Návrat k zatrolené sezóně

Je mi jasné, že zhodnocení sezóny předchozí de facto téměř na prahu té následující nemusí být namnoze přijato pozitivně. Mělo to ale jistou výhodu - v uplynulém čase jsem se mohl oprostit od vášní a prvotních emocí po závěrečném závodu, zamyslet se a uspořádat souvislosti. Pročetl jsem také plno komentářů a názorů, což bylo rozhodně užitečné, abych si učinil obrázek o rozpoložení obce fanoušků F1. Zajímavé na celé věci je bezesporu fakt, že po vyřešení po právní stránce, mám tím na mysli ústup Mercedesu od vymáhání titulu v soudní síni (kam by celá causa mohla opravdu dojít), následky Grand Prix v komplexu hotelu Yas Marina nadále trvají. A konspirační teorie bují, rostou, třebaže se o nich zdánlivě nemluví. Ne nadarmo se říká, že Michael Masi vlastně degradoval celou sezónu - mohl klidně eliminovat 21 závodů, postavit na start v Abú Dhabí Hamiltona s Verstappenem a odmávnout jim závod na jedno kolo. Při stávajícím vybavení by byl výsledek stejný a ušetřila by se hromada peněz. Co zní jako nepodařený vtip na sociálních sítích koluje poměrně hojně, můžete se přesvědčit.

Christian Horner a Toto Wolff - spočítá někdo, kolik ataků mezi nimi proběhlo? | foto: Red Bull Content Pool

Pokud si ještě jednou vypůjčíme právnickou terminologii, vtírá se tradiční pojem cui bono, tedy v čí prospěch? Masiho obhájci tvrdí, že sice nectil pravidla, ale s odkazem na článek 15.3 sportovních pravidel má možnost něco podobného udělat. Bohužel co vyznívá jako logický argument je jen další ukázka bince, jaký v této oblasti panuje. Stále nás překvapuje, jak nepřesně, vágně a odbytě působí některé “paragrafy”, přitom jde o vysoce prestižní - a také hodně drahou - sportovní oblast. Je pochopitelně otázkou - opět z ryze právního hlediska – jak je onen článek formulován, a k čemu měl sloužit. Nejspíš dával řediteli závodu možnost s ohledem na dění na trati ohrožující zásadním způsobem bezpečnost pilotů či diváků ignorovat předchozí pravidla, ale určitě ne si je ohnout podle vlastní potřeby. Za dobu existence F1 nikdy nedošlo ke změně v rámci výjezdu safety caru na trať. Dovolil si to až Masi a v tu nejnevhodnější chvíli. Proč neudělal totéž, co například v Ázerbajdžánu? Tam byl závod přerušen bezprostředně po nehodě a nečinilo to žádné potíže. Proč nešlo udělat to samé v Abú Dhabí, kde bylo ještě o něco víc času? Pravda, oba adepti by měli stejné podmínky. Takže opět cui bono, ještě umocněné poměrně masivní slovní masáží ze strany Red Bullu na adresu ředitele závodu. V tomto směru se nejedná o útok proti rakouské stáji, věřím, že kdyby byla situace opačná, asi by přicházely útoky ze strany stuttgartských. Problém je v tom, že celý svět tento zjevný nátlak slyšel - není snad třeba předesílat, že Masi musí být ve své funkci nestranný. Některé zprávy naznačují, že MM (a nejedná se o Marilyn Monroe) svůj post opustí a jeho funkce bude rozdrobena. Pořád se ale bavíme o tom, že problém se nevyřeší nasazení deseti osob místo jedné, ale jasným zněním pravidel tak, aby neexistovala žádná skulinka a všichni zúčastnění museli jednat v duchu litery dané shora. Už Colin Chapman řekl, že pravidla jsou od toho, aby byla respektována. Leč druhou stránkou věci zůstává, že příliš mnoho oblasti nabízí únikové prostory. Nejspíš proto, že ony podklady nedělají lidé, kteří věci rozumí. Stačí jeden příklad za všechny: GP USA 1982, kde Ferrari do Long Beach přivezl monoposty se dvěma zadními spoilery o celkové šíři 220 cm. Povolená šíře byla 110 cm, jenže nikde nebylo uvedeno, že spoilerů nesmí být více a také jejich uchycení. Maranellská stáj je usadila stupňovitě za sebe, čímž pravidla de facto i de jure neporušila - protože prostě s takovou eventualitou vůbec nepočítala. Pro někoho může být možná stupidní sepisovat některé detaily s tím, že normálně uvažujícího člověka taková blbost nemůže napadnout. Odpověď? Může a právě na takových případech vydělávají ti “blbci” miliony. Proto chci doufat, že sezóna s novými pravidly nebude opět snůškou dohadů a hašení malérů pět minut po dvanácté. 

