Mezinárodní okruh v Sepangu se rozkládá na ploše 260 hektarů, kde původně rostly palmy, z nichž se těžil olej. Nachází se 85 km od hlavního města Kuala Lumpuru, vybudován byl v letech 1998 - 1999 pod vedením Hermana Tilkeho.
Nedělní, v pořadí již třináctá, Velká cena Malajsie je vypsána na 56 kol a svou délkou 310,408 km je nejdelší v sezóně. Jedno kolo měří 5 543 m - 65 % jeho délky mají piloti plyn na podlaze, přičemž se průměrná rychlost pohybuje kolem 205 km/h. Start závodu je plánován na 16 hod tamějšího času, což je pro piloty náročné obzvlášť za deště, kdy si stěžují na šero (vzpomeňta na uklidnňování Massy jeho inženýrem Smedleym právě z tohoto důvodu: "Felipe baby, stay cool!").
Mapa okruhu (© Team Lotus)
Nacházejí se zde dvě dlouhé rovinky - ta předposlední se rozprostírá po délce 750 m před nájezdem k té 830m cílové. Monoposty by na ní letos mohly díky DRS během 12 vteřin dosahovat rychlosti až 315 km/h (loni zde ve druhém tréninku bylo Hamiltonovi naměřeno 303,2 km/h). I přes tyto dvě velmi dlouhé rovinky jsou vozy kvůli rychlým zatáčkám nastaveny na vyšší přítlak (cca 80 % maxima).
DRS zóna zde začíná 5 m za poslední zatáčkou a končí až před první zatáčkou na konci cílové rovinky, když vozy začnou brzdit - bude tedy o více než 100 m delší než v Melbourne. Čídlo pro měření časového odstupu mezi vozy během závodu se nachází 207 m před poslední zatáčkou.
Na okruhu se nachází 15 zatáček, průměrný poloměr zatáček dosahuje 136°. Většina z nich (10) je pravotočivých, jezdí se ve směru hodinových ručiček. Tvrdší nastavení podvozku kvůli rychlé změně směru a přítlak jsou velmi důležité zejména v šikaně tvořené velmi rychlou pátou a šestou zákrutou, které vozy F1 projíždění rychlostí kolem 250 km/h. Pro dosažení dobrého času je velmi důležitý úsek mezi 7. - 11. zatáčkou, který vyžaduje velmi dobré nastavení a vyvážení. Náročná je pro piloty i zatáčka č. 12, ve které na ně působí přetížení 3,2 G po dobu 2,5 vteřin.
Předpověď počasí na víkend
Brzdy jsou v nich namáhány průměrně, často se však zpomaluje při vysokém bočním přetížení, což je kritické zejména v zatáčce č. 14. Piloti zde proto potřebují při brzdění velmi dobrou stabilitu. Na brzdě piloti stráví 16 % času jednoho kola.
Monoposty by měly spotřebovat kolem 2,5 kg v každém kole, což se ve výsledném čase (bez přihlédnutí k dalším faktorům, jako je opotřebení pneumatik atd) v Sepangu projevuje teoretickým zrychlením 0,11 sec/kolo.
Pirelli s sebou veze stejné směsi jako do Melbourne, tedy z hladkých měkkou a tvrdou. Krom toho týmy dostanou na pátek dvě experimentální sady navíc k otestování v rámci vývojového programu italského výrobce. Ten kvůli vyšším teplotám a abrazivnějšímu povrchu než v Melbourne očekává podstatně vyšší opotřebovávání pneumatik - dle nich bude většina týmů v boxech stavět třikrát. Jak to ale bude přesně probíhat, to si nikdo netroufá přesně odhadnout - s novými pneumatikami v tak vysokých teplotách totiž zatím nemá zkušenosti žádná stáj. Průjezd 420 m dlouhou boxovou uličkou zde zabere 18,3 vteřiny.
Výrobci motorů kvůli vysokým teplotám a vlhkosti volí speciální nastavení. Agregáty v takové sauně dostávají zabrat, týmy si musí dávat pozor na jejich chlazení. Extrémní vlhkost má vliv na jejich sílu - vysoký obsah vodní páry vytlačuje kyslík, který by jinak byl spálen s palivem, což je problémem obzvlášť u nepřeplňovaných motorů. Na druhou stranu to trochu snižuje nároky na chlazení a spotřebu paliva, což je v době zákazu tankování během závodu velmi důležitým faktorem.
Video: loňský průjezd Sepangem za deště se Sebastianem Vettelem
Krom výkonu na rovinkách je kvůli pomalé první, druhé, deváté a poslední zatáčce důležitá velmi dobrá trakce a ovladatelnost. K tomu pomáhá správné mapování motoru společně s mechanickým nastavením zavěšení. Převodovka, která letos musí vydržet 5 závodů, během jednoho kola 55krát změní rychlostní stupeň.
Rekord zde drží Juan Pablo Montoya, který jedno kolo během závodu v roce 2004 zvládl za 1:34,223. Loni zde byl nejrychlejší ve třetím tréninku (v kvalifikaci hustě pršelo) Mark Webber - 1:33,542 min.
