Velká cena Singapuru je jednou z nejdelších a nejnáročnějších sezóny jak pro vozy, tak i pro piloty. Závod může trvat až dvě hodiny, což za vysokých teplot a vlhkosti při neustálém brzdění a zatáčení tvoří velmi tvrdý maraton. Soupeří se na jedné ze čtyř městských tratí letošního kalendáře. Jedno kolo zde měří 5 073 m a v neděli vyhraje ten, kdo jich jako první ujede 61, tj. 309,316 km.
Špinavý a zaprášený povrch typické městské trati, činí pilotům zpočátku, než se pogumuje, problémy. Maximální rychlosti jen lehce přesahují 300 km/hod (s DRS, 290 km/hod bez něj), průměrné okolo 170 km/hod. Není divu, na plný plyn se jede pouze 43 % času jednoho kola.
O viditelnost se stará 1500 halogenových lamp rozmístěných podél celého okruhu. Intenzita osvětlení dosahuje 3 000 luxů, někteří piloti proto kvůli odleskům volí ztmavující nálepku pro hledí své přilby. Kvůli těmto podmínkám je zapotřebí regulovat také intenzitu osvětlení čísel na displeji na volantu.
Mapa okruhu (mapový podklad: formula1.com)
Nachází se zde 23 zatáček: 14 levotočivých a devět je pravotočivých, převážná většina z nich je velmi pomalých. Jezdí se méně obvykle proti směru hodinových ručiček.
Předjíždění zde bývá velmi obtížné. Nejvhodnější místo pro tyto účely představuje úvodní trojice zatáček a sedmá zatáčka, před níž se nachází jediná, 650 m dlouhá DRS zóna, která by letos měla pilotům manévry usnadnit. Začíná 35 m za zatáčkou č. 5, odstupy mezi vozy se budou měřit 230 m před ní.
Týmy zde proto volí velmi vysoký aerodynamický přítlak, podobně jako v Monaku. Je důležitý pro dobrou stabilitu při brzdění a co nejlepší trakci při akceleraci ze zatáček. Nastavení zavěšení je na druhé nejpomalejší trati kalendáře spíše měkčí - trať je velmi hrbolatá (obzvlášť ve 13. a 14. zatáčce) a také se jezdí přes obrubníky.
Většina týmů do Singapuru přiveze poslední významnější úpravy svých letošních monopostů, protože se již soustředí převážně na budoucí vozy. Protože je o titulu víceméně rozhodnuto a všechny zbývající závody se pojedou mimo evropský kontinent, budeme mít možnost na vozech vidět poslední letošní novinky.
Letos by závod v Singapuru mohl být notně ztížen (ne-li až znemožněn kvůli umělému osvětlení) deštěm, meteorologové totiž hlásí bouřky.
Předpověď počasí na víkend
(zdroj: formula1.com)
Opotřebení pneumatik je střední. Pirelli s sebou veze super-měkkou (červená barva) a měkkou (žlutá barva) směs, z čehož mají radost zejména u Ferrari. Po kontroverzi v Belgii a zpřísnění v Monze Pirelli mírně polevuje ve svých doporučeních týkajících se odklonu kol - v Singapuru budou moci týmy s jejich posvěcením volit až 4,25 °, s puchýři by zde neměl být problém. Kvůli rozdílu mezi stojícím vozem a pohybujícím se vozem pod tlakem aerodynamiky je pro mě těžké si představit, jak by FIA chtěla vynutit dodržování těchto doporučení, jak se o tom hovořilo v Monze.
Brzděním piloti v Singapuru stráví 21 % času jednoho kola. Brzdí se na 16 místech, opotřebení brzd je velmi vysoké. Nároky na ně jsou vůbec nejvyšší - ani ne tak proto, že by se velmi tvrdě brzdilo z vysokých na nízké rychlosti (jejich samotné opotřebení je lehce nadprůměrné), ale proto, že při častém brzdění a absenci rovinek nemají brzdy příležitost vychladnout. Týmy nasadí větší brzdové kanálky.
Městské okruhy jsou obecně vůči motorům méně náročné, protože se na plný plyn jezdí menší část jednoho kola. Přesto jsou dost zatěžovány kvůli charakteristice brzda-plyn. V Singapuru je důležitá citlivá reakce na plyn. Deset zatáček (z celkový 23) se jezdí na první či druhý rychlostní stupeň, sedm zatáček na třetí a pouze jedna na čtvrtý. Znamená to, že motor pracuje mezi 8 tis. - 13 tis. otáčkami v 95 % zatáček. Ovladatelnost a odezva zde jsou vskutku klíčové.
Vzhledem k množství pomalých, často 90° zákrut, nemají pohonné jednotky téměř žádný prostor pro odpočinek: chlazení bude proto i s přihlédnutím k místním horkým a vlhkým klimatickým poměrům klíčové.
Světla dodávají okruhu Marina Bay pohádkovou atmosféru (foto: Vodafone McLaren Mercedes),
fotogalerii z loňského závodu naleznete zde
Během jednoho kola piloti 63krát mění rychlostní stupeň, okruh je na převodovku velmi náročný. První rychlostní stupeň piloti využívají ve třetí a třinácté zatáčce.
Agregáty během jednoho okruhu spotřebují průměrně kolem 2,5 kg paliva, na startu musí mít proto monoposty natankováno nadprůměrných 165 kg benzínu. Je to dáno i tím, že se trať nachází na úrovni moře, kde je hustější vzduch, proto je spotřeba o něco vyšší. Startuje se proto s vozy o 15 kg těžšími, než je obvyklý průměr, v úvodu kvůli tomu dostávají zabrat i pneumatiky. Úbytek 10 kg se projevuje zrychlením 0,35 sec na kolo.
Průjezd boxovou uličkou zabere 24 vteřiny, celkový čas včetně zastávky se pohybuje kolem 30 sec. Stratégové musí počítat také s výjezdem safety-caru, který během tří závodů v Singapuru vyjížděl pokaždé, což spíše nahrává vozům, které jsou k pneumatikám šetrné (Sauber, Toro Rosso i Ferrari) - za zpomalovacím vozem by mohli ušetřit něco z jejich životnosti. Velkou výhodu budou mít i ti, kteří nepostoupí do poslední části kvalifikace a ušetří čerstvé sady měkkých pneumatik. Ideální by měla být dvouzastávková strategie s využitím tvrdší sady v posledním stintu.
Video: Průjezd okruhem Marina Bay v Singapuru z kokpitu Red Bullu Marka Webbera
Závodní rekord drží v Singapuru Kimi Räikkönen, jehož nejrychlejší kolo v roce 2008 činilo 1:45,599 min, loni byl v závodě Fernando Alonso o 2,377 sec pomalejší (1:47,976 min). Španěl v kvalifikaci o den dříve porazil Sebastiana Vettela časem 1:45,390 min.
