Ze tří úvodních Grand Prix vyhrál dvakrát a získal náskok 46 bodů. Pak se nebe pro reprezentanta miniknížectví na francouzské Riviéře zatáhlo: sice si vyjel sedm pole-position, ale vítězně cílem projel už jen jednou. Dvakrát ho nechal ve štychu motor, třikrát mu nepomohli stratégové týmu. Když přičteme jezdecké chyby v Imole a na Paul Ricardu, je jasné, že důvodů k jásotu příliš není.
"Ať šlo o vzestupy nebo pády, žádný závod bez emocí jsem letos ještě nejel. Buď se vítězilo nebo vedlo, pak se objevily nějaké problémy či cokoliv jiného. V první polovině sezóny se odehrálo docela dost věcí. Ale především je úžasné, že jsme se konečně vrátili do zápolení o mistrovský titul. Bohužel se nám zatím nepodařilo maximalizovat veškerý potenciál, co máme k dispozici. A to není dobré. Doufám proto v druhou část sezóny, v níž musíme deficity dohnat. Dám do toho maximum, i když posledních pět závodů bylo hodně obtížných," celkově hodnotí uplynulých pět závodních měsíců Leclerc.
Není chyba jako chyba
Charles a jeho největší soupeř Max Verstappen jsou skvělí piloti a jejich vozy výkonnostně nejsou zásadně odlišné, proto rozhodují maličkosti. Právě kvůli nim se letošní bitva o titul nepodobá té loňské mezi Verstappenem a Hamiltonem. Pravda, Charles i Max chybují, ale i tady najdeme určité odlišnosti: Leclerca stála jeho zaváhání nejspíš 32 bodů - Holanďan rovněž nemá "čistý rejstřík": Španělsko a především Maďarsko, kde vykroužil hodiny, jenže na rozdíl od největšího rivala nemají jeho nedostatky za důsledek výrazné bodové ztráty. Bohužel Charlesovi příliš nepomáhá ani boxová zídka - Monaco, Silverstone, Hungaroring - tady všude rovněž mizí body jak sníh na rozpálené střeše. Na kdyby se nehraje, ale nebýt výše uvedeného, činil by odstup obou pilotů nikoli osmdesát, ale nějakých 37 bodů.
Leclercovo Ferrari po nedělní nehodě v Paul Ricard | foto: Formula1.com
"Řekněme, že víme, na co se máme soustředit. Jsme rozhodnuti udělat vše, abychom se zlepšili ve všech oblastech - samozřejmě když se podíváme na první polovinu sezóny, byly tu určité strategické nedostatky, problémy se spolehlivostí a chyby ve vedení. Na spolehlivosti a strategii se snažíme tvrdě pracovat, po chybách následuje vždy stejný proces: analyzujeme příčiny, proč došlo ke špatnému rozhodnutí, abychom se přes to mohli přenést. Když chybu pochopíme, můžeme jít dál," pokračuje Leclerc.
Není to debata pouze vedoucích pracovníků nebo odpovědných zaměstnanců. Přítomni jsou vždy oba piloti a dle Leclerca jsou součástí debaty, takže Monačan cítí důvěru a je přesvědčen o zlepšení.
"Způsob, jakým pracujeme, mě o tom ujišťuje, protože vím, jak bylo v posledních několika letech těžké se dostat na tuto pozici. Poslední dva roky jsme vlastně pouze pracovali na slabinách vozu. Jsou tu ale další a musíme na nich pracovat, jako tomu bylo v posledních čtyřiadvaceti měsících - a já jsem si jistý, že všechno překonáme," optimisticky tvrdí Leclerc.
Odpovědnost? Tlak? Nová situace?
Ne všichni piloti si s velkou šancí umí poradit, ostatně někteří z nich, například takový Eddie Irvine, byli odborníky pasováni do rolí, v nichž se nikdy nedokážou popasovat s možností vybojovat mistrovský titul. Leclerc má nyní dostatečně kvalitní vůz, aby se utkal o post šampióna, jenže problémy ho neustále srážejí zpět. Bude se s tím umět vypořádat?
"Záleží na tom, o co jde. Jsem na sebe extrémně tvrdý. Proto je mnohem těžší se vypořádat s mými vlastními chybami, než když dojde k nějakému pochybení ze strany týmu, i když vystupujeme samozřejmě jako celek a výhry i porážky vnímáme společně. Kdykoli jde o mou jasnou chybu, jsem ještě kritičtější, takže Francie byla jedním ze závodů, které mě vnitřně hodně bolely. Podobné to bylo v Imole, i když tam jsem nepřišel o tolik bodů, protože jsem se dokázal vrátit na trať. Ale kdykoli takovým těžkým obdobím procházím, jde o proces nastíněný o něco dříve - musím zjistit, co bylo špatně a většinou jde o mentální problém. Poznat, co bylo důvodem v mé mysli v konkrétním bodě závodu a jenž mě donutil chybovat, abych překročil svůj limit a zahodil svou šanci. Může se to zdát docela snadné, ale opravdu není vždy jednoduché přesně určit, co se mi v tu chvíli honilo hlavou. Myslím, že moje vnitřní síla mi pomůže se zlepšit pokaždé, když se nějaké chyby dopustím," vysvětluje Leclerc.
