Santa Croce je svým rozsahem obrovská nemocnice, která při pohledu z venku působí ponurým až neutěšeným dojmem. Vše se naprosto neuvěřitelně změní, jakmile překročíte práh vstupních dveří, uvnitř je vše pečlivě uklizené a vládne tu báječná atmosféra, personál je příjemný a ochotný…vzpomíná na svůj první dojem Pino Allievi z Gazzetty dello Sport.
Na pokoji je pak ten usměvavý Robert, kterého znám z tolika předchozích rozhovorů, jako by se ani nic nestalo. Přinesl jsem mu zarámovanou titulní stránku Gazzetty dello Sport z minulého pátku, na které je jeho fotka s titulkem: Kubica e Renaul lo sprint finale.
Robertova reakce byla naprosto nečekaná, velice ho to pobavilo a začal se hlasitě smát, nakonec pronesl: „Jo to je dobrý, ale dneska se to dá interpretovat dvěma způsoby.“ Ten úvod, kterého jsem se tak bál, máme za sebou. S klidným svědomím mohu říct, Kubica se už vrátil, ten starý dobrý, ironický Robert.
Podává mi ruku, levou, tu zraněnou má pod peřinou, ale na jednou jako by se chtěl pochlubit, ukazuje mi, že i s tou pravou může hýbat. „Prsty mohu hýbat bez problémů, cítím je všechny. Loket taky. Ale ještě mě budou operovat, tak pak ti řeknu…“ směje se Kubica.
Znovu jsi byl kousek od smrti?
„Je mi líto co se přihodilo. Nemělo se to stát. Nevím ani jak k tomu došlo, z té nehody si vůbec nic nepamatuji. Najednou jsem byl v nemocnici, všechno mi vyprávěl až Daniele Moretti, který je tady pořád se mnou.“
Přijeli za tebou rodiče z Polska…
„Už se zase vrátili domů. Je mi moc líto maminky, způsobil jsem jí velkou bolest, měla o mě strach a hodně si vytrpěla. Všichni, co dělají nějakou nebezpečnou profesi, si neuvědomují, jak mohou ublížit těm lidem kolem sebe, co je mají rádi. Ale to si uvědomíš, až když k něčemu dojde...“
A ty, jak se cítíš?
„Tak, jak vidíš. Jsem tady, nemůžu se moc hýbat. Nemám velké bolesti, dávají mi tišící prostředky. Čeká mě další zákrok a hned poté budu vědět, jak na tom opravdu jsem, uděláme takové vyúčtování.“
Jak to myslíš?
„Začnu s přípravou. V mé hlavě je jen tohle. Chci se vrátit na závodní dráhu daleko silnější než dříve. Protože po takovýchto nehodách nejsi tím člověkem, kterým jsi byl před ní, zlepší tě to. Podobně jsem to měl v roce 2007 po nehodě v Kanadě. Byl jsem mimo jeden závod, pak jsem se vrátil a byl jsem jiný, řekl bych lepší. Být pilotem neznamená, šlapat na plyn a točit volantem, je tam něco co je mnohem hlubší. Je rozdíl mezi tím, kdo řídí na 80 % a tím kdo řídí na 95 %: těch 15% navíc jsou schopnosti a motivace, které tě vynesou vzhůru. Od té nehod v roce 2007 jsem daleko silnější, mnohem více zapojuji hlavu. A i teď to bude tak cítím, že mě to posílilo“.
Po těchto slovech se pokojem rozhostilo ticho, bylo vidět, že Robert usilovně přemýšlí: „Musím se na závodní dráhu vrátit ještě letos“. Najednou se rozesměje, zdvihne levou ruku a zatne jí v pěst na znamení, že je silný. Trochu ho poškádlím, když mu říkám, že tou důležitou rukou je ta druhá.
„Dobrá, i ta druhá je v pohodě. Velmi dobře si vzpomínám na můj stav, po nehodě, která se udála před sedmi lety, byl jsem spolujezdcem, vrazilo do nás další auto, které řídil na mol opilý řidič. Také tehdy jsme skončili na svodidlech a odnesla to stejná ruka. Jenomže tehdy jsem jí čtyři dny necítil tak dobře jak tomu je teď. Proto jsem si jistý. Navíc předtím mě léčil doktor Ceccarelli, a ten asistoval u operace i tady“.
Takže?
„Mám naprosto bláznivou představu o přípravě, která začne brzo a na maximum. Nevím jak je na tom kost, ale hned jak bude na svém místě a v dobrém stavu, začnu trénovat, tak aby vše bylo co nejdříve v původním stavu“.
Zatímco jsi byl v bezvědomí, všichni si kladli otázku, kdo mu řekl, aby šel jezdit rally?
„Tak to si říkám taky. Nechtěl jsem zůstat nečinně doma. A tak jsem to udělal a teď ležím v téhle posteli. Ale popravdě, rally není jen mojí velkou vášní, je to zároveň perfektní trénink, hodně tvrdý trénink. Ve Formuli 1 jsem se zlepšil hlavně díky tomu, že jsem se zúčastnil spousty rally. Rally ti pomůže zlepšit se v koncentraci, jak máš jinak trénovat na F1, když ti zakázali testy? Rally mě naučilo zaměřit se i na další oblasti uvnitř mě samotného, kde jsem nalezl další rezervy a prostor pro zlepšení. Je to důležité v sezoně, jako je tato, kdy je 20 velkých cen.“
Pokud se vrátíš, budeš i nadále pokračovat v Rally?
„To nevím, to ukáže až čas.“
Navštívilo tě spoustu lidí tady v nemocnici?
„Bylo to naprosto úžasné vidět se znovu s Briatorem, je to skvělý člověk. Řekli mi, že za mnou přijel Alonso…včera tu byl Lopez, Petrov, Alesi a další. A taky Liuzzi, objevil jsem v něm úplně jiného člověka než jak ho znám ze závodní trati. Naše práce nám neumožňuje najít v lidech to opravdové co v nich je. Ve Formuli 1 je opravdovou raritou, když někdo o někom mluví dobře. Zatímco tady v nemocnici všichni doktoři říkali, že jsem v dobrých rukou u lékařů a personálu v Santa Croce. To je hezké, ne?“.
