanci. Kdo ví, třeba se právě tady začala rodit ona známá rivalita a posléze řevnivost obou mistrů volantu, která dospěla až do stadia, kdy "... nemohli spát pod střechou v jednom hotelu..."
BRABHAM
Bernie Ecclestone nebyl jen všemi mastmi mazaný profesionál, vycítil Sennův potenciál a zahájil lov na mladého Brazilce. Pro začátek stanovil pro nováčka dost nízkou nabídku, což Ayrton v souvislosti s testy u Williamsu komentoval následovně: "Dokud Bernie Ecclestone nezlepší svou nabídku, nebudu se rozhodovat. Pokud ano, pravděpodobně jeho návrh odsouhlasím. Jen musím projednat několik bodů - když toho dosáhneme, je reálná šance, že smlouvu podepíšu."
K testu Brabhamu (šlo o typ BT52B BMW) se Senna dostal 14. listopadu, tedy už jako úřadující šampion britské F3. Společně s Maurem Baldim, Pierluigi Martinim a Roberto Guerrerem zamířil na okruh Paul Ricard a měl tu předvést své schopnosti. Jenže místo další ukázky jedinečných schopností "magnifique Ayrton" dosáhl času o dvě vteřiny horšího než Piquet a dokonce i nevýrazný Mauro Baldi byl o nějakou desetinu rychlejší. Šlo o značné rozčarování - tak onen supertalent asi nebude tak fantastický...
Nelson Piquet (vpravo) si vydobytou pozici v Brabhamu tvrdě hájil | foto: Renault
Námluvy s Brabhamem tedy padly a až po letech vypluly na hladinu skutečnosti objasňující příčiny tohoto neúspěchu. Sám Bernie Ecclestone připustil, že Nelson Piquet považoval Sennu na hrozbu pro jeho výsadní postavení v týmu, proto dojednal s mechaniky určité "změny" v nastavení vozu určeného pro Sennu, aby jeho krajan neměl ideální podmínky. Nenechme se mást profesionálními úsměvy pro média; Nelson choval k Ayrtonovi značný odstup a v určitých fázích ho neváhal napadnout v rovině osobní, kdy kritizoval jeho soukromý život. Střetly se tu dvě hodně ctižádostivé osobnosti a tentokrát měl (ovšem jen dočasně) navrch čerstvý šampion F1. Nutno podotknout, že Senna se k osočování svého soupeře nikdy nesnížil.
Informace ze zákulisí uvádějí ještě jednu příčinu, proč by Senna k Brabhamu nemohl zamířit, i kdyby uspěl - byl jí hlavní sponzor stáje, mlékárenský koncern Parmalat. Díky pětiletému působení Piqueta v týmu získal jeho prostřednictvím solidní postavení na jihoamerickém trhu (což byl v roce 1979 deklarovaný záměr), ovšem doma nebyl prorokem, proto se pokusil zvýšit prestiž angažováním italských pilotů - mistrovský tým se pro tento krok přímo nabízel a naopak dva Brazilci pod jednou střechou nedávali smysl. Když Riccardo Patrese nenaplnil tak docela sponzorské představy, chystal se další výběr, i proto se na test dostavili Baldi a Martini, což ale při vší úctě tehdy nebyli špičkoví piloti. Jenže ruku v ruce se nabízí úvaha, že Piquet vedle sebe nechtěl tvrdou konkurenci, což nakonec dokazuje angažmá Hectora Rebaque od poloviny roku 1980 do konce sezóny 1981. Ještě slovíčko ke Guerrerovi, jestliže v této rovnici někomu nesedí z hlediska národnostního, pak tu hrály roli finanční a materiální hodnoty, kvůli kterým po něm intenzivně prahl například Guy Ligier. Na druhou stranu Parmalat působil v F1 ve spojení s Brabhamem od roku 1978 a po čtyři sezóny mu absence Italů ve stáji nijak nevadila... Každopádně byl Senna odsunut mimo okruh zájmu a příležitost po Piquetově boku dostal nakonec Teo Fabi. Mimochodem v konečném hodnocení šampionátu 1984 zaostal o tři příčky za Sennou.
