Nebál se říci svůj názor ani dvěma největším autokratickým autoritám Formule 1 jeho doby, kterými byli nesporně Enzo Ferrari a Soichiro Honda.
Moto: „Ať už jsem dělal cokoliv, dělal jsem to srdcem.“ John Surtees John Surtees je jediným mužem, jenž získal titul mistra světa na dvou i čtyřech kolech. Oktanové geny zdědil po svém otci, jenž se prosadil na domácích motocyklových závodech ve Velké Británii. Od 11 let pracoval jako otcův mechanik a budoucnost ukázala, že právě tato okolnost mu přinesla řadu výhod a paradoxně i řadu nesnází. Získal totiž nejen znalosti strojírenského oboru studiem, ale zároveň neocenitelné znalosti z praxe. Neutuchající zvědavost a přemýšlivá povaha tyto jen násobila.
Již ve 26 letech motocyklovou legendou…
V roce 1949 začal závodit s motocykly a vykročil v otcových šlépějích více než úspěšně. Debut si odbyl překvapivě již na motocyklu 500 ccm značky Excelsior B14, který však brzy vyměnil za Triumph Tiger 70. Největších úspěchů ale dosáhl v sedle italské MV Augusty. Jeho motocyklovou kariéru zdobí tituly v britských šampionátech, ale především 7 titulů mistra světa a 6 vítězství v legendárním závodě Tourist Trophy na ostrově Man.
Lotus
Závody Grand Prix jako bokovka…
Johnovo spanilé kralování na dvou kolech nezůstalo nepovšimnuto. V roce 1959 byl pozván k testu vozů Aston Martin DBR1 a slavného Vanwall Grand Prix. Jak Reg Parnell, tak šéf Vanwallu Tony Vandervell se snažili získat Brita do svých služeb, ten však v roce 1960 dále závodil na motocyklech. Přesto bylo semínko zaseto. Ve volném čase startoval s automobily, které Johna uchvátily. Po vítězství pro Kena Tyrrella v Goodwoodu s Formulí 5000 debutoval s vozem Lotus F1 Colina Chapmana v Grand Prix Monaka. V dalším závodě v Portugalsku vyhrál kvalifikaci a ve svém třetím závodě v domácí britské Grand Prix dokončil závod na skvělé druhé pozici.
Cooper Climax
První kompletní sezona zklamáním…
Pro tehdejší Lotus byl však John příliš rychlý, především pro jedničku stáje a přítele šéfa týmu Colina Chapmana Jima Clarka, který neměl valného zájmu na tak překvapivě schopném týmovém kolegovi. John Surtees tedy nastoupil ke své první kompletní sezoně 1961 v týmu Cooper s vozem T53 Climax. Pouhé 4 body z 8 startů odrážely malou konkurenceschopnost vozu, kterou nepomohly zlepšit ani Johnovy technické inovace a nápady.
Lola Climax
John se vrátil do předních řad…
Sezona 1962 byla o něčem jiném. Reg Parnell se pustil do přípravy projektu Lola F1, kterého se zúčastnil i John a nejen po stránce jezdecké, ale i konstruktérské. Výsledkem byl překvapivě konkurenceschopný monopost Lola Mk4 Climax, se kterým bojoval Brit o přední příčky a získal 19 bodů a 4. místo v Poháru jezdců.
Scuderia Ferrari
Nakouknutí mezi absolutní špičku…
Nejasnosti kolem dodávek motorů pro rok 1963 byly jedním z důvodů, proč zamířil John Surtees k Ferrari. Své celkové umístění na konci roku nezlepšil, připsal si však 22 bodů a především cenné první vítězství při GP Německa na Nürburgringu.
Po 4 letech v F1 mistrem světa i na 4 kolech…
V roce 1964 patřil John Surtees k velkým favoritům a výhody monopostu Ferrari dokázal plně využít. Po vítězstvích na okruzích Syracuse a Monza v Itálii, dalším vítězství v Německu a celé řadě předních umístění vyhrál ve svých 30 letech další titul mistra světa. Tentokrát však první na čtyřech kolech a ještě k tomu ve Formuli 1. Do dnešních dní zůstal jeho úspěch nepřekonán!