Upřímnost jako mechanismus nápravy
O chybách se mluvit musí, podle pilota patří ke zkušenostem, jsou nedílnou součástí cesty kohokoliv a v jakékoli profesi. Chyba se jednoduše objeví, jde potom o to, jak se s ní vyrovnat. Piloti volí různé postupy. Michael Schumacher byl známý tím, že vlastní chyby nepřiznával - minimálně ne na veřejnosti. Takto Leclerc postupovat nechce.
"Každý jednotlivec reaguje jinak. Já si hledám svůj vlastní způsob. Mojí výhodou je pocit, že jsem k sobě upřímný a co do mentální vyspělosti stále rostu. Nevidím důvod, proč se za něco schovávat. Jsou případy, kdy je každému jasné, že chyboval pilot, proto nechápu kolegy, co se vymlouvají na stav trati, povětrnostní podmínky, soupeře a další okolnosti. Omyly jsou všudypřítomné a může se při jedné z dvou set nehod stát něco neobvyklého. Já jen nechci ztrácet čas hledáním výmluv - jakmile na to přistoupím, bude mi čas chybět při snaze se zlepšit. Navíc upřímnost je rovněž dobrá pro lidi kolem mne. Vědí, že když udělám chybu, budu upřímný a chci věřit, že to bude fungovat i opačně. Takhle se můžeme učit rychleji a právě tak to funguje u Ferrari," zpovídá se Leclerc.
Mentální trénink
Jestliže už loni Leclerc dokázal častěji triumfovat v kvalifikačních kláních nad svým týmovým kolegou, letos je jeho převaha ještě výraznější. Sedm pole-position a poměr 9:2 dokazuje, že v této oblasti si Charles nemůže stěžovat. Dokonce došlo k vyčíslení průměrného odstupu mezi oběma piloty Ferrari a ten se momentálně pohybuje v intervalu 0,187 vteřiny. Jako vysvětlení odhaluje Leclerc další pasáž svého závodního vývoje - soustředí se na mentální trénink.
"Abych byl vždy v patřičné zóně, dostal se na svých 110 % ve chvíli, kdy usedám do vozu, což samozřejmě vyvolává vnější tlaky či cokoli, co se odehrává kolem mě, k tomu je mentální trénink velmi užitečný. Myslím, že od chvíle, kdy jsem do F1 naskočil, jsem dosáhl lineárního pokroku jen tím, že jsem se rok po roce učil a snažil se vypilovat určité detaily.
Carlos Sainz a Charles Leclerc slaví po závodě v Bahrajnu | foto: Scuderia Ferrari
Letos jsem změnil mnohem víc věcí, zejména způsob přípravy na závody a odpočinek po nich. Je to součást zkušenosti. Není to tak, že bych loni všechny podobné detaily přehlížel. Ale jak stárnete - ovšem pořád je mi čtyřiadvacet - tak rozličné věci cítíte rozdílně. Na konci loňské sezóny jsem se v jejím závěru cítil unavený a letos nechci podobnou zkušenost znovu zažit. Toto období skýtá velké příležitosti, takže si teď ordinuji víc volného času a mezi závody toho doma moc nedělám. Můj nový životní styl je trénink a domov. Dieta, fyzická příprava a pobyt doma. Pokud to tak lze říci, objevilo se více »nudných« momentů, ale je to užitečné a já je vnímám. A to je velký rozdíl," popisuje další změnu Leclerc.
Naskýtá se tedy logická otázka - je nový životní přístup zároveň posunem jeho závodních schopností, jehož vyústěním je letošní boj o mistrovský titul?
"Říkám, že ne, ale myslím, že ano (úsměv). Domnívám se, že částečně je to způsobeno faktem, že máte auto na to, abyste o titul mohli bojovat, pak se pokoušíte přizpůsobit tomu další detaily. Ale určitě si novou úroveň přípravy ponechám i pro další roky, protože už vnímám její přínos a výhody, o nichž jsem předtím nevěděl. Takže ať už budu příští rok také bojovat o titul nebo ne, je to pro mě nový standard.
