Ricciardo zpět u svých kořenů
Daniel Ricciardo se vrátil do země svých předků - do Itálie. Jeho rodina totiž pochází z Ficcary, malé vesničky nalézající se v severní části Sicílie. Emigrovala do Austrálie, když jeho otci bylo šest let, proto je spojení pilota Red Bullu s touto zemí již jen velmi slabé. Sám na toto místo zavítal pouze jednou - jako dítě při jisté rodinné návštěvě.
Během svého dvouletého působení u Toro Rosso se naučil italsky a zamiloval si místní jídlo: "U mě to můžete vždycky vyhrát s talířem dobrých těstovin," usmívá se zeširoka Ricciardo. U nich doma se ale o legendárním závodu Targa Florio a jeho jezdcích nikdy nemluvilo. "Táta spíše točil o Formuli 1 a Mariovi Andrettim," přiznává pilot Red Bullu.
Rodiče Daniela Ricciarda pocházejí ze Sicílie, na kterou se nyní na chvíli vrátil (foto: Red Bull)
Targa Florio - kličkování v 300 km/h mezi osly a pokuty
Na chvíli se k onomu závodu. Targa v italštině znamená "espézetka" - registrační poznávací značka. A Florio zastupuje jméno zakladatele - Vincenza Floria. Všechno to začalo minulém století jako neškodný závod mezi třemi účastníky: jezdcem na koni, cyklistou a prvním vozem na Sicílii, který patřil přirozeně pánovi Floriovi.
S rozvojem automobilů stoupal i zájem o soutěžení. Závod Targa Florio se jezdil v 70. letech pouze na 11 kol. To je musela být rychlovka, řeknou si možná mladší čtenáři. Ne tak docela: jeden okruh totiž měřil kolem 70 kilometrů. Navíc vedl horskými, úzkými cestami se šotolinovým povrchem se spoustou ostrých zatáček. Starý Nürburgring přezdívaný "Zelené peklo" byl proti němu vyjížďkou pro mléko. Piloti projížděli vesnicemi, městy po normálních cestách, v rychlostech kolem 300 km/h se vyhýbali oslům a občas dostali od přísných policistů pokutu.
Obyvatelé dostávali varování, aby "děti a zvířata zamkli." Málokdo ale uposlechl. Bezpečnost se moc neřešila a ulice lemovaly tisíce lidí. To nebylo vše. Znáte Italy na jihu - těm nestačilo se přijít podívat a stoupnout si hned vedle krajnice, chtěli se vozů také dotýkat. Nejlépe přímo v závodě.
Někteří lidé se kdysi během závodu zamkli, jiní přišli fandit a dotýkali se vozů (foto: Red Bull)
Prestižní stejně jako F1, bezpečnost nulová
Targa Florio byla dokonce součástí mistrovství světa sportovních vozů (WSC), účastnili se ho Porsche, Ferrari či Alfa Romeo. Šampionát byl tehdy kladen na stejnou úroveň jako Formule 1 a všichni lepší piloti (tedy krom Jackieho Stewarta) se účastnili obou.
Marko na Sicílii v roce 1972 závodil proti pilotům F1, jako byli Nino Vaccarella, Rolf Stommelen či Vic Elford. Jména těchto "obchodníků s rychlostí" jsou dnes již téměř neznámá. Poradce Red Bullu vzpomíná na své začátky: "Prvních několik kol, to byl šok. Během tréninku se Tonie Hezemans srazil s oslem, jezdcem na koni. Vystřelilo ho to přes zadní spojler. Nino Vaccarella se svým autem zmizel pod náklaďákem... Jedno auto se ztratilo v horách a trvalo půl dne, než ho opět našli. Neexistovali žádné nárazové bariéry, jen sem tam balíky sena." TECPRO bariéry neexistovaly, lékaři na místa nehod doráželi nikoliv po několika sekundách, ale často i po několika hodinách.
Možná vás napadne, jak může člověk vůbec do něčeho takového jít? Inu, moc se prý nezměnilo. "Jako závodní pilot na to všechno zapomínáte, když zacítíte vítězství. Dnes to není odlišné. Piloti F1 jsou na tiskových konferencích ti nejrozumnější lidé planety, ale když zaklapnou hledí...," nechává Marko dokončení své myšlenky na posluchačích.
Piloti se museli nazpaměť učit nejen zatáčky 72km okruhu (foto: Red Bull)
Nazpaměť 72km okruh s více než 800 zatáčkami?
Čím lépe znali piloti trať, tím lepší byli jejich výsledky. Ale naučit se zpaměti každý metr jako dnes, na desítky kilometrů dlouhém okruhu, to už dá zabrat. "Museli jsme se naučit zpaměti všechny zatáčky během 72km dlouhého kola. Museli jsme si také pamatovat, kde se měnil povrch dráhy, horizonty na kopcích, kde přicházíte o trakci." Piloti absolvovali tréninky za běžného provozu - nejprve s rychlými silničními vozy, poté s těmi závodními.
"Někdy vás zastavili policajti, a podali vám do auta už vyplněný lístek s pokutou. Vraceli jsme jim ho v garáži. Museli jich být stovky. Myslím, že je pak vyhazovali," odhaduje Marko, který tehdy zajel nejrychlejší kolo. Mělo hodnotu 33 minut a 41 sekund, průměrná rychlost dosáhla 128,253 km/h.
Ricciardo o okruhu po projížďce s Markovou Alfou Romeo
Tím se opět dostávám k Ricciardovi, jenž dostal během zimy příležitost si okruh na Targa Florio vyzkoušet (Red Bull nám fotografie poskytl až nyní) ve Markově voze - v Alfě Romeo T33 s dvěma 60litrovými nádržemi na benzín. Výkon při hmotnosti 700 kg dosahoval 400 koní, šasi bylo na tehdejší dobu špičkové: "Dělá to, co od něj očekáváte. Jde o řádné závodní auto."
Poznatek současného pilota F1 po projížďce: "Chci historické závodní auto" (foto: Red Bull)
Pozice jezdce je v něm neobvyklá, 13" přední kola a volant poměrně malý a plochý - skoro jako v kolotočovém autíčku. S manuální převodovkou s řazením do H se Daniel už setkal: "Používal jsem takové řazení ve Formuli Ford a nebyl jsem v tom tak dobrý. Je to všechno ruční práce. Těžké, ale zábavné." Řízení těchto vozů bylo velmi náročné, piloti často měli sedřené ruce, které jim večer manželky obvazovaly.
A Ricciardovo hodnocení po jízdě? "Musíme se taťky zeptat, proč vlastně opustili Sicílii a odstěhovali se do Austrálie... Možná teď lépe chápu, co má Helmut na mysli, když mluví o minulosti, i když tomu plně neporozumím nikdy. I když jsem tentokrát nenatrefil na osla. Ale poznal jsem jednu věc: teď chci historické závodní auto."
Video z projížďky Daniela Ricciarda po Sicílii (zdroj: Red Bull)
Další fotky najdete pod článkem.