Hrůzostrašná havárie v CanAm a marný boj se soupeři…
Sezona 1965 byla pravým opakem té předcházející. John se těžce zranil při hrůzné havárii vozu Lola T70 při závodě CanAm v kanadském Mosportu. Přestože spěchal se svojí rehabilitací a doktory udivoval pokroky, zúčastnil se pouze 8 závodů Grand Prix F1. Italskému týmu z Maranella se však ten rok nedařilo. Přestože John obhajoval titul a patřil k favoritům, rudé vozy na konkurenci nestačily. Z oněch osmi startů viděl Brit jen 4krát cílovou šachovnici. Celkové 5. místo a pouhých 17 bodů bylo jen málo z očekávání.
Roztržka s Ferrarim a pomsta za volantem Cooperu…
Neúspěch předcházející sezony vyústil v týmu ovládaném Enzo Ferrarim železnou rukou v napětí, které nepřispívalo výsledkům. V týmu došlo k ostré výměně názorů mezi Commendatorem a Surteesem. Důvodem byly zastaralé technické aspekty monopostu a malá vnímavost majitele a šéfa k dramaticky se měnícím podmínkám v F1, především vlivu aerodynamiky na jízdní vlastnosti. Spory vyvrcholily odchodem “Big Johna“, jak byl italskými tifosi Surtees nazýván, od týmu Ferrari. Překvapivě právě po vítězství v GP Belgie 1966, jež však neodráželo skutečnou konkurenceschopnost vozu. „Byla to škoda pro Ferrari i pro mne. Jsem přesvědčen, že jsme kvůli tomu přišli o jeden či dva tituly,“ prohlásil k tehdejšímu odchodu Brit. John nastoupil ihned k týmu Cooper Maserati, kde se připojil k Jochenu Rindtovi a přidal další vítězství v GP Mexika. Poměrně překvapivě bojoval na konci sezony o titul s Jackem Brabhamem. Byl však poražen a musel se spokojit pouze s titulem vicemistra, přesto to byla lekce Enzo Ferrarimu a pro Johna velké zadostiučinění.
Honda Racing
Neutuchající Johnova energie a nejlepší sezona Hondy…
John Surtees měl rád výzvy, práci na nových projektech a odhalování technických zákonitostí a vzájemných vlivů. Byl v tu dobu asi jediným jezdcem, který mohl splnit Hondě její sen. Soichiro Honda si toho byl nesporně vědom a podepsal s Johnem v roce 1967 dvouletý kontrakt. Surtees se opět vrhl do přípravy vozu se svojí neutuchající energií. Výsledkem bylo celkové 4. místo mezi jezdci. Monopost Honda s Johnem za volantem vedl poprvé od debutu stáje v roce 1965 závod Grand Prix, i když pouhé jedno kolo. Jeho nevýhodou byla malá spolehlivost. John z 9 startů 4krát závod vzdal. Stáj obsadila se samostatnou konstrukcí celého vozu historicky nejlepší 4. místo v Poháru konstruktérů.
Johnovo štěstí v neštěstí…
Od sezony 1968 si Honda i Surtees slibovali mnoho. Bohužel však již stáj nabrala sestupnou tendenci, které nepřidala ani tragická smrt Johnova týmového kolegy Jo Schlessera při závodě v Rouenu, kde nasadila Honda nový nevyzkoušený vzduchem chlazený vůz RA302. Schlesser zahynul v ohnivém pekle již ve druhém kole francouzského závodu poté, co s tímto vozem odmítl pro malou bezpečnost startovat John. Tým pro rok 1968 postavil rychlý monopost, ale opět nespolehlivý. Surtees jel 10 kol ve vedení, startoval z Pole position a zajel jedno nejrychlejší kolo. Odstoupil však v 8 případech ze 12 startů a celkové 8. místo bylo zklamáním pro obě strany.
