Zcela upřímně, až takové rozčarování to zase nebylo, protože už pár dní před závodem se začaly objevovat první nenápadné kličky, že nejspíš nebude zvlášť jednoduché předjíždět a kdo ví, jak to vlastně bude všechno vypadat. Pravda, byly tu testy, ve kterých se velice příznivě prezentovala stáj Ferrari, jenže už také víme, že testy jsou jedna věc a závody druhá. Navíc, i když týmy zejména v odpoledních časech dvoudílného předsezónního programu zkoušela závodní simulaci, pořád tomu chybí to skutečné nasazení. Skoro by se chtělo říci, že v tomto případě ono známé "těžko na cvičišti, lehko na bojišti" je spíš naopak. Navíc, kolikrát už se před sezónou samotnou jevily predikce nadějně a v prvním závodě poklesla optimisticky naladěným fanouškům čelist.
Rozebírat tu technickou stránku nových pravidel by bylo stejně přínosné, jako znovu pitvat příchod Bottase k Mercedesu. Spíš je zajímavé, jak dlouho se držel onen nadsazený názor, že počínaje letoškem se všechno změní. Jistě, zásah do pravidel nebyl zrovna malý, pokud bychom chtěli najít nějakou podobnou akci, museli bychom zamířit nejspíš do roku 1983, kdy skončila éra přítlačného efektu za asistence těsnících lišt. Jenže tehdy šlo o docela opačnou záležitost - vedení F1 nepotřebovalo vozy zrychlit, nýbrž zpomalit. A ejhle, místo předpokládaného zpomalení a konce "jízdy po kolejích" byly nakonec v druhé polovině sezóny auta ještě rychlejší než předtím. Jinými slovy: občas veškerá snaha končí někde docela jinde, než bylo plánováno.
Je tu ještě jeden fakt - dělat nějaké hluboké závěry po prvním závodě je hodně předčasné. Na jednu stranu nelze očekávat, že mezi Austrálií a Čínou někdo najde kouzelný elixír a vydoluje z netušených koutů ony dvě tři chybějící vteřiny, zrovna tak asi těžko špičkové týmy zapomenou jezdit, na druhou ale musíme brát na vědomí, že Formule 1 je soustavným vývojem a pokrokem. Když k tomu přičteme specifiku australského Albert Parku, nabízí se téměř nestydatě možnost, že v Číně bude všechno jinak. Jsou tu ale určité symptomy, které mohou toto přání zvrtnout.
V Austrálii jsme byli svědky skutečnosti, že i natolik kvalitní vůz, jakým bezesporu Hamiltonův Mercedes je, má potíže zdolat Verstappenův Red Bull. Někdo mentorsky zařičí a prohlásí: "Jak krátká je paměť člověčí, už jsme zapomněli na Japonsko roku loňského???" Jenže okolnosti byly poněkud odlišné. Především měl v Austrálii Hamilton zcela nové pneumatiky, už patřičně zajeté, třebaže šlo pouze o měkkou směs. Pokud si ale uvědomíme, že Mercedes měl mít s tímto typem pneumatik určitou výhodu, protože mu patřičně "sedne", mělo se předjetí Verstappena stát víceméně formalitou, zvláště pokud přihlédneme k momentální formě Red Bullu. Jenže aniž by Max vytáhl z rukávu nějaký svůj dříve slavný obranný manévr, Lewis nenacházel způsob, jak se dostat natolik blízko, aby Holanďana zdolal. Po závodě se objevilo mnoho dohadů, jestli Mercedes udělal nějakou strategickou chybu. Nemyslím. Jediný nedostatek byl asi v tom, že předjíždění v závodních podmínkách někde těžko nacvičíte a až v Austrálii se piloti přesvědčili, jak tento proces vůbec bude fungovat. Evidentně nic extra, proto mohl Toto Wolff možná až příliš efektně bušit do pultíku před sebou (a očekávám, že hraví milovníci videových špílců dokáží jeho třívteřinové rozladění natáhnout díky digitální technice na půl minuty - možná i déle).
