Nebudeme se dnes zabývat tolik historií, ostatně sond do let minulých na půdu miniknížectví, jehož rozloha činí pouhých 202 hektarů, jsme v minulých dnech absolvovali hojně. I sbírku pro Monte Carlo tak obvyklých karambolů jsme vytvořili, tam mě jenom poněkud zklamalo, jak málo lidí našlo potřebu se vyjádřit k tomu, která jim přišla tak nějak nej... možná to ale způsobily určité technické potíže. I proto jsme ji znovuobnovili aspoň do konce tohoto týdne.
Chutě se ale spusťme do ulic jednoho ze čtyř obvodů městského knížectví Principauté de Monaco, takto Monte Carla a vydejme se po stopách letošního závodu, který nabídl obrovské drama. Drama, které bylo předvídáno už od konce kvalifikace a v němž někteří Nostrodamové kombinovaní se Sybillami a Pýthiemi nabeton věděli, co bude následovat v neděli. Podle některých superinformovaných zdrojů už tehdy Räikkönen věděl, že mu nebude dovoleno vyhrát, proto jeho opatrnické řeči, že kvalifikace vlastně nic neznamená.
Sluší se tu připomenout, že sázet na cokoli v Monaku je záležitostí těžce ošidnou. Ve zmíněném výběru nehod jsme uvedli i závod v roce 1970, kdy vyhrál Jochen Rindt, který startoval z osmého místa na startu. Ve zdejších poměrech něco neskutečného - však mu taky poslední předjetí hodně lacinou chybou doslova daroval Jack Brabham. Pravda, tehdy nebyla média na tak hystericko-masivně vysoké úrovni jako dnes. Jaké spekulace by tehdy vznikly, kdyby prosáklo v plné míře na veřejnost, že "Black Jack" byl před závodem u Rindta na palubě jachty na obědě??? V dnešní době by se někteří lidé jen při myšlence na možné vazby asi udávili - na druhou stranu by byli za "kingy", zcela jistě by tvrdili, že od prvního kola věděli co se stane v tom posledním.
Názorové fórum má jasno - Ferrari si zvolil favorita. A co Red Bull? | foto: Red Bull Content Pool
Je to jistá nadsázka, ale někdy i ty nejdůležitější závody musíme takhle brát. Navíc nám letoškem vstoupil do hry jeden zajímavý prvek - Mercedes po třech letech neválcuje soupeře, nesvádí týmové souboje a musí si hlídat záda. A protože po šesti závodech je jeho stav nikoli 6:0 jako v letech 2014 a 2016, případně 5:1 (2015), nýbrž 3:3, začínají u Mercedesu hledat příčiny i jinde, než ve vlastních řadách. Což ostatně dal najevo Toto Wolff a Marco Tronchetti Provera mu to řádně vysvětlil.
Samozřejmě to nebyl jediný útok ze strany Mercedesu, ale ten hlavní o výměně vítězů se nesl z více stran. Pomineme-li fakt, že se pohybujeme na poli týmového sportu, kde si stáj opravdu může rozhodnout co a jak, aniž by se musela zodpovídat, proč to udělala, zbývá jenom onen morální aspekt. Bylo by asi dobré v tomto směru připomenout, že F1 není sentimentální oblast, kde se udělují medaile za zásluhy. Zní to krutě, ale konečný efekt je tím, co se počítá. Pokud bychom si hráli na spravedlnost, měli by piloti udělat špalír Alonsovi a nechat ho také jednou vyhrát, protože je dobrý a zaslouží si to. Doufám, že většina ze čtenářů chápe, jaký to je nesmysl.
Není mým cílem obhajovat Ferrari, že se správně rozhodlo a nechalo Vettela vyhrát - nejenže veškeré okolnosti naznačují, že to opravdu nebylo na pořadu dne, jsou tu i další aspekty, jako například dění u Red Bullu. Řekl bych, že důvody odsouzení týmu Ferrari mají několik položek. V různých debatách a diskusích můžeme často číst, že jde o protekční a protěžovaný tým, kterému všechno projde. Pokud to tak je, pak je zásadní otázkou, byť pochopitelně znednodušenou, proč poslední titul vyjelo Maranello v roce 2007. Dále je zajímavé, že spousta fanoušků sice označuje Räikkönena za nejoblíbenějšího pilota, na druhou stranu jich dost v minulých letech, měsících i týdnech dávalo najevo, že už by měl z F1 odejít, anžto se nachází za svým zenitem. A najednou se dozvídáme, jak je k němu osud nespravedlivý, když nemohl vyhrát...
