1. Předehřátí vody a oleje
Extrémní tolerance uvnitř motoru znamenají, že by jej studená voda poškodila, proto vodu a olej před nastartováním předehříváme. Taky nemůžeme prudce zrychlovat, pokud má převodovka méně než 50 °C.
Jakmile je motor Renault namontován k zadní straně šasi, zapínáme ohřívač vody, která po hodině dosahuje 60 °C. Pak ji společně se sedmi litry oleje pumpujeme do motoru.
2. Kontrola tlaku hydrauliky
Mou hlavní práci je zajistit, abychom měli stabilizovaný tlak hydrauliky. Pokud se jedná o nový motor, zahříváme ji na 50 °C. Je aktivována externím zařízením a zahřívá se sama díky tření. Proces můžeme urychlit aktivováním posilovače řízení a spojky.
3. Jemné doladění tlaku
Poté se zaměřujeme na vodu a kontrolujeme tlaky. Vodní systém má obvykle 1,5 baru a my můžeme přidat či odebrat přesné množství vody pomocí stříkačky, abychom dosáhli správného tlaku.
Renault provádí svou kalibraci škrticích klapek a rozhoduje o přidání či odebrání oleje z úvodního natočení, které je ovládáno ručním ovladačem.
4. Použití startéru
Jakmile je Renault spokojen s úrovněmi oleje, teploty a tlaku, připravuje mechanik číslo jedna 24V startér motoru v zadní části vozu. Toto napětí je klíčové pro správné množství krouticího momentu, byť stejně jako vše ostatní v F1, to je na hraně.
Násada (lanceta) startéru je dlouhá 90 cm a míří přímo do převodovky. Drážka je zkosená, takže přesně zapadne na dané místo vozu.
5. Natočení motoru
Lanceta se dostane do převodovky, natáčíme motor a Renault uvolní externí vypínač baterie, jakmile jsou spokojeni. Když to udělají, elektronická řídicí jednotka (ECU) převezme ovládání vačky a dochází k zážehu.
Mou hlavní úlohou je kontrolovat tlak hydrauliky. Pokud bychom ho neměli, nikam bychom se nedostali, proto stále hlídáme senzory.
Nastartování vozu F1 není triviální záležitostí (foto: Renault Sport F1)
6. Výjezd z garáže
Jakmile jsme spokojeni, objeví se žluté světlo znamenající, že je auto připraveno. Když máme hydraulický tlak a vůz je nastartovaný, odpojujeme umbilikální kabel, jenž je připojený k laptopu, který má na starosti vyhodnocování telemetrie a provádění příkazů.
Auto je sundáno ze zvedáků, odepnou se ohřívače pneumatik, pilot zmáčkne spojku, zařadí první rychlostní stupeň, uvolňuje spojku a vyjíždí do pitlane.
7. Nácvik startu
Pilot při průjezdu pitlane vytočí motor pro kontrolu záběru spojky. My hledáme bod jejího záběru, když ji roztočíme na 12 tisíc ot/min a on ji postupně uvolňuje. Zpomalujeme ji o 4 tisíce ot/min a ECU si ten bod záběru zapamatuje.
Monitorujeme teploty a tlaky pomocí senzorů uvnitř pneumatik a infračervená čidla měří teplotu zvnějšku, z čehož se dozvíme, jak bude fungovat spojka. Její teplota je zaznamenávána infračerveným senzorem a fluidním senzorem spojky.
Pilot přidává plyn, kontroluje prokluz na zádi a od druhého rychlostního stupně může použít KERS. A pak už mizí.