Mohli bychom projít celé startovní pole a vydávat jednu prognózu za druhou - jenže pořád je to první závod a v historii F1 se stalo už tolikrát, že úvodní vystoupení se některým zúčastněným nepovedlo po celý zbytek sezóny zopakovat. Maně mě napadá Eddie Irvine ve svém prvním ročníku v maranellských barvách (1996). Debut na rudém oři v Austrálii završil třetím místem - a pak čekal dalších 17 Grand Prix, než se znovu podíval na stupně vítězů. A tak bychom mohli pokračovat, třeba Pedro de la Rosa o tři roky později (6. místo a poté ani jednou umístění v první desítce) nebo Mark Webber v roce 2002. To jsou jen střípky případů.
Lze tedy konstatovat, že Bottas se asimiloval do nového prostředí úspěšně, což se očekávalo a potvrdilo. Nikdo pochopitelně nepřeje nikomu nic špatného, ale zkusme si představit, že by u Stříbrných šípů vsadili na mládí a angažovali Wehrleina. Měli by o starost více, ačkoliv nikde není řečeno, že by ho na Race of Champions pustili. Rozhodně jsem neočekával natolik slušný výkon od Toro Rosso, i když loni tu zajeli také velice dobře. Co jsem naopak neočekával, i když tomu vše nasvědčovalo, že McLaren začne tak prabídně. Jistě, Alonso hlídal dlouho desátou příčku, ale také je třeba si uvědomit, že mu k ní výrazně pomohl Ricciardo startující z boxů i odstoupení Grosjeana. Když ho pak začali dotahovat Ocon a Hülkenberg, bylo jasné, že Fernando nebude mít šanci, a opravdu by ji neměl, i kdyby nedošlo k jemnému kontaktu s Oconovou Force Indií. Spíš je překvapivé, jak velké množství technických potíží jednu z nejstarších stájí provází. Někdy by se dalo říci, že snad neexistuje problém, který by se na McLaren nepřilepil. V tomto směru bude určitě zajímavé nadále sledovat, co se ve Wokingu bude dít, ale skoro bych si vsadil, že třaskavá atmosféra bude brzy kulminovat.
Poslední poznámku bych měl k Lance Strollovi. Miliardářský synek byl často vděčným tématem v duchu "mohou závratné sumy peněz zrodit kvalitního závodníka?" Těžko říci - je evidentní, že Lance nějaké závodní geny mít musí, protože kdyby byl jenom protekčním dítkem, jezdí časy o pět vteřin pomalejší než piloti ze závěru startovního pole. Jenže až příliš často využívá takových prostorů na tratích, kde se obvykle nezávodí. Tým za ním zatím stojí, ač můžeme i tady vyslovit pouze domněnku, zda tomu není pro papínkovy miliony. Můžeme se odvolávat i na jeho mládí a nezkušenost, nakonec ani vyzdvihovaný Verstappen hned zpočátku nejezdil bez chyby. Otázkou zůstane, zda je Stroll pouze přemotivovaný, chce dokázat, že "na to má" a kvůli tomu chybuje, nebo jestli dosáhl maxima svých možností, případně se stane důstojným nástupcem Pastora Maldonada. I když ten byl spíš zlým mužem než postrachem bariér. Ale třeba je to jenom o psychice a první dobrý výsledek mladého Kanaďana umravní a uklidní. I tady nezbude nic jiného než čekat.
Platí to pro všechny, v tuto chvíli už nás od další hádanky a napjatého očekávání dělí necelé dva týdny. Bude Ferrari nadále stíhat Mercedes v těsném odstupu? Zmátoží se Red Bull? Zvládne Toro Rosso i další závod tak dobře? Zbaví se Haas technických problémů? A dojde alespoň k nějakému, částečnému zmrtvýchvstání McLarenu? Otázek mnoho, Čína se blíží. Uvidíme, čeho se na asijském kontinentu dočkáme.