Šampionát se nám řítí do samotného závěru a jak se ze všech stran snášejí celkem logické postřehy – jde do tuhého finále. A v něm, i to bylo předpovězeno, už nepůjde o žádné baletní představení, nýbrž o krk. Snad jenom mistrovský, i když stačí vzpomenout vyhroceného roku 1961, kdy řežba o post šampiona stála život kromě německého hraběte Wolfganga von Tripse i 14 diváků v hledišti italské Monzy.
Duely Hamilton versus Verstappen hýbou světem F1 a nepochybně mají obě strany své zastánce, obhájce i advokáty. Jak by také ne, když si to ti dva už několikrát rozdali kolo na kolo a ne vždy to skončilo bez následků – ostatně už jsem připomínal, že něco podobného se stalo v roce 1995 mezi Damonem Hillem a Michaelem Schumacherem. Jediný rozdíl byl, že před oním čtvrt stoletím vypadli vždy oba. Do tohoto řetízku vyhrocených duelů bezesporu patřila i Brazílie. Verstappen se mohl cítil zdánlivě komfortně – evidentně si nedělá nic z toho, že má před sebou Bottase, protože Valtteri většinou svou týmovou službu ve prospěch Hamiltona neplní. Ba co víc, je stejně na odchodu, tak si může říci, že se do duelu míchat nebude. Hamilton dostal hned dvě rány, když do sprintu musel startovat z posledního místa a do závodu z konce první desítky. Už tady se začalo ono představení vzájemného „ohovárania“, ako vravia naši ex-federálný spoluobčania. Že Red Bull spravoval křídlo a Mercedes nesměl? Max ohmatával Lewisův spoiler? První věc vyšuměla do ztracena, druhá posloužila coby komická vložka, když bylo sděleno, že si průběžný leader šampionátu pokutu zaplatí sám. Při jeho příjmech to asi nebude nic, z čeho by ho bolela hlava. Ale to není podstatné, spíš je zajímavé, proč nebyla řešena ona Mercedesem avizovaná oprava. Pokud k ní došlo a bylo to za rámcem pravidel, pak by bylo záhodno, aby Red Bull věc vysvětlil. Ne nadarmo se proto na různých diskusních fórech objevují názory, že FIA je k „plechovkovému gangu“ shovívavější. Není to tak dávno, co Dietrich Mateschitz pohrozil, že F1 opustí. A nyní počítejme – pokud by to opravdu udělal, pak by nejspíš s Red Bullem zvedla kotvy i AlphaTauri. V takovém případě by na startu stálo 16 vozů - nějaké průlomové příchody zatím v dohledu nejsou, byť se občas objeví nějaká „zaručená zpráva“ asi podobného kalibru, jako že v dokumentu SCHUMACHER zcela určitě uvidíme současnou podobu sedminásobného mistra světa. Oněch šestnáct monopostů – to už se blížíme GP San Marina v roce 1982, kde po bojkotu vozů pod hlavičkou FOCA startovalo jen sedm týmů. Asi nemá smysl příliš debatovat o současném rozdělení sil – co by potom ze šampionátu zbylo? Není divu, že se nejeden fanoušek domnívá, že jedním z hlavních bodů denního programu je Mateschitze příliš nedráždit, aby nakonec své hrozby nesplnil.
Budiž, to jsou pořád dohady. Ale máme tu i konkrétní poznatky. Pojďme do 48. kola na okruhu Interlagos na rovinku mezi Curva do Sol a zatáčku 4. Hamilton s pomocí DRS jde před Verstappena, ale ten se rozhodne brzdit co možná nejpozději. A tady si můžeme vybudovat další eventuelní konstrukci. Verstappen zvolil vnitřní stranu dráhy a lze téměř s jistotou říci, že od poloviny rovinky věděl, co udělá. A také to udělal – z pohledů kamer bylo evidentní, že rozhodně nebude za gentlemana. Prostě vsadil na variantu, že se „kvůli pozdnímu brzdění nemohl vejít do zatáčky, ale protože v ní byl první, volil si stopu“. Volil zkrátka vědomě cestu mimo trať s dvěma možnými závěry: a) vyveze mimo trať i Hamiltona, jinými slovy mu neudělá místo a nechá ho, aby si poradil jak umí; pak je tu b) Hamilton se bude snažit udržet na trati, dojde ke kolizi a oba – podobně jako na Silverstone a Monze – odstoupí. V obou případech ale Verstappen vyjde z této situace jako vítěz – v prvním případě si udrží vedoucí příčku a dost možná si Hamilton nějak poškodí své auto (ten skok přes obrubník nevypadal nijak povzbudivě), v druhém zůstane bodový rozdíl stejný, což hraje do karet Holanďanovi – závodů ubývá a možnost Maxe bodově dohnat se tenčí.
