To také přiznal Fernando bezprostředně po závodě, když prohlásil, že byl ohromený, jak rychle pracovali mechanici na výměně kol. 3,4 sekundy: tohoto času dosáhlo všech šestnáct mechaniků zapojených do této operace – dva zvedající vůz (jeden přední část, druhý zadní), jeden se semaforem, jeden kontroloval provoz v boxové uličce a tři na každé kolo vozu. 16 mechaniků, díky kterým se Fernando vrátil na trať před Jensona Buttona. Nejlepší čas, který drží „chlapci ze stáje Ferrari“ je 3,07 sekundy, kterého dosáhli ve Velké ceně Kanady, díky kterému se Alonso dostal v boxech před Hamiltona, když oba stavěli ve stejném kole. Oba tehdy z boxové uličky vyjížděli bok po boku, ovšem na konci uličky se Hamilton musel zařadit za Alonsa.
„Velmi intenzivně jsme tento rok pracovali na dosažení časového maxima při výměně pneumatik,“ vysvětluje Diego Joverno, který je přímo odpovědný za práci mechaniků v boxech. „Až do minulé sezóny byla délka zastávky v boxech určována časem na doplnění paliva a mechanici, pracující na výměně pneumatik, měli dostatečně dlouhý a bezpečný čas, i když se jednalo stále o sekundy. Nyní se každá chybička platí velkou cenou: dá se říci, že je snadnější závod prohrát díky nepovedenému pit stopu, než jej vyhrát.“
Všechno je jasně dané, ale v očích fanoušků bylo vidět nadšení ze skvělé práce mechaniků v rudém v boxové uličce při nedělním závodě v Monze. Podívejme se na to, jak vypadaly detaily operace, desetinku po desetince, od okamžiku, ve kterém Fernando zastavil svoje F10 na svém na milimetr přesně vymezeném místě:
+ 0,35 sec: vyzdvižení vozu dvěma mechaniky
+ 0,70: sundání kol s měkkými pneumatikami
+ 1,40: nasazení kol s tvrdými pneumatikami
+ 2,30: dotažení prvního kola
+ 2,60: dotažení druhého kola
+ 2,70: dotažení třetího kola
+ 2,90: dotažení čtvrtého kola
+ 3,40: vůz je znovu na zemi a semafor signalizuje zelenou
Jak lze dosáhnout takového výsledku? „Tajemství úspěchu, pokud to tak můžeme nazvat, tkví ve dvou věcech: trénink a opakování instrukcí,“ dodává Joverno. „Od začátku roku jsme udělali 1300 tréninků v boxových uličkách, na cestách a v závodní továrně. Během týdnů, ve kterých se nezávodí, trénujeme třikrát až třicetkrát za den. Na cestách pracujeme od čtvrtka do soboty, když se přiblíží konec týdne, jako bychom byli fotbalový tým: v předvečer se končí, v neděli panuje pohoda před “zápasem.“
Je velmi důležité, aby chlapcům byly předávány instrukce klidným způsobem, s vyloučením rozrušení: jsou si plně vědomi, že v jejich rukách je velká odpovědnost, zvláště v závodech, jako byl ten nedělní v Monze. Nemá smysl na ně křičet, díky tomu by se jen dopouštěli chyb.“
Kromě 16ti protagonistů standardní zastávky v boxech, je k dispozici dalších 8 mechaniků připravených zasáhnout, když se vůz vrátí do boxů: jeden určený na výměnu předního křídla, dva, kteří nastavují různou úroveň předního přítlačného křídla, jeden se startérem, připravený zasáhnout pokud zhasne motor, a čtyři určení k výměně pneumatik, když je potřeba udělat “double“, tj. v případě, když absolvují zastávku v boxech oba piloti.
Adepti na tuto práci jsou vybíráni z asi třiceti lidí, kteří vykonávají kromě toho jiné aktivity, a to ať už v továrně nebo během cest: můžeme tedy právem říci, že se jedná o skutečný tým, podobně jako ve fotbale.
Zisk desetin sekundy se dá dosáhnout také díky speciálnímu přístupu. V prvé řadě je zvláštní pozornost věnována návrhům mechaniků, kteří zvedají vůz. Díky nim jsou optimalizovány úchyty na zvedání a design vozu. Během navrhovací fáze vozu, Joverno a jeho tým spolupracují s techniky na definování takových detailů, které umožňují zjednodušit práce na pit-stopu a získat tak cenné desetinky, které se tolik zhodnotí během závodu. Jedna novinka zavedená díky Ferrari je semafor: tyto tři desetiny sekundy, získané díky použití tohoto nástroje, jsou dnes všeobecně přijímány i hlavními rivaly.
Základem ovšem zůstává lidský aspekt, faktor. „Zastávka v boxech je druh baletu doprovázený hudbou motoru, ve kterém účinkuje skupinka lidí v perfektní synchronizaci mezi sebou a hlavním protagonistou, tedy pilotem sedícím uvnitř vozu,“ pokračuje Joverno. „Úspěch operace závisí i na něm: je důležité zastavit na přesně vymezeném místě, jinak se ztratí cenné desetinky díky tomu, že se mechanici více či méně přesouvají. Každá role vyžaduje konkrétní fyzické a psychické vlastnosti. Například adepti na zdvih vozů musí mít robustní postavu, když vidíme, jak zvedají vůz vážící asi 600 kg. Hbitost, rozvaha a dobrá reflexní rychlost musí být naopak vlastností těch, kteří pracují na výměně kol; adepti na místa dotahovačů kol musí mít technické dovednosti a znalosti, přestože operace, které vykonávají, zdaleka nejsou triviální.
Během příprav jsme byli schopni dosáhnout času i tří sekund, ale to co se počítá, je závod a právě proto nedělní výkon v Monze byl mimořádný: když jsem povolal chlapce do boxů, věděli moc dobře, že vítězství mají ve svých rukou. Zastávka v boxech se jim povedla a v jejich očích byla vidět hrdost a velké zadostiučinění, i když stále ještě chybělo monopostu F10 ujet spoustu kilometrů k vlajce se šachovnicí. Když Fernando proťal cílovou pásku, teprve potom mohli dát volný průchod své radosti, a spolu s nimi celý tým.“