Následující argument už tu také padl - Ferrari na pranýři nejen ze strany příznivců, ale i týmů a pilotů (například Wolff či Hamilton), ale Red Bull v tomto směru nenápadně proplul vedlejší šlajsnou. Předpokládám, že si Verstappenovo rozladění dobře pamatujeme, rozhodně to nebyla zdvořilostní konverzace ve stylu: "Jsem za Danielem? Ah, to je skvělé, když jsme na tom jako tým lépe než před pitstopem". Námitka, že tady nešlo o vítězství, je sice relevantní, ale jenom do jisté míry - když nic jiného, ve hře byly stupně vítězů. Je tu ještě jedna maličkost - kolik ze zainteresovaných věštců, majících dopředu o závodu jasno, si všimlo, že v průběžné klasifikaci je na tom Ricciardo lépe než Verstappen? Přitom nikdo nevyslovil teorii, že si u Red Bullu vybrali Daniela jako výše postaveného a na něj ušili závodní strategii.
Další hlasy hovoří o prznění mistrovství a výběru jasného Favorita u Ferrari. Jaká je skutečná pravda nám nejspíš zůstane utajeno, protože tohle jsou věci, které jsou natolik vnitrotýmové, že by o nich veřejnost ani vědět neměla. Na druhou stranu, kdyby v souladu s přáním Rosse Brawna Maranello prohlásilo: "Ano, Vettel má náskok a my chceme, aby byl ještě větší", nemyslím, že by se něco změnilo. Snad by jen ubylo spekulativních komentářů. Pokud by se pro tento krok Ferrari rozhodlo, stálo by za to se zeptat ostatních, jak by si počínali oni. Námitka, že Mercedes nechával svým pilotům stejné šance a otevřené pole je krajně irelevantní, protože poslední tři roky neměly Stříbrné šípy jiného soupeře. A kdo ví, třeba si u Ferrari vzpomněli na rok 1976. Ve třetím závodě sezóny zajel fantastický závod Clay Regazzoni a porazil na druhém ferrari tehdy dominantního Laudu. Pochopitelně nikdo tehdy netušil, že v srpnu Lauda skončí v nemocnici. Používat termínu "kdyby" patří mezi ty méně oblíbené formy zamyšlení, ale právě ony tři body, o které Niki v Long Beach přišel, hrály v konečném účtování šampionátu zásadní roli.
Byl by Lauda mistrem světa, kdyby v roce 1976 vyhrál v Long Beach? | foto: Scuderia Ferrari
To jsou ale všechno dohady na jiné úrovni, jak praví ono krásné přísloví "kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde". Vyjděme ještě jednou z myšlenky, že Ferrari má jako favorita Vettela. Proč tedy nedostal Räikkönen už na startu pokyn, aby ho pustil dopředu a kryl mu záda? Jenom proto, že už tehdy stratégové na postech Ferrari věděli, že udělají rošádu při pitstopu? Ale co kdyby vyjel safety car dříve? Co kdyby došlo k nějaké nehodě, která by ovlivnila dění na čele? Ne, opravdu se mi nezdá, že v tomhle případě šlo o vědomý čin ve snaze poslat Kimiho do druhého sledu. Mohu se mýlit, třeba se z hloubi času vynoří přispívatel HogoFogo a opět mě nazve "červeninem", ale jsem ochoten toto tvrzení riskovat.