BRM
Roční anabáze s BRM sestup nezastavila…
Frustrující a bezmocná situace spolu s neshodami s panovačným Soichiro Hondou přiměly Johna k hledání další výzvy a zamířil do čistě britské stáje BRM, která slavila největší úspěchy v první polovině 60. let minulého století. Od Surteese se čekal zázrak, ten se však nedostavil a John skončil v roce 1969 s 6 body až na 11. místě v Poháru jezdců. Brit se rozhodl postavit na vlastní nohy a založil v průběhu roku vlastní stáj, bohužel však opouštěl tým, který měl opět brzy vítězit.
Surtees Ford
Když mi nedají pořádný vůz, musím si ho postavit sám…
Sezona 1970 byla dalším mezníkem v životě Johna Surteese. Láska k technice a věčné rozepře s konstruktéry monopostů ho přiměly ke stavbě prvního vozu F1, který nasazoval ve vlastním týmu Surtees, který již sbíral zkušenosti a vavříny v americkém CanAm o rok dříve. První tři závody ještě odjel se starým McLarenem Ford M7C, ale již při domácí GP Velké Británie představil vlastní vůz Surtees Ford T57. Bohužel i jeho konstrukci trápily technické problémy, a tak nedokončil 8 z 11 závodů, přesto získal v první sezoně jedno nejrychlejší kolo závodu a 3 body.
Hledání rovnováhy mezi rychlostí a spolehlivostí…
V další sezoně 1971 se John poučil a připravil spolehlivější konstrukci. Z 11 startů projel cílem 8krát, bohužel spolehlivost byla na úkor rychlosti a výsledkem byly opět pouhé tři body a celkové 19. místo mezi jezdci.
Konec závodní kariéry po 12 letech…
John brzy poznal, že pilotovat vůz, vést tým a ještě konstruovat vozy v profesionalizující se Formuli 1 není správným receptem a v roce 1972 se již zúčastnil pouze jediného závodu Formule 1, a to Grand Prix Itálie. Jeho další výzvou bylo budovat silný tým a věnovat se technice. Jeho T510 potvrdil správnost volby a byl zdařilou konstrukcí. Tým vedený Johnem Surteesem skončil v Poháru konstruktérů toho roku na 5. místě a porazil tak slavný tým, jako třeba BRM.
Proti silným týmům se však Surtees neprosadil…
O rok později skončil tým Surtees na místě 9. a poté v roce 1974 na 11. místě. V roce 1975 nezískal jediný bod, ale v roce následujícím si připsal dalších 7 mistrovských bodů a desáté místo celkově. V sezoně 1977 to bylo 6 bodů a opět 11. místo celkově.
Tíživá ekonomická situace odmávala výzvu poslední…
Sezona 1979 byla tou první po 18 dlouhých letech, kdy již jméno Surtees na startovní listině chybělo. Konec týmu byl stejně melancholický jako v mnoha jiných podobných případech, kterých bylo ve Formuli 1 více než dost. Na konci roku 1978 opustil stáj talentovaný Rene Arnoux, jenž zamířil k Renaultu a tíživá ekonomická situace vedla Johna k prodeji obou podvozků F1 i když za velmi slušných finančních podmínek. První směřoval k Frankovi Willimsovi a druhý do dílem Ligieru. V době působení jeho týmu byl John jedním ze zakládajících členů FOCA (Asociace konstruktérů) a spolupracoval se současným šéfem Formule 1 Bernie Ecclestoneem, se kterým se znal z dob své účasti v motocyklových závodech.
John Surtees hodlal nasadit v Britském seriálu vozů Formule 1 úplně nový monopost TS21, ale zdravotní problémy tomu nechtěly. Komplikace, které souvisely s jeho těžkou havárií v Mosportu si vyžádaly několik hospitalizací v nemocnici.
