Kvalifikace
Deváté pole-position sezóny 2014 si připsal Rosberg, který byl v Q3 o 0,376 s rychlejší než Hamilton, který se trochu trápil s brzdami svého Mercedesu (jeho přední levá byla o 100 °C chladnější, proto docházelo k blokování kol). Průměrná startovní pozice Nica činí 1,8, u Lewise 4,2.
Do druhé řady se kvalifikovaly oba Williamsy, pojedenácté byl letos úspěšnější Bottas. Massa na něj ztratil v rozhodujícím pokusu 3 desetiny, jeho průměrný deficit je ale ještě o 50 % vyšší (+ 0,446 s).
Stejné skóre 11:6 registrujeme u Red Bullu ve prospěch Ricciarda. Vettel ovšem nastoupil jen do Q1 a moc se nesnažil - potřeboval zajel pouze jedno měřené kolo, což pro něj z pohledu limitu 107 % byla pouze formalita. Věděl, že bude měnit kompletní pohonnou jednotku a startovat z boxové uličky, komisaři však snahu o šetření dílů nebrali jako zásah "vyšší moci" a hrozili mu tím, že kdyby kvalifikaci úplně vynechal - jak tým původně avizoval, tak by jej k závodu nepřipustili.
Alonso předvedl s Ferrari solidní výkon, když se dostal na roštu na 6. místo před oba McLareny. Räikkönen zaostal jen o 2 desetiny, přesto jsou jeho letošní výsledky ve srovnání se Španělem ostudou. Skóre 2:15 - to už je pořádný výprask.
McLareny v prvním tréninku zářily, jejich relativní tempo pak ale klesalo, což dokresluje obsazení až 4. řady na roštu. Souboj Buttona s Magnussenem byl vyrovnaný a skončil úspěchem prvního jmenovaného. Zkušenější Jenson tak snížil stav na 8:9.
Velký úspěch zaznamenal Sutil, který letos vůbec poprvé dostal Sauber do první desítky, navíc na úkor Lotusu, který byl v Austinu hodně silný. Bilanci s Gutiérrezem otočil ve svůj prospěch na 8:7 - a to po Monaku prohrával 2:4.
Grosjean si v sobotu dopoledne po třetím tréninku pochvaloval Lotus E22 jako nejlepší auto, které za několik posledních měsíců řídil. Jenže odpoledne se chovalo úplně jinak, a proto skončil v Q1 poslední. Maldonadovi vylepšení sedla, byl o více než sekundu rychlejší a jen těsně přišel o postup do poslední části.
Tabulka č. 1 - Porovnání kvalifikačních výkonů
Force India marně hledá svou formu z první poloviny sezóny a sotva může ještě pomýšlet na to, aby v šampionátu porazila McLaren, jak by si moc přála - obzvlášť poté, co ji v Austinu porazil Lotus i Sauber. Pérez v Q2 o 44 tisícin předčil Hülkenberga, dále se už však nedostal ani jeden z nich. Mexičan prohrává 6:11, tedy stejným rozdílem, jako již zmíněný Vettel nebo Massa.
Kvalifikační tempo Toro Rosso nebylo uspokojivé, což dokresluje až 14. a 15. pozice. Vergne navíc musel nasadit už sedmý motor s vnitřním spalováním a byl odsunut o tři místa (zbylých 7 míst si bude muset odpykat v Brazílii, podobně jako Pérez za kolizi se Sutilem v závodě) a Kvjat jej podesáté porazil. Závodní rychlost ale měli podobnou jako McLareny, čímž se dostáváme k nedělní Velké ceně Spojených států.
Více se o kvalifikačních výkonech můžete dočíst v sobotní analýze sektorů.
Závod
Ostře sledovaný souboj mezi dominantními Mercedesy vyhrál opět Hamilton, jehož čisté závodní tempo bylo téměř o desetinu vyšší. Tým sice během sezóny svým pilotům dával v oblasti strategií určitou volnost, tentokrát však výhodnost dvouzastávkové strategie s přezutím na středně-tvrdé směsi byla natolik výhodnější, že jim dal již před závodem najevo omezení ve variabilitě - viz přehled strategií a zastávek v boxech.
Problémem takové ho přístupu ale bylo, že se piloti mohli předjet pouze na startu nebo během stintů na dráze. Proto bylo Lewisovi jasné, že bude muset trochu zariskovat. Ve 24. kole mu to vyšlo a po chybě s ovládáním ERS se dostal před Rosberga. Ten svou frustraci neskrýval a otevřeně přiznal, že jej porážka mrzí a že se do rytmu dostal příliš pozdě.
Tabulka č. 2 - Srovnání výsledků dle nejrychlejšího kola v závodu
Zajímavý byl duel Williamsů s Red Bullem, který od Japonska ztrácel rychlost, což je celkem překvapením, protože rakouský tým byl ve vývoji ke konci sezóny vždy velmi silný. Letos ale už vyhrát nemůže a před třetím má velký náskok, proto se intenzivně věnuje příštímu vozu.
