Narodili se...
Piero Dusio (1899) Itálie
Byl italský automobilový závodník a podnikatel. V mládí hrával aktivně fotbal za Juventus (1921-1922), jeho kariéra neměla dlouhého trvaní a trvale skončila po zranění kolena.
Po chytrých investicích v oděvním průmyslu (voskované plátno), které se stalo nedílnou součástí sportovních potřeb a vojenských uniforem, rychle vybudoval své průmyslové impérium, které se stalo jednou z klíčových oblastí v Piemontu.
Začátkem třicátých let zahájil svou závodní činnost, která mu přinesla četné úspěchy, tak jako v závodě Stelvio 1938. Závodil v Mille Miglia (1929-1938), ve Velké ceně Itálie 1936 skončil na šestém místě, zvítězil v Mille Miglia 1937 ve třídě do 500 cc.
V následujících letech své průmyslové impérium rozšířil do mnoha odvětví, které během druhé světové války ještě zesílilo. V letech 1942 až 1947 byl předsedou fotbalového klubu Juventus.
V roce 1944 založil firmu Cisitalia což je vlastně zkratka pro Compagnia Industriale Sportiva Italiana, do jeho projektu byli zapojeni i Carlo Abarth, Rudolf Hruška a Ferry Porsche. Posledně jmenovanému Dusio pomohl s výkupným za propuštění svého otce Ferdinanda Porscheho, z francouzského žaláře, kde byl držen jako vojenský zajatec.
Již během druhé světové války se snažil uvést do života projekt moderního vozu F1, ale veškeré úsilí ztroskotalo po finanční stránce. Firmu předal synovi Carlovi a odešel do Argentiny, kde založil firmu Autoar, která se tak stala první místní automobilkou.
Ve formuli 1 se pokoušel o start ve Velké ceně Itálie 1952. Zemřel v roce 1975 ve věku 76 let v Buenos Aires.
Peter Sauber (1943) Švýcarsko
je švýcarský majitel týmu formule 1. Ve věku 23 let jezdil tento vyučený elektromontér své první automobilové závody na upraveném volkswagenu brouk. O tři roky později si postavil své první závodní auto C1, se kterým se stal mistrem Švýcarska ve sportovních vozech. Po tomto úspěchu se soustředil na stavbu závodních automobilů a zanechal vlastního závodění. Založil Sauber Rennsport AG, aby mohl stavět závodní vozy.
Před vstupem do formule 1 stavěl od 70. let sportovní vozy. Na konci 80. let nasadil Sauber úspěšně svůj Sauber-Mercedes za tovární tým Mercedes-Benz, který vyhrál 24 hodin Le Mans. Mezi jeho perspektivní jezdce patřili Michael Schumacher, Heinz Harald Frentzen a Karl Wendlinger, o které se staral zkušený jezdec Jochen Mass. Peter Sauber patří mezi nelepší hledače talentovaných závodníků. Mnoho současných a minulých špičkových pilotů sedělo na počátku své závodní kariéry v kokpitech vozů Sauber, např. již jmenovaní Michael Schumacher a Heinz Harald Frentzen, dále také Nick Heidfeld, Kimi Räikkönen a Felipe Massa.
14. ledna 2006 byl zvolen Švýcarem roku 2005.
Patrick Neve (1949) Belgie
Byl belgický automobilový závodník. Startoval v 10 velkých cenách, nejlépe dojel sedmý ve Velké ceně Itálie 1977.
Zemřeli...
Philippe Etancelin (1981) Francie
Byl bohatý farmář a schopný obchodník s vlnou. Snadno rozpoznatelný svou proslavenou obrácenou čepicí, která se stala jeho obchodní známkou, Phi-Phi, tak jak mu říkali přátelé.
V lednu roku 1926 si koupil Bugatti Typ35 se kterým se zúčastnil závodu do vrchu. Již následující rok zvítězil ve svém prvním závodě, byla jím Grand Prix de la Marne, která byla součástí Francouzského Národního šampionátu a toto vítězství mu vyneslo celkově čtvrté místo. Rok 1929 mu přinesl hned čtyři prvenství v Grand Prix, převážně pořádaných ve Francii, ale také těžké zranění pří Velké ceně Francie, když mu praskla v plné rychlosti náprava. Po návratu z nemocnice nejenže se dokázal vrátit na závodní trať, ale zvítězil v Grand Prix Pau a Alžírska.