Max Verstappen ovládl většinu kategorií, ale vždy prorokem nebyl | foto: FIA

Nejedno překvapení
 
Pojďme ale k tomu, co je neměnné - ke skončené sezóně 2021. Šampion většinou může být jen jeden (i když známe případy, že se medaile dělily) a prozatím poslední ročník ukázal, že stejně jako v mnoha předchozích můžeme zažívat napětí až do samého konce. Jestli chtěl Michael Masi onen adrenalin vyšroubovat do maxima, je otázkou, jisté však je, že se mu povedl přesný opak. Osobně mi bylo celkem jedno, jestli titul získá Verstappen nebo Hamilton – oba toho během sezóny i přes jisté škorpení a chyby ukázali dost a těžko lze neutrálně říci, zda byl někdo lepší. Holanďan podával výkony konzistentní, Brit zase předvedl naprosto fenomenální závěr. Bezesporu zvláštní, ale nikoli překvapivé proto je, že jim nejvyšší příčky nepatří ve všech oblastech, které jsou pro statistiku hotovým eldorádem. 

Spolehlivost

Není důležité, zda dotyčný odpadl kvůli tomu a tomu, faktem zůstává, že ani mistra světa, ani vicemistra nenajdeme na prvních dvou místech. V tomto případě nastupuje druhá vozba a je celkem pochopitelné, že kdo pravidelně dojíždí do cíle, objeví se na vyšších příčkách. Šampion se potácí v závěru první desítky a divá se na záda pilotům ze středu startovního pole. Pochopitelně tato kategorie není tou nejdůležitější, ale jisté rezervy těch nejlepších naznačuje. V případě Leclerca, Cunody a především Räikkönena je třeba brát v úvahu, že kvůli technickým potížím museli první dva jeden závod vynechat, loučící se Kimi dokonce dva kvůli metle posledních let zvané COVID-19. Naproti tomu Vettelovi byly započteny závodní kilometry z Maďarska, kde byl diskvalifikován - čistě z hlediska objektivního zjištění spolehlivosti vozu. 

Carlos Sainz třímá vítěznou snítku nejspolehlivějšího pilota | foto: Scuderia Ferrari

Celkový počet závodních kilometrů sezóny 2021 ve 22 Grand Prix činil 6 409,077 km. Je to poněkud odlišné číslo, pokud byste otrocky vynásobili počet kol délkou okruhu. Opět tu vstupuje do hry odlišné umístění startovní a cílové čáry, o němž si povíme více později. Celkem dvanáct pilotů absolvovalo více než 90 % celkové délky šampionátu.

Jediný Carlos Sainz jr. projel cílem všech závodů, byť ne vždy s plným počtem kol. Ani jedno odpadnutí nezaznamenal též Robert Kubica, ovšem u něj šlo o pouhé dva závody, v nichž nahradil nemocného Räikkönena. Smolařem byl dozajista Antonio Giovinazzi, jehož stihla porucha hydrauliky v posledním závodě. Na opačném pólu ležel George Russell, jenž si do závodního indexu zapsal hned šest odstoupení, třikrát kvůli převodovce. Král odpadlíků se rovněž dvakrát připletl do kolizí - zejména o té v Imole se hojně debatovalo. V závodních protokolech bylo ve 22 Grand Prix evidováno celkem 57 odstoupivších pilotů kvůli 19 příčinám - nejčastěji šlo o kolizi (14 případů plus čtyři vyřazení po startovním karambolu v Maďarsku). Následují nehody (6) a poruchy motoru a převodovky (4). 

V součtu závodních kilometrů ujel nejvíce tým McLaren | foto: McLaren

Tréninky 
Ne nadarmo se říká, že dobré postavení na startu může být rozhodující pro závodní výsledek, jsou trati, kde to platí bez výhrady. Proto je rozhodně zajímavé učinit opět statistickou hříčku a ohodnotit prvních deset pilotů na startu stejným bodovým přídělem jako v cíli. Při pohledu na tabulku si určitě všimneme Leclerca, jemuž určitě pomohla dvě pole position, zatímco Pérez nevybojoval ani jedno. Překvapením je velmi špatný výsledek Aston Martinu, jenž si nedokázal poradit ani s Williamsem a rovněž Kimi Räikkönen, jenž se společně s Latifim, oběma piloty Haasu a náhradníkem Kubicou ani jednou nedostal to TOP 10. 