Ricciardo sice zaspal na startu - šlo o jeho chybu, kterou ale ve zbytku závodu brilantním výkonem napravil. Pomohla mu k tomu také strategie - oba Williamsy podsekl při zastávkách v boxech. S Massou stavěl ve 14. kole, Bottas mohl k mechanikům až o kolo později a vrátil se za Danielem.
Zvláštní bylo, že Williams Massovi i Bottasovi nasadil na druhý stint měkké pneumatiky, přestože rychlejší strategie byla jasná (středně-tvrdá byla pro stint o deseti a více kolech už výhodnější než měkká) a žádné čerstvé jim po kvalifikaci nezbyly. Felipe je musel začít ve druhém stintu brzy šetřit, na dráze pak kroužil příliš dlouho.
Zastavil po 18 kolech v 32. okruhu, navíc se výměna kol mechanikům moc nepovedla - trvala nadprůměrné 4 sekundy. Kdyby k ním Massa zamířil o kolo dříve, zřejmě by si svou bronzovou pozici v tu chvíli udržel. Nájezdové kolo Ricciarda do boxů bylo o 0,885 s rychlejší, což mu společně s horší zastávkou Williamsu komfortně stačilo k tomu, aby se posunul na "bednu."
Tabulka č. 3 - Srovnání výsledků dle "čistého" průměrného kola v závodu
(bez úvodního kola a nájezdů do/výjezdů z boxů)
Bottas měl před šestým autem luxusní náskok, Williams se možná mohl pokusit o podobně agresivní krok jako Red Bull s Vettelem, který ke konci zajel ještě jednou do boxů a v posledních kolech bral jednoho soupeře za druhým.
Vettel prožil po startu z boxové uličky zajímavý závod a jeho čtyřzastávková strategie zaslouží vysvětlení. Proč zajel do boxů hned v prvním kole po výjezdu safety caru? A proč tam zamířil znovu hned v kole druhém?
Red Bull se chtěl hned na začátku zbavit méně trvanlivé měkké směsi a odjet zbývající dva stinty na středně-tvrdé - podobně jako McLareny, které však byly příliš pomalé a Button se propadl mimo body - s možností nasadit na případný poslední útočný stint měkkou sadu. Bylo poměrně překvapivé, že k takovému tahu nesáhli inženýři z Wokingu alespoň u jednoho ze svých vozů.
Plán však dostal hned zpočátku trhliny: poté, co Pérez bezhlavě sestřelil Sutila, zůstalo na trati několik úlomků, jež Vettelovi způsobily defekt - proto musel do boxů znovu ve druhém kole. Zbytek závodu pak Seb trávil v provozu (na čistém vzduchu ujel jen 4 kola), což snižovalo životnost jeho pneumatik a zpomalovalo jej.
Osm kol před cílem zamířil k mechanikům pro měkké pneumatik a trochu si pak spravil chuť, když do cíle dojel na sedmém místě (jeho předposlední kolo bylo mj. o 8,5 sekundy rychlejší než Alonsovo). Nebýt problémů, mohl ale skončit před Španělem s Ferrari. Na náladě mu nepřidal ani další úspěch jeho mladšího týmového kolegy.
Graf - Vývoj časů na kolo nejrychlejších osmi pilotů v průběhu závodu
(pro zvětšení klikněte)
Dobrý závod odjelo Toro Rosso, které po horší kvalifikaci s Vergnem opět zabodovalo. Kvjat se také pohyboval vysoko (jezdil před Vergnem a Maldonadem), při souboji s Räikkönen si ale konci poškodil levou přední pneumatiku - trpěl vibracemi a pět kol před cílem musel do neplánovaně do boxů.
Hodně pomalý byl Räikkönen, který doplatil na vyšší degradaci pneumatik v neděli oproti měřením z tréninků.
Týmoví kolegové dle mistrovských bodů
Hamilton na čele zvyšuje svůj náskok na 24 bodů a nyní mu ve zbývajících dvou závodech stačí k titulu dojíždět druhý za Rosbergem. V celkovém hodnocení si o jednu příčku polepšil Massa na úkor Hülkenberga, a tři místa dopředu postoupil díky prvním letošním bodům Maldonado, jenž odsunul na 17. pozici Bianchiho, který stále leží v stabilizovaném, ale kritickém stavu v nemocnici v Japonsku.
Zajímavé je, že po 17 podnicích mají hned čtyři dvojice jezdců různých týmů stejný počet bodů: Alonso s Vettelem (149), Pérez s Räikkönenem (47), Grosjean s Kvjatem (8) a právě Bianchi s Maldonadem (2). O jejich pořadí tedy rozhodují dílčí úspěchy v jednotlivých závodech.
Přes 620 fotografií z Velké ceny Spojených států 2014 včetně možnosti filtrování najdete zde, aktuální stav součástí pohonných jednotek po 16. podniku zde.