Co ale nic nezměnilo, to je vědomí, že jsem ve hře o titul. Nikdy jsem zvenku nijaký velký tlak necítil. Pro mě opravdu většina věcí zůstala stejných. Jen bych to označil jako větší pocit štěstí, protože když odvedu skvělou práci, je odměnou vítězství a to určitě obohatí mnohem víc než jakékoli loňské páté místo, kdy jsme také pracovali naplno. Navíc je krásné vidět úsměvy na tvářích všech lidí, ať už jsou na trati nebo v továrně. Dva předchozí roky jsme také pracovali naplno, takže bylo frustrující, že výsledky neodpovídaly našim představám - nyní můžeme myslet na umístění, které si přejeme," pokračuje Leclerc.
Duel s Verstappenem
Leclerc a Verstappen se letos už několikrát střetli přímo na trati, byly tu souboje, předjetí až na samé hraně, ale oproti loňskému duelu mezi Maxem a Lewisem Hamiltonem není jejich soupeření tak vyhrocené. Vzájemná rivalita zástupce Monaka a Holandska započala vlastně před deseti lety ještě na motokárových tratích a posléze se přenesl i na trati Grand Prix. Stačí vzpomenout na Rakousko 2019 a zatáčku Remus, nebo letošní souboj na Silverstone.
"Max i já jsme tehdy byli extrémně agresivní, proto naše souboje většinou nedopadaly dobře. Byli jsme také mladší, vlastně ještě děti, takže to bylo poněkud rozhárané. Ale náš současný vztah se zlepšil a máme jeden ke druhému dostatek respektu. Ale nelze vyloučit, že v budoucnu se situace na trati změní. Záleží na situaci, komu čelíte, na mém soupeři, jak daleko je ochoten zajít. Letos jsem zpočátku měl komfortní náskok a nechtělo se mi riskovat. Nebo také nechci riskovat proto, abych zbytečně nepřicházel o body. Loňský závěr mistrovství asi působil jako mnohem vyhrocenější, protože se bojovalo až do samotného konce. Pokud se to bude opakovat i letos, tak asi budeme také bojovat mnohem více tvrdě. Dokud není rozhodnuto, jinak to ani nemůže být."
Mládí, golf a velké finále
Charles Leclerc je vlastně zástupcem nové generace pilotů F1. Opticky to poněkud kazí Max Verstappen, jenž se za volant Toro Rosso dostal extrémně brzy, ale v podstatě jeho souputníky jsou také George Russell, Alex Albon, Esteban Ocon či Lance Stroll - ti všichni se setkávali v závodech motokár a za nimi už dusal Lando Norris. O lecčems svědčí i fakt, že společnou zábavou většiny z nich jsou golfové hole a honba za parem na osmnácti jamkách. Leclerc proto hovoří o silné generaci nových pilotů, kteří se chtějí porážet nejen na okruzích F1.
"Skutečnost, že jsme spolu dlouho závodili, nás všechny posílila, protože jsme jeden druhého motivovali k dalšímu zlepšení. Proto věřím, že můžeme být silná závodní generace. Jen musím konstatovat, že golf je pro mě frustrující sport, když totiž hraji s Albonem či Norrisem, vždycky se jim dívám na záda. Asi to bude tím, že tady také rozhoduje každý malý detail. Pokud nemáte přesný a správný odhad, jak zasáhnout míček, pak si můžete být jisti, že poletí všudemožně, jenom ne tam, kam chcete vy sám. Z toho důvodu vidím golf jako mentálně velmi dobrou přípravu, asi proto ho piloti tak mají rádi," odhaluje Leclerc další zálibu.
Lando Norris a Charles Leclerc svádějí bitvy i mimo trati GP | foto: McLaren
Možná si na ni najde o něco víc času, protože se pomalu chýlí ke konci první ze tří týdnů letní přestávky. Titul se mi poněkud vzdálil a mnoho lidí už vidí šampionát jako rozhodnutý. Charles připouští, že šampionát je pro něj stále obtížnější, ale pokud bude alespoň matematická naděje, pořád chce věřit, je to jeho motivace. Jaký tedy plánuje přístup k druhé polovině sezóny?
"Domnívám se, že letošní polovina ročníku byla mou nejsilnější v F1 a jsem toho názoru, že způsob mé práce a našeho týmu - pokud jde o volbu nastavení, přípravu na rozhodující kolo v Q3 nebo na závod samotný - byly nejlepší, jaké jsem kdy v F1 zažil. Tento přístup se tedy měnit nemusí. Opět se budu snažit, abych z chyb, jichž jsem se v první polovině dopustil, vytěžil poučení pro další růst, ale chci se také snažit podávat stejně dobré výkony jako dosud - z toho, co jsem prozatím předvedl, mám obrovskou radost. Na tom není třeba nic měnit. Žádná zásadní změna se tedy konat nebude. Chce to jen lépe pracovat jako tým, abychom ve zbývajících závodech byli co nejlepší - uvidíme, jak nakonec dopadneme," uzavírá Leclerc.
když to ale…