TOLEMAN
Manažer malého britského týmu Alex Hawkridge naháněl Sennu už po jeho začátcích v nižších formulích - zkoušel ho ulovit na sklonku roku 1982 slibem, že si ho pojistí finančním zajištěním sezóny v britské F3 a poté mu pomůže do F1. Ayrton ho tehdy odbyl s tím, že si chce vybrat své působiště sám. Rok se s rokem sešel a cesty Tolemanu a Senny se opět proťaly - na silverstonské trati předvedl Ayrton při testu další mistrovský kousek a "ponížil" oba stávající piloty stáje: zajel čas 1:11,500, což by mu při britské Grand Prix téhož roku vyneslo osmé místo a čtvrtou řadu. Jen pro srovnání uvádíme časy, jakých tehdy dosáhli piloti Tolemanu - Warwick 1:12,528 a Giacomelli 1:13,422. Senna rovněž naznačil, že jeho doménou bude i jízda v mokrých podmínkách, protože na vlhku byl rovněž rychlejší (1:12,420) než Warwick s Giacomellim v ideálních podmínkách na suchu!
"Nemyslím, že by tohle auto mělo vyhrávat závody, chybí mu schopnosti Ferrari, Renaultu nebo Brabhamu, ale určitě má potenciál dostat se na stupně vítězů, a nelze vyloučit, že to bude už příští rok," zhodnotil Brazilec Tolemanův monopost, jenž už se zejména v oblasti přídě podobal víc konvenčním vozům F1. Jednání o smlouvě mohlo začít.
Senna závodil na britské půdě dost dlouho, takže neměl zásadní jazykové problémy, ale finanční a právní terminologie mu zase tolik neříkala. Nechtěl však udělat ukvapené rozhodnutí, proto se věnoval především délce kontraktu a s tím spojenými podmínkami. Intuitivně odmítal "upsat se" na delší dobu, Toleman si zase chtěl nesporný talent pojistit na tři roky - s tím, že v každé další sezóně k základnímu platu 100 000 liber přihodí dalších sto tisíc. Proti možnému útěku vystavil Toleman značku STOP! v podobě stotisícové sankce za předčasný odchod, takže kdyby Ayrton odešel po premiérové sezóně, vlastně by jezdil zadarmo...
Už tehdy se ukázalo, že Brazilec je fanatický puntičkář a dobře chápe záludnosti psaného textu - velmi pečlivě analyzoval ne každé slovíčko, ale doslova písmenko smlouvy. Možná už v době jednání o podpisu kontraktu počítal s dřívějších odchodem, proto měl neustále k ruce "přítele na telefonu" - právník v Rio de Janeiru s ním jednotlivé pasáže donekonečna probíral a Ayrton mu některé termíny četl z objemného portugalsko anglického slovníku.
"Naše nabídka byla velkorysá, třebaže to tak s odstupem let nevypadá. Pořád se ale jednalo o nováčka; Ayrton stále licitoval ohledně výše výstupní klauzule, nad tím jsme strávili obrovskou spoustu času. Bylo na něm znát, že hájí svůj přístup, tak jsem raději ani nenaznačil, že jeho konkurent Martin Brundle by byl podstatně levnější," vysvětlil Alex Hawkridge.
Piquet vstup svého krajana do F1 pouze oddálil... | foto: Williams F1 Team
Historie dalších kroků je známa - Senna tříletý kontrakt podepsal, aby ještě před koncem sezóny 1984, v níž se blýskl zejména v deštivé Grand Prix Monaka a dalšími dvěma pódiovými výsledky, podlehl svodům Lotusu. Nezastavila ho ani zmíněná klauzule a kvůli porušení smlouvy oželel start v Grand Prix Itálie. Ani Martin Brundle neodešel s prázdnou - společně se Stefanem Bellofem dostali oba angažmá u Kena Tyrrella. Nelson Piquet svým činem jenom oddálil nevyhnutelné a ona "závora přes cestu do F1" jeho krajana neodradila, jenom ho přiměla kráčet stezkou poněkud pestřejší...
Děkuji za pěknej článek...zase jsem se…
