V čem spočívá tajemství kvalifikační rychlosti Red Bullu?

Red Bullu sedí rychlé zatáčky - v Barceloně měl v zatáčce č. 9 o o 15 km/hod rychlejší průjezdu, podobné to bylo i v Silverstone v rychlé pravotočivé zatáčce č. 11. Hovoří se nyní o tom, že dokáže lépe využívat horké výfukové plyny hnané přes difuzor - a to nejen tehdy, když jezdci mají plynový pedál na podlaze, ale i při brzdění.

Výfuky položené nízko u podlahy jsou současným hitem Formule 1, na němž pracuje většina týmu - něco, co musí všichni mít (podobně jako před pár týdny F-kanál). Pod plným plynem horké plyny opravdu přispívají v oblasti difuzoru ke generování podstatně vyššího přítlaku.

Problém ale nastává, když jezdci sundají nohu z plynu - horký vzduch přestává proudit k difuzoru a přítlak pro změnu klesá. Změna umístění výfuků proto není náročná pouze pro konstruktéry monopostů, ale i pro piloty, kteří těmto výkyvům v přítlaku na zádi musí přizpůsobit svůj styl.

Red Bull na tohle má na rozdíl od konkurence zřejmě recept. Je docela možné, že se s tím vyrovnali přeprogramováním řídící jednotky motoru a velkým zpožděním zážehu v motoru, což vede k tomu, že směs hoří ve výfukovém potrubí i při brzdění a vytváří horkých vzduch s vysokou energetickou hodnotou i při nízkých otáčkách motoru.

Tímto dochází samozřejmě k velkému namáhání výfukového potrubí a dalšímu nárůstu teplot. Krom toho se podstatně zvyšuje i spotřebu paliva. Tyto nevýhody prakticky znemožňují použití takového řešení během závodu, jeho krátkodobé využití v kvalifikaci je však možné.

Vlevo (A): klasický proces - při sundání nohy z plynu dochází ke spalování min. množství vzduch/paliva;
vpravo (B): možné řešení Red Bullu se zpožděným zážehem, kdy do motoru stále proudí směs, i když jezdce nepřidává plyn; dochází k jejímu spalování až při otevření výfukového ventilu, což netlačí válec dolů, ale způsobuje únik zapálené směsi do výfukového potrubí

Sam Michael z Williamsu k tomu o víkendu řekl: "Není to nic, co byste využívali během závodu, pouze v kvalifikacích. Trvá to pouze jednu či dvě vteřiny, když brzdíte, takže se zpožděnou směsí nemusíte jezdit po celou dobu. Je vcelku reálné, aby to fungovalo."

Další výhodou Red Bullu je, že s horkými plyny pracuje v zadní části monopostu jinak, než ostatní týmy, (Ferrari, Renault, Mercedes, McLaren) které okopírovaly jeho umístění výfuků. Ty totiž neobtékají pouze horní patro difuzoru, ale díky vertikálním otvorům vstupují i do něj. Tento způsob od něj převzal zatím pouze Williams.

Týmy nyní mají ve spolupráci s výrobci motorů po přemístění výfuků k podlaze opět na čem usilovně pracovat. Je jen zajímavé, že se Red Bullu tato věc podařila utajit před konstruktéry Renaultu, od nichž odebírají motory, resp. že francouzské oddělení motoru toto tajemství dokázalo tak dlouho držet pod pokličkou. Pokud tento koncept stojí částečně za tajemstvím rychlosti rakouské stáje, mohl by mít závodní tým Renaultu ulehčenou práci a vůz R30 by brzy mohl učinit další pokrok.