Pokud si odmyslíme pětici žen, které se objevily na startu Grand Prix a nebo se pokusily o kvalifikaci - Maria Teresa de Filippis, Lella Lombardi, Divina Galica, Desiré Wilson a Giovanna Amati - pak se nám z paměti nejspíš vyloupnou Maria de Villota, Susie Wolff a Carmen Jordá. Pravda, s F1 určitou dobu koketovala i Danica Patrick, ale nakonec nejspíš zhodnotila všechna úskalí a oficiálně prohlásil F1 za oblast, která ji nezajímá.
Zatímco třeba velice pohledná a mediálně propagovaná Španělka zatím žádné zásadní výsledky na svém kontě nemá, francouzská hvězda Michele Moutonová dokázala na Audi v letech 1981-1982 vyhrát čtyři podniky světové rallye, ale neztratila se ani v Le Mans (1975). V současné době pracuje jako prezidentka komise Women in Motorsport při FIA. Na posledním semináři v Lisabonu opět komentovala postavení žen v motorsportu a dospěla k názoru, že do F1 to pořád mají hodně daleko. To ostatně potvrdila i v rozhovoru pro motorsport.com.
Snaha Marii de Villota skončila tragicky | foto: Manor Racing
Jaký je váš názor na úroveň současných pilotek v oblasti monopostů?
Michele Moutonová: Hodně se zlepšují, ale podobně jako jejich mužské protějšky potřebují finanční zabezpečení a odpovídající materiál, což není snadné. Monoposty nejsou disciplínou, kde máme dostatek závodnic, ale jsem si jistá, že taková Marta Garcia, která se pustí do formule 4, může postoupit hodně vysoko. Byla úspěšná v motokárách a je ještě dost mladá, takže to vypadá slibně.
Kam až může Marta dojít?
MM: Těžko říci, ale začala opravdu nadějně. V minulém roce absolvovala tři motokárové závody CIK a dojela jednou druhá a jednou třetí, což je výborné. Je to dobrý začátek, uvidíme, jak si povede ve formuli 4.
A co některé zkušenější pilotky?
MM: Je to pro ně dost obtížné. Momentálně nemají dostatek dobrých výsledků, ale to je stejný problém jako u chlapců. Podívejte se, kolik jich třeba začíná v motokárách - jen velmi malý počet se dostane až na vrchol. U žen je to pořád těžší, protože ona základna je opravdu úzká. Ale dívek a žen, které chtějí závodit, je stále více, myslím, že to je nejlepší způsob - aby jejich počet rostl.
Carmen Jordá se stala tváří Lotusu, ale na svou šanci stále marně čeká | foto: Lotus F1 Team
Jak jste v poslední době spokojena s výkony pilotek v monopostech?
MM: Zlepšují se, ale pořád jsou tu dívky, které trpí nedostatkem peněz. Taková Lucile Cypriano vyhrála SEAT Leon Eurocup, kde porazila 34 chlapců, ale pro letošní rok nesehnala peníze. Má potenciál, ale co s tím naděláme?
Bude FIA finančně podporovat nadějné mladé pilotky?
MM: Ne. Sponzorovat je nemůžeme. Mohli bychom jim pomoci při hledání prostředků, ale z jiného úhlu - doporučením továrním týmům nebo mediálním zviditelněním, taková propagace a podpora je možná. Ale nelze dívky podporovat přímo finančně.
Susie Wolff nedávno prohlásila, že do deseti let se nějaká žena v F1 objeví, souhlasíte s tím?
MM: Je třeba být ambiciózní a doufat, že se to povede. Osobně si ale myslím, že to bude hodně obtížný úkol. Je třeba začít od úplných kořenů, co Susie odvádí v Dare To Be Different, je skvělé a může to pomoci změnit náhled dívek na věc. Musejí ale mít stejné možnosti jako muži, a jsme zase u rozpočtu. Pak je ještě potřeba najít tu sprívnou osobnost, která by v cestě do F1 výrazně pomohla. Nebude to vůbec lehké. Ve Formuli 1 bylo v poslední hned několik žen, ale osobně si nejsem jistá, zda vůbec někdy uvidíme nějakou pilotku ve špici F1. Spíš je pravděpodobnější, že se budou pohybovat ve středu pole. Je třeba si uvědomit naší určitou odlišnost, zvláště ve vnímání rychlosti. Proto o tom pochybuji. A nemá to nic společného s ochotou riskovat. Je to pro mě jiný přístup. Jsme jiné fyziologicky a v tom je zásadní rozdíl, když mluvíme o maximálních rychlostech. Pokud posadíte do vozů při testech na určité trati čtyři kluky a jedno děvče a vysvětlíte jim, ve které zatáčce mohou jet naplno, vsadím se, že ti kluci do toho naplno půjdou hned. Dívka bude postupně zrychlovat a teprve poté se pokusí projet zatáčku podle instrukcí. Což neznamená, že na to nemá, je to jenom onen rozdíl mezi muži a ženami ohledně vnímání nejvyšší rychlosti.
Susie Wolffová to zatím v moderním věku F1 dotáhla nejdál. Měl v tom prsty její choť Toto? | foto: Daimler AG
Myslíte, že něco podobného platí i v rallye?
MM: Maximální rychlost, kterou dosáhnete v rallye, je kolem 200 km/h. To není rozhodně skutečná nejvyšší rychlost. Když se budeme bavit o nějakých 320 nebo 330 km/h, tak to je něco jiného. Můžu to posoudit, protože jsem si projela v Le Mans sedmikilometrovou rovinku Mulsanne v době, kdy ještě nebyla zpomalena šikanami. Nikdy jsem nebyla tak vystrašená, jako když jsem po ní jela - tu rychlost zkrátka cítíte a víte, že nemůžete vůbec nic udělat, kdyby náhodou došlo k nějakému defektu. Ten rok pršelo, v zatáčkách jsem byla jako doma. Ale na rovince, to nebylo nic jiného než jenom čekání. Nelíbilo se mi to. Nebyla to otázka typu vozu, jenom maximální rychlosti.
Kdyby vám nějaký šéf týmu F1 řekl, že nutně potřebuje sehnat nějakou pilotku, jak byste reagovala?
MM: Řekla bych mu: "Dej mi čas, protože bude potřeba najít správnou osobu". Nejde prostě vzít nějakou holku a posadit ji do F1. Musí začít od začátku a sžít se s monoposty. Ale to je stejné i u chlapců, i oni musejí dokázat, že na to mají.
Pomohla by myšlenka Bernie Ecclestonea udělat ryzí seriály pro ženy?
MM: Už jsem se k tomu vyjádřila dříve - podle mě ne. Pokud se máte vyrovnat mužům, nemá to smysl. Pokud sedíte za volantem, kdo může říci, jestli jste muž nebo žena, pokud si na hlavu nenasadíte růžovou přilbu? Nevidím žádný důvod k segregaci dívek. V konečném důsledku závodíte na stejné dráze - a i kdyby na jí jezdily jenom dívky, tak jejich časy stejně budete porovnávat s temi, kteří tam zajedou chlapci.
