Někteří lidé mají prostě "smůlu", že pamatují lepší časy F1. Ale bylo by zásadní chybou si myslet, že vše co bylo dřív nemělo kaz či šrám, navíc to mohou být pocity ryze subjektivní. Pyšním se tak coby přímý televizní svědek velice pochybným rekordem, kdy na startu Grand Prix stálo jen šest aut (a bylo tehdy opravdu málo platné, že všechna dojela do cíle). Ovšem tento případ, tedy Grand Prix USA 2005, se zpočátku tvářil vcelku normálně, malér nastal až po ukončení zahřívacího kola. Ostatně tento závod jsme vzpomínali už několikrát. Jinak pochopitelně takhle málo vozů jako při prvním letošním závodě už jsme zažili též nikoli výjimečně, určtě jste o tom byli zevrubně informováni, takže jen připomenu pár případů, abych zbytečně neopakoval už dříve vyřčené. Stačí třeba vzpomenout na Grand Prix Španělska 1970 nebo hned následující monackou Grand Prix - na startu tehdy bylo pouhých 16 vozů (a ve španělské Jaramě jich cíl vidělo jen pět, takže bod za šesté místo vyletěl pánubohu do oken), ovšem jedním dechem musíme dodat, že to byl počet startovních míst, na něž byla účast v závodě omezena. A ještě jedno vysvětlení: tehdy byl ještě v F1 poměrně velký počet pilotů a týmů, kteří neabsolvovali zdaleka všechny závody, takže v Holandsku téhož roku už bylo na startu dvacet pilotů a v Británii ještě o čtyři více - přičemž platilo i nadále, že čtveřice či větši počet neúspěšných jezdců se prostě nevešlo do kvalifikačního limitu.
Nějak nám ty trofeje houfně přibývají... (foto: Daimler AG)
Nelze nevzpomenout i Grand Prix San Marina 1982, to jsme viděli na startu jen 14 monpostů a následný vývoj naplňoval nejčernější představy pořadatelů - Warwick tehdy svůj toleman vůbec nepřiměl k jizdě a během sedmi kol bylo na trati jen devět aut. Také tehdy měla konečná klasifikace jen pět jmen, protože šestý Winkelhock byl diskvalifikován za příliš lehký vůz. I tady se ale sluší dodat, že za normálních okolností by na startu stálo 26 formulí, jako ostatně po celý rok, a pořád by zbývali ti, co se marně pokoušeli o účast v Grand Prix. Jenže "britští garážmistři" tehdy závod bojkotovali - ostatně k tomuto tématu se už brzy dostaneme v dalším dílu našeho seriálu o třenicích mezi FISA a FOCA.
Vytanula mi na mysli ještě jedna vzpomínka - kdysi jsem na starém mosteckém okruhu sledoval klání velmi populárních prototypů, tedy "placek". Z dvanácti závodníků dorazili do cíle jen tři - a díváci na stráních tehdy málem usnuli. Formule 1 má k podobnému extrému v pravidelném režimu snad ještě daleko, ale právě v Melbourne jsme si nemohli nevšimnout, že těch problémů není zrovna málo. Nikdo pochopitelně nechce, aby se na trať dostal vůz, který ještě na startu vydechne naposledy nebo se změní v hořící stoh - ale divák za nemalé vstupné či televizní poplatek žádá také nějakou reflexi, a ta je stále slabší. Pokud to loni zachraňoval vnitrotýmový boj Hamilton - Rosberg, tak tentokrát ani tato spása nezafungovala. F1 se nazývá nejprestižnější, nejmediálnější a kdovíjakou nej- ještě, místo toho začíná vykazovat známky dřívějších podniků, které byly pro neatraktivitu buď zrušeny nebo předělány. Protože F1 sleduji více než tři čtvrtiny života a za tu dobu jsem si ji více než oblíbil, bylo by těžké se smířit s tím, že jednou dopadne jako Formule 5000. Ostatně jak asi Berniemu zní v uších názory fanoušků nejen z Evropy, ale napříč světovým spektrem, že nejlepším a vlastně jediným zajímavým počinem závodu byla přítomnost exguvernéra Kalifornie, bývalého Mr. Olympia a Mr. Universe, Terminátora a Barbara Conana, rakouského rodáka Arnolda Schwarzeneggera? To aby si Ecclestone zřídit nový podpůrný fond a na další závod pozval celou bandu Expendables nebo aspoň hrdinů filmů RED. Ovšem tím nám spěje F1 k show a la Harlem Globetrotters, nikoli k závodění.