Vedení 
Šampion opět dominoval, tentokrát zdrtil svého soupeře rozdílem třídy. Verstappen se přiblížil k magické hranici 50 %, ve spojení s Pérezem ji dokonce v barvách Red Bullu překročili, ačkoli Checo těch kilometrů ve vedení mnoho nepřidal. Opět je tu znevýhodněn Leclerc – lze přepokládat, že by nějaký výkon přidal na domácí půdě v Monte Carlu, kde si vybojoval pole-position. I tak se vklínil mezi letošní vítěze a na druhého bez letošní výhry - Norrise – najel úctyhodný náskok. Rozhodně překvapivý je poměrně velký odstup Bottase - možná je tu nejlépe patrná určitá ztráta motivace.

Celkem se na vedoucí pozici objevilo 11 pilotů, ovšem Fernando Alonso na ní ujel pouhých 8,762 km.

Lewis Hamilton opanoval kategorii nejrychlejších kol | foto: Mercedes AMG F1 Team

Nejrychlejší kolo 
Od doby, kdy se opět začal přidělovat prémiový bod za “fastest lap” jsme se dočkali mnoha spekulativních pokusů, nezřídka úspěšných. V šampionátu tento nadstandard nepřinesl ani jednomu adeptu na titul výhodu, oba zajeli nejrychlejší kolo šestkrát. Ale pokud vezmeme opět bodový systém první desítky, dostaneme velmi zajímavé pořadí. Hamilton sice těsně, ale přece Verstappena předstihl, zatímco v součtu týmových dvojic byl lepší Red Bull. V této oblasti se projevily zkušenosti Räikkönena, jenž za sebou nechal sedm soupeřů. 

Alespoň jedno nejrychlejší kolo zajelo sedm pilotů, přičemž Daniel Ricciardo jinak tahal za kratší konec - zaujal až 13. příčku. Při součtu vám vyjde pouze 21 časů, je to dáno tím, že ono jediné započítané kolo za safety carem v Belgii nebylo oficiálně zmíněno jako nejrychlejší, byť se v záznamech objevilo jméno Nikity Mazepina.

Piloti 
V jednotlivých závodech jsme viděli 21 tváří, mezi nimi hned tři nováčky: Juki Cunoda byl také jediný, kdo si dokázal vyjet bodový zisk. Mick Schumacher a Nikita Mazepin na trápícím se Haasu byli jen ozdobou na chvostu startovního pole. Nejstarším pilotem byl odstupující Kimi Räikkönen - narodil se 17. října 1979 a je určitě velmi zvláštní, že letošní benjamínek Juki Cunoda přišel na svět 11. května 2000 - snadným výpočtem zjistíme, že mu nebyl ještě ani rok, když Räikkönen absolvoval ve Formuli 1 svůj debut. 

"Iceman" Kimi však není služebně nejstarším pilotem - o tento post se musí podělit s letošním navrátilcem Fernandem Alonsem. Oba jeli první závod v Austrálii 2001 a v královně motoristického sportu absolvovali svorně 19 sezón, protože si oba dopřáli ve své kariéře dvouletou pauzu.

Kimi Räikkönen podruhé, a nejspíš definitivně, opouští F1 | foto: Alfa Romeo

V kokpitech jsme letos viděli piloty 15 národností a mezi nimi nejvíc Britů: Hamiltona, Russella a Norrise. Na stupně vítězů vystoupilo 13 pilotů, nejčastěji Verstappen (18 ×), Hamilton (17 ×) a Bottas (11 ×). Nováčkem ve Zlaté knize vítězů je Esteban Ocon, jenž vyhrál v Maďarsku - stejně tak se dalším vítězným týmem stává Alpine, třebaže jde o nástupce Renaultu. George Russell si připsal první umístění na stupních vítězů, ovšem značně kontroverzní v nepodařené Grand Prix Belgie.  

Pro pobavení či údiv...

Statistika je samozřejmě pro mnohé nudná a nestravitelná, ale někdy se díky ní dozvíme poměrně zajímavé informace, které by nás třeba ani nenapadly. Dovolím si tedy ještě předložit hrst údajů - jak praví titulek, mohou vás překvapit, pobavit, zaskočit nebo vzbudit (snad zasloužený) údiv...