Z týmu byli nakonec propuštěni poslední tři mechanici a John Surtees se vytratil z veřejného života. Přesto v dalších letech neztrácel zájem o dění ve Formuli 1 a především vývoj techniky ho i nadále fascinoval. Občas se účastnil demonstračních jízd se slavnými veterány závodních tratí a přestože jeho stáj zmizela ze závodních okruhů bez výraznějšího úspěchu, na Formuli 1 jako takovou nikdy nezanevřel.
111 startů, titul šampiona, ale především láska k závodům…
Jak na motocyklu, tak ve voze, vždy byl velmi odhodlaným a tvrdým, ale čestným soupeřem. Tak rychlý, jak jen to bylo možné, ale ne agresivní vůči vozu nebo jezdcům kolem sebe. Je až neuvěřitelné, že za celou kariéru ve Formuli 1 při 111 startech ani jednou nehavaroval kvůli vlastní chybě! Jeho výjimečnost spočívala možná právě v tom, že se zajímal o techniku a její možnosti do posledního detailu. Tam kde jiní končili odložením helmy, on pokračoval do dlouhých nocí hledáním drahocenných vteřin ukrývajících se v různých částech vozu.
Johna Surteese provází pověst, dle které dokázal z obyčejného závodního vozu udělat přes noc vůz bojující o vítězství. Bohužel ho však také provází poznámka, že své nadání promrhal se špatnými vozy, což ostatně v jednom z rozhovorů i přiznal: „Z mé automobilové závodní kariéry jsem docela frustrovaný. Abych plně využil svých jezdeckých schopností, měl jsem se více soustředit na získání aktuálně nejlepšího vozu, neboť čas na nikoho nečeká.“
Život každého z nás je o lepších a méně lepších okamžicích. Střídají se ve více či méně častých intervalech a dle okolností, ale John Surtees, ať už měl či neměl štěstí na vítězný vůz, měl jiné velké zadostiučinění. Miloval to, co dělal a celým svým srdcem! „Myslím si, že tím nejdůležitějším, ať už jsem dělal cokoliv, bylo to, že jsem to dělal ze srdce. Byl jsem nadšený ze stavby svého prvního motocyklu, z jízdy na něm, z automobilů, z vlastního týmu, ale především ze závodění.“
Statistické údaje:
Národnost: britská
Datum narození: 11. února 1934
Místo narození: Tatsfield, Surrey
Počet startů: 111
Počet bodů: 180
Počet vítězství: 6
Pole Position: 8
Nejrychlejší kola: 11
Stupně vítězů: 24
Debut v F1: GP Monaka 1960
První vítězství: GP Německa 1963
Počet titulů mistra světa: 1
Kariéra chronologicky:
1956-1960 mistrovství světa motocyklů / 7krát šampionem
1960 F1 Lotus / 6 bodů a 13. místo celkově
1961 F1 Cooper / 4 body a 12. místo celkově
1962 F1 Lola / 19 bodů a 4. místo celkově
1963 F1 Ferrari / 22 bodů a 4. místo celkově
1964 F1 Ferrari / 40 bodů, šampion
1965 F1 Ferrari / 17 bodů a 5. místo celkově
1966 F1 Ferrari a Cooper / 28 bodů a 2. místo celkově
1967 F1 Honda / 20 bodů a 4. místo celkově
1968 F1 Honda / 12 bodů a 8. místo celkově
1969 F1 BRM / 6 bodů a 11. místo celkově
1970 F1 McLaren, Surtees / 3 body a 18. místo celkově
1971 F1 Surtees / 3 body a 19. místo celkově
1972 F1 Surtees / jediný start při GP Itálie, nedokončil
* Zpracováno k datu 7.prosince 2003
Foto: ferrari-enthusiastic.com; raceclassics.co.uk; grandprixdriver.de; 8w.forix.com; f1i.com; gpl.krej.cz; home.clara.co.uk; bennett.co.uk; gptotal.com.br; wheelsarchives.freeserve.co.uk; sergent.com.au; ferrariownersclub.co.uk; racecar.com