Rok 1931 odstartoval ještě se svým starým Bugatti, ale ke konci sezóny si pořídil Alfu Romeo 8C se kterou úspěšně bojuje až do poloviny roku 1934, kdy přešel k Maserati. Ale ještě v letě téhož roku znovu pokouší Alfu v Le Mans, kde společně s Luigim Chinettim, tento slavný závod vyhrál. S vozem Maserati často obsazoval druhá či třetí místa, ale vítězství mu unikala, i když v roce 1936 zvítězil v Pau, ale od té doby se mu nepodařilo vyhrát žádný závod a proto se ke konci sezóny se závody rozloučil.
Vrátil se až v roce 1938, když mu vůz nabídl Anthony Lago, ale výsledky se dostavily až po válce, Phi-Phi se znovu začal rvát o vítězství a roku 1949 se mu to povedlo v Grand Prix Paříže na svém Talbotu Lago. Téhož roku dojel druhý ještě v Marseilles, Monze a Brně. Ještě před zahájením Mistrovství světa posbíral pár pátých míst, ale ani v šampionátu si nevedl jinak, dojel pátý na domácí Grand Prix a musel se podělit o dva body s krajanem Chaboudem, protože se střídali v řízení téhož vozu a také v posledním závodě v Monze získal dva body. V následujících dvou letech jeho postarší Talbot nestačí konkurenci a Etancelin na body nedosáhl. Po roce 1953 tento snaživý Francouz končí svou úspěšnou kariéru, a rozloučil se tak, jak se patří na velkého šampióna. Společně s Lveghem dojel třetí v Casablance a na Gran Prix Rouen oprášil svůj starý Talbot a pořádně potrápil Ferrari, aby nakonec dokončil třetí.
Téhož roku získal Řád čestné legie za jeho sportovní zásluhy a reprezentaci Francie. Až do své smrti byl aktivním členem asociace jezdců.
Startoval ve 12 velkých cenách, nejlépe dojel ve Velké ceně Francie 1950 a Velké ceně Itálie 1950 na pátém místě. Zemřel ve věku 84 let v roce 1981.
Fred Agabashian (1989) USA
byl americký automobilový závodník.
Arménské rysy, široký úsměv a ztřeštěná povaha, to byly hlavní znaky, které doprovázely Freda Ababashiana na všech sportovních akcích. Se závodními vozy se seznámil už jako dorostenec. A v roce 1937 se stal šampiónem Kalifornské závodní asociace (Northorn California Racing Association), která vypsala závod pro malé vozy. Agabashian tehdy dokázal porazit jezdce zvučných jmen: Duane Carter, Lyms Deisler nebo Paul Swedberg. Psal se rok 1946, když Fred v týmu Jacka Londona dosáhl na metu nejvyšší v BCRA. Nastaly dva nešťastné roky plné trápení a obtíží, to když odešel do týmu George Bignotti Racing Team. I přes všechny nesnáze, dokázal získat dva tituly BCRA (1947 a 1948). Agabashian se nenechal odradit neúspěchem a hnal se neustále dopředu. Dokázal vítězit jak s velkými vozy tak s vozy v nižších kategoriích, tak jako v Indianapolis 47, kdy dostal naděleno jedno kolo. Závodu na 500 mil Indianapolis se zúčastnil celkem jedenáctkrát.
Nejraději vzpomíná na rok 1952, v závodě samém dojel až 27, ale svou bezchybnou a bravurní jízdou v kvalifikaci si zajistil první místo na startovním roštu. Nejlepšího výsledku, na okruhu ve staré cihelně, dosáhl o rok později, když dojel čtvrtý. Aby zůstal na blízku pekelnému tempu rychlých vozů a čarovné atmosféře závodu v Indy, stal se svérázným sportovním komentátorem.
Startoval v 8 velkých cenách, nejlépe dojel čtvrtý v 500 mil v Indianapolis 1953. Zemřel v roce 1989 ve věku 76 let
Wayne Weiler (2005) USA
Byl americký automobilový závodník. Startoval v 500 mil v Indianapolis 1960, v závodě se umístil na 24. místě. Zemřel na srdeční slabost v roce 2005.
Jelo se...
1996
Damon Hill s vozem Williams FW18 zvítězili ve Velké ceně Japonska
21. vítězství Damona Hilla, 95. vítězství pro Williams a 86. vítězství pro motor Renault.
2002
Michael Schumacher s vozem Ferrari F2002 zvítězili ve Velké ceně Japonska
64. vítězství Michaela Schumachera, 159. vítězství pro Ferrari a 159. vítězství pro motor Ferrari.
Retrobox: 1. říjen; 2. říjen; 3. říjen; 4. říjen; 5. říjen; 6. říjen; 7. říjen; 8. říjen; 9. říjen; 10. říjen;
