PACIFIC A SIMTEK: 4. část
Stanovení nových cílů a brzký bankrot
Přetěžká sezóna 1994 týmu Simtek byla u konce. Roland Ratzenberger přišel o život, Andrea Montermini se zranil a David Brabham přes ohromné úsilí mohl soupeřit jen s týmy Lotus a Larrousse. Doslova čáru přes rozpočet na rok 1995 udělalo MTV, které pro nadcházející sezónu snížilo míru sponzorských příspěvků. Dalším hřebíkem do rakve byl odchod Davida Brabhama. Ačkoliv se Australan netajil blízkým vztahem k Simteku a jeho zaměstnancům, vidina další frustrující sezóny ho utvrdila k přijetí lukrativní nabídky BMW v britském šampionátu cestovních vozů BTCC.
Wiggins s týmem Pacific v žádném případě nechtěl opakovat katastrofu z roku 1994 a do čela vývoje nového monopostu dosadil Franka Coppucka, Petera Ellinghama, Geoffa Aldridgeho a Daveho Watsona. V únoru kolovaly zvěsti, že Wiggins spojí síly se zbytkem umírajícího týmu Lotus. Informace byly později potvrzeny a název stáje se změnil na Pacific Team Lotus.
Tým nadále vedl pevnou rukou Wiggins, zatímco David Hunt, jakožto bývalý šéf Lotusu, byl spíše pátým kolem u vozu. Do týmu Pacific přišel japonský obchodník Ko Gotoh, coby nový spolumajitel s životně důležitým finančním obnosem. Podíl v Pacific Team Lotus vlastnil i jezdec číslo jedna – Bertrand Gachot. Přestože se s předchozím modelem doslova trápil, vzhlížel do roku 1995 s nadějemi. Dlouhou dobu byl s druhou sedačkou spojován zámožný Portugalec Pedro Lamy. Jaké pak bylo pro ostatní překvapení, když se v Brazílii objevil za volantem druhého pacifiku Andrea Montermini.
Andrea Montermini odjel za tým Pacific rovných 15 závodů.
Wiggins přilákal dalších několik sponzorů a mohl si dovolit sofistikovanější model PR02. Coppuck a spol. šli cestou léta ověřené praxe - „nos“ monopostu posadili dolů po vzoru Williamsu FW16. Na druhou stranu, od takového designu týmy upouštěly a designéři volili nos nahoru.
Wigginsovým cílem pro rok 1995 bylo napravení pošramocené pověsti. S japonskými penězi a ušetřenými financemi za pneumatiky, motory a benzín – díky marným pokusům o kvalifikování se do závodů předešlé sezóny – očekával povzbudivější výkony. Motory Illmor vyměnil za spolehlivější osmiválce Ford a přestal mít noční můry z neúspěšných kvalifikací. Stáje Lotus a Larrousse z ryze finančních důvodů opustili drsný svět F1 a ve startovním poli přibyl pouze tým Forti, což znamenalo na chlup stejný počet monopostů jako volných míst na startu.
U stáje Simtek připravoval Wirth vůz S951 s jasnými ambicemi – být vážnou konkurencí několik let zavedeným týmům. Na první půlku sezóny si ponechal Domenica Schiattarellu a na druhou půlku podepsal smlouvu se zaopatřeným Japoncem Hidekim Nodou. Post týmové jedničky získal nadějný Jos Verstappen z Benettonu, kterému bylo kvůli Michaelovi Schumacherovi bráněno v rozletu. Šéf Benettonu Flavio Briatore ho spolu s převodovkami a logem Benettonu zapůjčil Wirthovi, jenž si mnul ruce nad opravdu zdařilou půjčkou jezdce a techniky.
Simtek si prožil hektické období se stavbou vozu, který byl veřejnosti představen jen pár hodin před finálním odletem do Brazílie na úvodní podnik sezóny. Jakmile se kolotoč formule 1 rozběhl na plné obrátky, Schiattarella stabilně porážel soupeře v pacifiku a Verstappen tlačil S951 na hranici možností. Často předčil i stáje Minardi, Tyrrell, Ligier, Sauber nebo Arrows.
Domenico Schiattarella v promáčené Grand Prix Argentiny 1995
Bez výsledků nejsou peníze – bez peněz nejsou výsledky
První závod Verstappen i Schiattarella nedokončili, ale hned v tom následujícím byl Wirth svědkem nejlepší jízdy týmu, resp. jezdce. V Argentině Verstappen kvalifikoval podceňovaný simtek na 14. místo a před prvními zastávkami v boxech se nacházel na šesté pozici. K všeobecnému překvapení svedl i souboj s Gerhardem Bergerem ve ferrari. Žel problémy s pneumatikou během pitstopu ho zdržely 25 vteřin a chvíli potom musel vzdát pro poruchu převodovky. I tak byl jeho výkon tím nejlepším, co bylo v Argentině k vidění a při chůzi do garáže Simteku si vysloužil upřímný potlesk od svých bývalých mechaniků v Benettonu. Verstappen měl blízko k zisku minimálně jednoho bodu, o něco pomalejší Schiattarella totiž dojel na deváté příčce. Doslova nečekaná konkurenceschopnost obou jezdců vyvolávala ve Wirthovi extázi. Nadšení ale vystřídalo zklamání. V Imole ani jeden pilot neviděl cíl. Naopak ve Španělsku si Verstappen dovezl 15. místo a Schiattarella 12. místo.
Jakmile se formule 1 přesunula do ulic Monte Carla, Wirth musel s pravdou ven. Přiznal, že za posledních 18 měsíců vytvořil dluhy v hodnotě šesti milionů liber. Navzdory dluhům Simtek v ulicích Monaka trénoval, ale Verstappen dvakrát havaroval a tým odstoupil ještě před závodem, protože neměl k dispozici náhradní převodovky.
Jos "The Boss" Verstappen v ulicích Monte Carla
Wirth navíc marně čekal na finance od jezdce Hidekiho Nody. Při podepsání smlouvy zahrnul jeho peníze do týmového rozpočtu, ale po lednovém zemětřesení v Kóbe si Nodův sponzor Men´s Tenoras nemohl dovolit rozhazovat peníze na závodění a finance na formuli 1 vložil na renovaci zdevastovaného města, které postihla jedna z nejdražších přírodních katastrof v novodobých dějinách Japonska.
Wirth se ocitl ve slepé uličce, ačkoliv jistí investoři projevovali zájem, nikdo si nechtěl vzít na triko partnerství se zadluženou společností. Prohlášením o finančních ztrátách vzaly věci rychlý spád. Wirth oznámil odvolání účasti v Grand Prix Kanady a o jedenáct dní později Simtek zbankrotoval. Za slibně rozvíjejícím se týmem spadla opona. Seznam zbankrotovaných týmů se rozrostl o dalšího člena. A seznam se měl brzy opět rozšířit…
PACIFIC A SIMTEK 1. část – Ambiciózní plány Keitha Wigginse a Nicka Wirtha
PACIFIC A SIMTEK 2. část – Intenzivní přípravy
PACIFIC A SIMTEK 3. část – Těžké rány osudu
PACIFIC A SIMTEK 4. část – Stanovení nových cílů a brzký bankrot
PACIFIC A SIMTEK 5. část – Pacific přežívá až do konce sezóny (5. 2. 2012)
