PILOTEM STÁJE FERRARI
Premiéru s rudým monopostem v nemistrovském Závodu šampiónu zhatila havárie při cestě na okruh. Lehce zraněný Amon krátce trénoval, avšak přihlášku po zhodnocení všech pro a proti stáhl. V interním souboji jezdců Ferrari nechtěl získat nálepku nejpomalejší závodníka stáje a premiérový start v monopostu Ferrari raději odložil.
Jinak Amon už stihl demonstroval své kvality prvenstvím se sportovním Ferrari 330 P4 ve čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně na Floridě. S Lorenzem Bandinim dosáhli totožného výsledku i v Monze a oba plni očekávání konečně odcestovali do Monte Carla na druhý mistrovský závod formule 1 roku 1967 – a první pro Ferrari.
Funkci tahouna italské stáje zastával Bandini, pověstný pro svou nevrlost vůči týmovým kolegům. Amona před startem sezóny přepadaly obavy z temperamentní povahy 31letého Itala, před kterým ho mnozí varovali. Jak se ukázalo, Amon padl Bandinimu do noty. Dvojice spolu vycházela velmi dobře. Bandini si Amona oblíbil a v ulicích Monte Carla mu dokonce poskytl podporu. Amonovi poradil, ať ho na dráze sleduje a naučí se správně krotit rudé Ferrari 312.
Amon si s Bandinim vybudoval vřelý vztah, trvající naneštěstí jen dočasně. Závěrečné třetině Grand Prix Monaka vévodil Dennis Hulme, zatímco druhý Bandini nepřetržitě plnil příkaz zrychlit a pozdějšího šampióna F1 dohnat. Bandini stahoval ztrátu s enormním vypětím až v šikaně za tunelem důsledkem únavy chyboval. Narazil do dřevěného hrazení, protrhl palivovou nádrž a jako ohnivá pochodeň zastavil uprostřed dráhy. Omráčený Bandini seděl v kokpitu a oheň sílil do nezkrotného živlu. Neúnosný žár a šlehající plameny zabraňovaly přítomným lidem okamžitou záchranu trpícího Bandiniho. Oheň nad nimi vyhrával. Amon se Bandiniho havárií posunul na třetí místo a každým kolem sledoval, jak záchranáři prohrávají bitvu o Bandiniho život. Oslavy ze třetího místa pozbyly na významu, jeho kolega utrpěl popáleniny třetího stupně na 70% těla a o tři dny později zemřel.
Aby toho nebylo málo, po čtvrtém místě v Zandvoortu následovala nešťastná Grand Prix Belgie. Druhý Amonův kolega Mike Parkes těžce havaroval na olejové skvrně a zlomil si obě dolní končetiny. Na základě těchto událostí dočasně ukončil kariéru třetí kolega Ludovico Scarfiotti. Amon byl znenadání jedničkou stáje Ferrari a veškerá zodpovědnost padla na jeho ramena. Od těžkého břemene mu nepomohl ani nevýrazný náhradník Jonathan Williams.
Čtvrté místo v šampionátu roku 1967 představovalo pro Amona po strastiplných letech cenu zlata, ovšem sezóna to byla extrémně náročná. A to zdaleka netušil, kolik klacků pod nohy mu v nadcházejícím roce nahází nespolehlivé ferrari.
Komerční sdělení