Své pit-crew Kimi Räikkönen těžko pochválí, závod měl i přes potíže v samotném úvodu rozjetý velice slibně (foto: Pirelli)
Mohou tu padnout námitky, že jde o první závod sezóny, o tom není sporu a nebudeme hned tvrdit, že sezóna je na samém počátku zabitá. Ovšem zatímco jeden tým tvrdí, že během deseti měsíců se z chvostu startovního pole hodlá posunout na jeho špici (a je otázkou, zda ostatní zvolí mód Šípkové Růženky a nebudou na případný progres nijak reagovat), Red Bull už žádá něco ve smyslu ochrany před příliš dobrou konkurencí či snad dokonce její zákaz. Rád bych zástupcům okřídlených živočichů položil otázku, zda by podobnou námitku přijali v roce 2013, kdy Vettel devětkrát po sobě nechal konkurenci za sebou.
To se mimochodem nepovedlo ani loni dominujícímu Mercedesu. Jak se ostatně mnohokrát říkalo - když se vyhrává, kynete soupeřům se slovy: "Snažte se! I my na vrchol museli těžce doputovat!" Když pak z toho piedestalu spadnete a vaši nadvládu převezme někdo jiný, křičí se: "Jaká to nespravedlnost, dělejte s tím něco." Určitě se povedou debaty velice plodné či naprosto nesmyslné, ale většina skutečných odborníků ví, že řešení není až tak v horečném měnění pravidel za pochodu a prakticky v každé sezóně. Chce to dlouhodobý ozdravný proces, při němž půjde opravdu jen o závodění - což může být řešení nebo nadoblačná a nedostupná hudba sfér.
Romain Grosjean možná zvládl v sedle tohoto koně větší vzdálenost než ve svém monopostu při závodě (foto: Lotus F1 Team)
Nemůžeme přehlížet nadějné výkony především mladé nastupující krve, ale na druhou stranu, kdo jí mohl zabránit? Pokud vám do cíle dorazí desítka pilotů plus jedno klopýtající auto v pozadí, stačí opravdu dojet a máte senzační výsledek v kapse. Při vší úctě k nováčkům, kteří získali body (a opravdu jim je přeji), položme ruku na levou, v mizivých případech i pravou stranu hrudi a vykružme další otazník - s jedinou výjimkou syna slavného mistra rallye Carlose Sainze jel někdo aspoň určitou část závodu v těsném boji o pozice? Kdy nerozhodovala rozdílná strategie, ale jezdecké umění? Nasr a Sainz jr. jsou určitě příslibem, ostatně v historii F1 se pouze pětkrát předtím povedlo, aby hned dva debutanti dojeli na bodované příčce. Dost možná i o tom už jste byli informováni při přenosu informováni, ale pro pořádek:
1. Grand Prix Monaca 1950 - Alberto Ascari (2.) a Raymond Sommer (4.)
2. Grand Prix Argentiny 1956 - Gerino Gerini (4.) a Olivier Gendebien (5.);
3. Grand Prix Monaca 1957 - Masten Gregory (3.) a Stuart Lewis-Evans (4.)
4. Grand Prix Francie 1966 - Mike Parkes (2.) a John Taylor (6.)
5. Grand Prix Austrálie 2014 - Kevin Magnussen (2.) a Daniil Kvjat (9.)
Při pohledu na poslední dvě jména, není to ukázka ironie osudu, když si uvědomíme, kdo nemohl kvůli technickým potížím právě v letošní australské Velké ceně nastoupit na start? Pro pořádek jenom dodám ještě dvě informace - z důvodů pochopitelných tu neuvádím vůbec první oficiální závod MS formule 1 Grand Prix Anglie 1950, a další poznámka je určena milovníkům historie, kteří ještě naštěstí jsou: Gerino Gerini svého výsledku dosáhl společně s Chico Landim, protože tehdy ještě mohlo pilotovat jeden vůz i dva a více jezdců. A z důvodů ryze osobních nechci komplikovat tuto statistiku závody 500 mil INDY, tam by to bylo hodně složité.
Body nezískal, závod nedojel, ale rekord mu patří - Max Verstappen se stal bezkonkurenčně nejmladším pilotem v historii F1, který absolvoval Grand Prix - věkem 17 let, 5 měsíců a 15 dní překonal Jaime Algersuariho o téměř dva roky (foto: Scuderia Toro Rosso)
Někdy je i opakování matkou moudrosti, proto si připomeňme, že nás čeká ještě osmnáct dalších závodů, proto přesně tolikrát můžeme doufat, že dojde ke skutečným dramatům v závodní oblasti, postupnému vyrovnávání sil, napětí skutečně až do posledních metrů a spoustě nových věcí. Ostatně uvidíme už na týden, jestli se změní pro příznivce F1 v naší destinaci víc než jen logo v pravém horním rohu obrazovky.
