Hermann Tilke, německý architekt narozený v roce 1954. Od roku 1984 je šéfem společnosti Tilke Engineering, která se specializuje na architekturu, stavební inženýrství a elektroniku. Od roku 1999 se na scéně mistrovství světa formule 1 objevil první okruh, který vznikl dle Tilkeho architektonického návrhu. Oním okruhem je Sepang, který pravidelně již dvanáct let hostí Velkou cenu Malajsie.
První závod se na této trati odehrál 17. října 1999, tehdy zde zvítězil Eddie Irvine na Ferrari před svým stájovým kolegou Michaelem Schumacherem. Od té doby se na stupních vítězů vystřídala pěkná řádka jezdců, včetně toho letošního, Sebastiana Vettela. Co do počtu vítězství je nejúspěšnějším pilotem Michael Schumacher, který tu zvítězil třikrát, mezi týmy je to Ferrari s pěti triumfy.
Bernie Ecclestone byl okruhem v Sepagnu nadšen, ihned zadal práce na dalších projektech, které měly splňovat nejpřísnější bezpečnostní, ekologické a ekonomické aspekty. Jako první přišly na řadu německé okruhy Nürburgring a Hockenheim, které měly projít pečlivou kontrolou a posléze nezbytnými modifikacemi tak, aby splňovaly veškerá zadaná kritéria.
Nürburgring přišel o rychlou šikanu hned po startu, tato pasáž byla nahrazena částí nazvanou Mercedes Aréna. V podstatě se jedná o komplex několika zatáček, kterými se projíždí na druhý, maximálně třetí rychlostní stupeň, navíc je celá sekce dobře pozorovatelná z hlavní tribuny. Hockenheim čekala daleko radikálnější úprava, z téměř sedmikilometrového okruhu vznikla 4,5 km dlouhá dráha, někdy dost hanlivě nazývána Go-kart trať.
Tilke okruhu ponechal pasáž cílové rovinky a všechny úseky lemované tribunami, vypustil dlouhé rovinky vedoucí lesem, které byly z ekonomického hlediska málo efektivní. Byla to pasáž, kde se nedaly vybudovat tribuny a reklamní poutače a celý téměř dvoukilometrový úsek se dal snímat jen televizními kamerami. Všechny tyto parametry naznačovaly, proč je tato trať ekonomicky jen málo efektivní a často prodělečná.
Tilke se rozhodl nahradit původní část trati novým prvkem, dlouhou zatáčkou nazvanou Parabolica, tento úsek trati již měl všechny náležitosti pro zatraktivnění a hlavně zefektivnění celého okruhu. Zda se mu to povedlo, nebo zda se jednalo o pouhou degradaci okruhu…to už nechám na posouzení každého z vás.
Po úpravách obou německých okruhů následoval Tilke původní myšlenku, budování nových, moderních autodromů. Sákhir, Šanghaj, Istanbul Park, Marina Bay, Valencie, Jas Marina a Jeongam, to je výčet nových projektů, na kterých Tilke zanechal svůj rukopis.
I když v Singapuru a Valencii byl limitován prostředím, jedná se o městské okruhy, ostatním okruhům dokázal vdechnout svůj hlavní rys, který zůstává pořad nezměněn: dlouhé rovinky narušené pomalými úseky měnící tak neustále závodní rytmus.
Nemůže být pochyb o tom, že tyto nové okruhy byly budovány s ohledem na bezpečnost. Ale v Abú Zabí je už často těžko odhadnutelné, co je ještě trať a co úniková zóna. Prohlédněte si to sami v následujícím videu.
Již řadu let se hovoří o tom, že formule 1 nabízí divákům málo podívané, málo se předjíždí. Podle všeho je hlavní příčinou aerodynamika současných monopostu, která neumožňuje snadné předjíždění.
Neskrývejme však fakt, že nové okruhy sice nabízejí vysoký standard bezpečnosti, ale povětšinou s tím nabízejí i neskutečně nudné představení a divákovi nezbývá nic jiného, než čekat na změnu počasí nebo se těšit na tradiční okruhy (Montreal, Monza, Spa), aby si tak vychutnal opravdové závody.
Logicky se tak nabízí otázka: Proč stavět všechny tyto nové okruhy, když jich je po celém světě nespočet? Není snadné na ní odpovědět.
Současná formule 1 je především byznys, který se točí kolem sama sebe a peníze zase plodí peníze. Přinést F1 do neprozkoumaných míst znamená prezentovat tam hlavně obchodní zájmy, hledat nové hranice, nové sponzory a nové zdroje příjmů.
To byl důvod, proč se staví okruh uprostřed korejské poště nebo v Abú Zabí, tedy v místech, kde by ještě před patnácti lety nikoho ani nenapadlo pořádat závod F1. Nedokážu se ubránit pocitu, že pod rouškou motta: „Bezpečnost především“ se skrývá obrovský stín byznysu.