Že Monako má svou specifiku, to dokazuje i neúspěch Mercedesu, jestliže je to za 65 Grand Prix teprve počtvrté, kdy aspoň jeden Silver arrow nebyl na pódiu, je to určitě rozčarování. Přitom je objektivně nutno podotknout, že Hamilton v tréninku doplatil na Vandoorneovu chybu, nepochybně by se do Q3 dostal - otázkou zůstává, co by tam dokázal, ale určitě by nestartoval z deváté či desáté příčky. V městském provozu už toho v závodě moc nezachráníte - vzpomínáte na rok 2001 a dvojici David Coulthard a Enrique Bernoldi? Skot tehdy měl problémy a místo startu z pole-position musel do závodu vyrazit z posledního místa. V 8. kole dojel arrows s Brazilcem Bernoldim a 34 kol se ho marně snažil zdolat. Takže Hamiltonovo sedmé místo bylo de facto vítězstvím, vždyť si polepšil o pět příček. Jenže u Mercedesu si zvykli za poslední tři roky na vavříny, proto se bije na poplach - a bohužel se hledají i důvody jinde než v domácí kuchyni.
Carlos Sainz zajel v Monaku další nenápadný, ale velmi dobrý závod | foto: Red Bull Content Pool
Díky tomu nám vypadl z hledáčku Carlos Sainz jr. Tenhle "malý Alonso" dokazuje, že závodní rodina Sainzů (jeho otec je občas pěkný bručoun, ale když mu položíte správnou otázku, hned pochopíte španělskou mentalitu) má nakročeno k hodně vysokým cílům. Carlos junior už mnohokrát dokázal, že má v rukou dostatečný cit a upřímně bych si přál vidět ho v týmu absolutní špičky. Možná - zdůrazňuji, že možná - by i Verstappenova hvězda trochu pohasla.
Závěrem pár slov ze zámoří. Fernando Alonso coby emisar na "kostce" v Indianapolis splnil svůj úkol na jedničku. Podnítil zájem o IndyCar a sám se možná trochu rehabilitoval, i když v duchu posledních závodů opět došel do depa pěšky. Na druhou stranu, pokud si uvědomíme, kdo je v současné době vlastníkem F1, vyjdou nám z toho naprosto jednoznačné spojité nádoby. Byla tu šance prostřednictvím pilota F1 náležitě zpropagovat americký motorsport, není divu, že byla maximálně využita. A někde v pozadí týmy Haas, Sauber, Toro Rosso a do jisté míry Force India i Williams s Renaultem mohou skřípat zuby, protože takové publicity jako Alonsovi a 500 mil INDY se jim v poslední době na různých stránkách F1 zatím nedostalo. Proto se nenápadně, ale logicky podsouvá myšlenka - byl by takový humbuk kolem Massy, Grosjeana, Ericssona či Kvjata, kdyby se do "staré cihelny" vydali oni? Asi ne, nebo spíš určitě ne. Alonso byl prostě v téhle konstelaci ideálním prototypem: dvojnásobný mistr světa, stíhaný nepřízní osudu a nekvalitním materiálním zázemím a těšící se velkým sympatiím. Jak vidno, vše musí mít svůj příběh a dostatečnou propracovanost. Neboť ruku na srdce - zažili jsme něco podobného před dvěma lety, kdy Nico Hülkenberg vyhrál 24 hodin Le Mans?
Proč nemělo vítězství Hülkenberga v Le Mans 2015 takovou váhu? | foto: Sahara Force India
Vždy se těším na názory čtenářů F1NEWS.cz, protože diskuse, debata a jejich výměna je kořením jakékoli práce v této oblasti. Zvláště když jsou témata bohatá a mají mnoho různých výkladů. Chci věřit a doufat, že podobné to bude i po Grand Prix Kanady - není přece nic lepšího, než když se můžeme těšit na závod právě proto, že netušíme, jak dopadne. Teď tedy bez postranních úmyslů popřeji Ferrari k několika úspěchům - Räikkönen pro něj vyjel 210 pole-position v historii, vůbec poprvé ve svém působení u Ferrari zajeli Vettel a Räikkönen "double" pro tým a Vettel získal 45 vítězství. O Räikkönenově rekordním čekání na další, v jeho případě sedmnáctou pole-position se toho napsalo až až, takže jenom připomeňme, že oněch 8 let, 11 měsíců a 6 dní překonalo letité prvenství Maria Andrettiho, který od svého prvního pole position v GP USA 1968 musel čekat osm let a 18 dní, než se mu něco podobného povedlo na Lotusu v Japonsku 1976.