Hamilton však z této pasti vyklouzl, i když se chvíli zdálo, že ztratil lauf a jeho mise nebude mít zdárný konec. Jen si připravoval půdu: po deseti kolech ale opět útočil na první pozici, a tak se Max rozhodl pro další představení – na zmíněné rovince hezky kličkoval jak postřelený zajíc. Ať si to někdo omlouvá zoufalou snahou odolat – i v tomto případě dobře věděl co dělá, a když ho později komisaři FIA varovali černobílou vlajkou za nesportovní chování, ještě si dovolil arogantní poznámku. Pak se nabízí otázka: pro mnohé je Verstappen ideálem zdravě agresivního pilota, jenž do F1 vnáší patřičný vzruch. To ostatně tvrdil i pilot F3 Roman Staněk. Ptát se můžeme, zda podobné chování má být příkladem nejen pro piloty, kteří k Holanďanovi vzhlížejí, ale i fanoušky – ti mohou být schopni ho dokonce bránit, že vlastně nic tak zásadního neudělal. A opět jsme u otázky Red Bull, Mateschitz a setrvání v F1. Možná přitažené za vlasy, což ale může být věc názoru. Pochopitelně každý tým má přímo povinnost se postavit za svého pilota a tvrdit, že právě on nic špatného neudělal. U Red Bullu to vyřešili tím – nechte je závodit. Opravdu upřímně by mě zajímalo, co by dvojice Horner-Marko říkala, kdyby v onom 48. kole došlo ke kolizi. Nemám samozřejmě místo mozku computer, ale v historii F1 je případů, kdy pilot tvrdil, že se necítí vinen a tým měl jiný názor, opravdu jako šafránu. Určitě se to stalo v Japonsku 1977, kdy Gilles Villeneuve po kolizi s Ronnie Petersonem vyletěl z trati a zabil dva lidi, třebaže se pohybovali v zakázané zóně. Tehdy stáj Ferrari uvedla velmi opatrně, že na voze nebylo shledáno žádných technických nedostatků, které by vedly k nehodě. Ale ani tenkrát nikdo z týmu neřekl – zavinil to náš pilot. Ostatně o dva roky později tentýž jezdec v Holandsku po chybách na trati utrhl levé kolo a do boxů dojel „po třech“. I tady ho mechanici poplácali po zádech, jen šéfkonstruktér Forghieri prohlásil lakonické „idiot“. Ale jak už jsem uvedl, po dvaceti letech na to vzpomínal jako na pozitivní rys pilota, do poslední možné chvíle odmítajícího se vzdát.
Drží Mateschitz FIA v šachu? | foto: Red Bull Content Pool
Dovolím si ještě jeden soukromý postřeh: kolize Juki Cunody a Lance Strolla. Jako by komisaři chtěli kompenzovat obavy „zmydlit toho většího psa“, tak to natřeli tomu „menšímu“. Stroll minimálně po celou cílovou rovinku musel o Cunodovi vědět, pokud chce tvrdit, že se Japonec náhle zjevil odnikud, pak by měl podstoupit dodatečně psychologické testy. Pravda je spíš taková, jakou ji předestřel Juki – Kanaďan se vůbec nedíval, co se děje za ním a nebral na soupeře ohled. Ano, stává se to, ale přistoupit k tomu způsobem, jakým to předvedl Lance a jeho tým, to zavání něčím nepříliš dobrým. Samozřejmě, Stroll má jistotu, že ho z týmu nikdo nevyhodí, i kdyby rozmlátil v každém závodě monopost – můžeme neustále číst, že je hodnocen naprosto stejně, ale věřit tomu budeme jen stěží. Hodnocení jeho jezdeckých kvalit je poněkud komplikované – dokáže občas vystrčit růžky a zajet dobrý výsledek, ale to je pohříchu tak dvakrát za sezónu. Možná se hrubě mýlím, ale mám za to, že bez Lawrence Strolla by v F1 tak dlouho nepobyl. To jsou právě ony rozkošné a neodolatelné půvaby demokracie…
Lance Stroll ukončil předčasně závod v Brazílii | foto: Pirelli
Jak už bylo řečeno, sezóna se blíží se svému vyvrcholení a pro nás fanoušky je jenom dobré, že pořád trvá boj o korunu světového šampiona. Dokonce jsme se dozvěděli, že se jedná o nejdramatičtější šampionát v historii F1, což velice ochotně převzaly i některé další internetové stránky, aniž by měly potřebu si ověřit, jak to ve skutečnosti je. Takže jako by neexistovaly – namátkou – roky 1964, 1974, 1976, 1981, 1983, 1986, 1994… a dále 2007, 2008 nebo 2016. Ignorování historie je záležitost hodně častá – co bylo včera je už nezajímavé a nemá smysl se k tomu vracet, to je velmi častý názor. Dovolím si oponovat výrokem jednoho významného muže, který prohlásil: „Kdo se nezajímá o historii, ten nemůže v budoucnu vytvořit nic smysluplného“.
Modelářský pozdrav | foto: Robert Pavelka, F1NEWS.cz
Docela na závěr bych rád podpořil onu malou skupinku fanoušků z Hříměždic. Už jenom fakt, že ony srazy měly vždy skvělou atmosféru a probere se při nich neskutečné množství zajímavostí, jenom dokazuje, že náklonnost k tomuto sportovnímu odvětví lze prokázat různými způsoby. Rád bych proto skutečně upřímně chtěl, abychom se i nadále mohli setkávat v co největším počtu a dodávám, že mnohem důležitější než osmý titul pro Hamiltona nebo první pro Verstappena je překonání všech těžkostí a nepříjemných okolností, které se sem tam objeví. Držím vám všem palce a věřím, že na jaře nastoupíme u Odina v plné síle…
Jo, tak v tom jsme za jedno. 
Já s…