Grand Prix
Celkový počet závodních kilometrů: 6 409,077 km
Součet metrů mezi startovní a cílovou čarou: 3,271 km
Nejdelší okruh: GP Belgie (7 004 m)
Nejkratší okruh: GP Monaca (3 337 m)
Nejdelší závod (km): 309,396 km (GP Turecko)
Nejkratší závod (km): 6,880 km (GP Belgie)
Nejdelší závod (čas): 2 hodiny 13 minut 36,410 vteřin (Ázerbajdžán)
Nejkratší závod (čas): 3 minuty 27,071 vteřiny (Belgie)
Největší odstup startovní a cílové čáry: 323 m (USA)
Nejmenší odstup startovní a cílové čáry: 0 (Monaco)

Tradičně nejkratší a často nejpomalejší závod - GP Monaca | foto: Pirelli

Grand Prix - trénink
Nejvyšší průměrná rychlost: 262,143 km/h (Itálie)
Nejnižší průměrná rychlost: 170,773 km/h (Monaco)
Největší odstup 1 - 2: 0,455 vt. (Katar)
Nejmenší odstup 1 - 2: 0,007 vt. (Portugalsko)

Grand Prix - závod
Nejvyšší průměrná rychlost: 224,687 km/h (Itálie)
Nejnižší průměrná rychlost: 119,611 km/h (Belgie)
Největší odstup 1 - 2: 53,271 vt. (Rusko)
Nejmenší odstup 1 - 2: 0,745 vt. (Bahrajn)
Nejvyšší počet pilotů v cíli: 20 (Francie, Belgie, Turecko)
Nejnižší počet pilotů v cíli: 13 (Maďarsko)
Nejvyšší počet pilotů s plným počtem kol: 20 (Belgie)
Nejnižší počet pilotů s plným počtem kol: 4 (Štýrsko)

Jedna z velkých kaněk letošního šampionátu - fraška zvaná GP Belgie | foto: Pirelli

Grand Prix - nejrychlejší kola
Nejvyšší průměrná rychlost: 245,894 km/h (Itálie)
Nejnižší průměrná rychlost: 164,770 km/h (Monaco)

Šampionát

Mistrovství světa F1 2021 se konalo ve dnech 28. března - 12. prosince. Přesnější je ovšem uvést 26. března, kdy se jel v Bahrajnu první trénink. Od něj až po cílovou vlajku v Abú Dhabí uteklo 261 dní. Co se týče závodů se všemi prostoji - pokud bychom je chtěli odkoukat od začátku do konce, museli bychom sedět u monitoru 34 hodin, 25 minut a 11,355 vteřin. Jedná se o čas včetně čekání na restart po přerušení závodů, ale není v něm započítaných oněch téměř pět hodin před trapným startem v Belgii.

Během závodu či po něm bylo uděleno 17 trestů a penalizováno osm pilotů: Cunoda, Latifi, Mazepin, Pérez, Räikkönen, Russell, Stroll a Verstappen nasbírali celkem 230 trestných vteřin. Největším hříšníkem ale nebyl kupodivu čtyřikrát postižený Lance Stroll, nýbrž Nicholas Latifi, jehož dva tresty mu vynesly dohromady celou minutu. Druhé místo v nelichotivé tabulce zaujímá Räikkönen (50 vt.) a za ním Mazepin (35 vt.)

Nicholas Latifi "vyfasoval" nejvíc trestných vteřin | foto: Williams F1 Team

Safety car se objevil na trati v 16 Grand Prix, bez něj se obešly závody v Monacu, Francii, Štýrsku, Holandsku, Rusku a Turecku. Nejvíc kol v režimu SC nebo VSC absolvovali piloti v Kataru (15 = 92,610 km), celkem museli ve zpomalené rychlosti odjet 410,168 km, což představuje o hodně víc než celý jeden závod. V Belgii navíc k řádnému závodu vůbec nedošlo, piloti odkroužili dvě kola za safety carem kvůli povětrnostním podmínkám.

Hned šestkrát zavlály na okruhu při závodě červené vlajky. Přerušeny byly závody Emilio-Romagna v Imole, GP Ázerbajdžánu v Baku, ve Velké Británii (Silverstone), Maďarsku (Hungaroring) a hned dvakrát v Saudské Arábii (Djeddah). 

Na závěr několik zajímavostí
Žádný z 21 pilotů absolvujících letošní šampionát, neslavil narozeniny v dubnu. Zato v září a říjnu přišli na svět vždy tři. Pokud bychom nahlédli do historie, nejvíc budoucích pilotů F1 se narodilo ve čtvrtek (5), ale ani jeden v neděli.

Fernando Alonso a Nicholas Latifi si mohou rozkrojit narozeninový dort ve stejný den - 29. června. Oba piloty ovšem od sebe dělí 14 let. 

Navzdory veteránům Alonsovi a Räikkönenovi, jediným čtyřicátníkům ve startovním poli, je věkový průměr jezdecké sestavy 28,381 let. 

Kdo ví, možná z této trojice uvidíme letos jen Fernanda Alonsa | foto: Daimler AG

Max Verstappen se stal čtvrtým nejmladším mistrem světa - koruna mu připadla ve chvíli, kdy mu bylo 24 let, 2 měsíce a 6 dní. Před něj se řadí Fernando Alonso (24 l, 1 m, 27 d), Hamilton (23 l, 9 m, 26 d) a konečně nejmladší šampion F1 Sebastian Vettel (23 l, 4 m, 11 d). Mnohem níže se pohybuje Holanďan v tabulce Grand Prix, které musel absolvovat, než dosáhl na titul: ten mu připadl ve 141. závodě, což ho řadí na 31. místo. Z aktivních pilotů v uplynulé sezóně před ním byli Hamilton (10.), Vettel (21.), Alonso (23.) a Räikkönen (30.)

Oba služebně nejstarší piloti okupují i žebříček absolvovaných Grand Prix. Kimi Räikkönen jich odjel 350, následuje Fernando Alonso (334), mající příští rok možnost se posunout do čela. Následuje trojice Barrichello, Michael Schumacher a Button, za nimiž číhají (snad) stále aktivní Lewis Hamilton (288) a Sebastian Vettel (279).

Ještě slovíčko k Hamiltonovi

Rozebírat situaci kolem sedminásobného mistra světa Lewise Hamiltona a jeho trucování není třeba. Spíš by bylo zajímavé uvědomit si důsledky skutečnosti, kdyby opravdu zůstal "za pecí". Už bylo několikrát řečeno, že jeho výtky nesměřují proti Red Bullu – je tu sice už zmíněné lobbování u Masiho, ale právě závodní ředitel, pod nímž se jeho židle kývá silněji než v poryvech hurikánu Camilla, je nejspíš hlavní příčinou Hamiltonovy odmlky. Nelze ani jednoznačně říci, že Lewis svým postojem vydírá FIA - těch přehnatů a problémů Masi v loňském roce provedl více, což byl i případ naprosto nezvládnuté GP Belgie.  
Hamilton je pro F1 velmi cenný artikl a nenechme se mást faktem, že už není šampionem. Mnoho fanoušků, zvědavých na souboje monopostů podle nových pravidel, se určitě těšilo na opakovaný duel nesmiřitelných soupeřů. Málokdo si asi vzpomněl, jak to dopadlo poté, co Nico Rosberg dosáhl v sezóně 2016 titulu – a poté vyklidil pole. Najednou tu byl osamocený Hamilton a šampionát tím pádem hodně ztratil na napínavosti. Totéž se může opakovat a Verstappen bez soupeře by rozhodně nebyl pro F1 tou nejlepší cestou. Pořád ještě nevíme, jak se budou chovat nové vozy a zda nedojde k výraznému přeskupení sil, ale tomu věří opravdu jen málokdo, že by Haas s Alfou Romeo drtily zbylé soupeře a o hezkou 16. pozici by sváděli tvrdý boj Verstappen s Russellem. Takové zvraty jsou možné u jiných sportů, ale v tomto prostředí by to těžko zařídila i komunikátorka s jinými světy Helena Houdová. Formule 1 bez Hamiltona půjde dál, ale troufám si říci, že v této chvíli by byla jeho absencí notně ochuzena. 

Na závěr si dovolím poděkovat za přízeň, kterou našim stránkám fanoušci věnují a zároveň se ještě jednou omluvit, že na hodnotící Paddock museli takovou dobu čekat. Kdybyste jenom tušili, jak často mi zněla v hlavě píseň mé oblíbené skupiny Styx a jejich písně Nothing Ever Goes As Planned...