Okruh Gilla Villeneuva na ostrově Notre Dame patří mezi piloty k oblíbeným a týmům dobře známým okruhům (jelo se tady již 31krát). Nedělní závod na něm vyhraje ten, kdo jako první urazí 70 kol, což při délce jednoho kola 4 361 m představuje celkovou vzdálenost 305,207 km.
Jedno kolo čítající 12 zatáček projedou piloti průměrnou rychlosti 205 km/hod. Průměrná rychlost průjezdu zatáčkou však činí velmi nízký 106 km/hod. Nejrychlejší je 11. zatáčka (270 km/hod), nejpomalejší 10. - vlásenka (55 km/hod), před níž během brzdění na přední pneumatiky působí vertikální tlak o síle 1100 kg. Nejvyšší boční přetížení zažívají jezdci v zatáčce č. 5: trojnásobek zemské přitažlivosti po dobu 5 sekund.
Loni byl povrch dráhy částečně přeasfaltován, kvůli bezpečnosti přibyly také nové únikové zóny v zatáčkách č. 6 a 8. Povrch se zde vyznačuje nižší přilnavostí a nerovnostmi - obzvlášť kvůli hrbolům před poslední šikanou musí týmy volit vyšší světlou výšku. Asfalt je hodně hladký, během víkendu trať nezrychluje tak dramaticky, jako například v Monaku. Velmi nízká přilnavost však ničí pneumatiky (o nich se zmíním dále).
Mapka okruhu (zdroj: Formula1.com)
Vůbec poprvé se budeme moci setkat se dvěma DRS zónami, které následují po místě detekce odstupů 15 m za vlásenkou č. 10. První místo zadního křídla aktivace se nachází 168 m před zatáčkou č. 11, druhé potom na cílové rovince - 69 m za zatáčkou č. 13. Stejně jako DRS zde bude mocnou zbraní i KERS, jenž zde vozům pomůže k o 0,5 sec rychlejším časům na kolo.
Díky kombinaci dlouhých rovinek (nejdelší měří 1010 m) a pomalých zatáček zde týmy jezdí s nízkou úrovní přítlaku (nižší úroveň volí už jen v Monze). Nastavení se soustředí na aerodynamickou efektivitu na rovinkách a dobrou trakci pro rychlý výjezd z pomalých zatáček.
Letos poprvé tedy budeme moci na monopostech vidět křídla upravená pro tvorbu nízkého přítlaku. Viditelně se budou lišit obzvlášť zadní křídla, kvůli nižším úrovním přítlaku a správnému aerodynamickému vyvážení však dojde i na úpravy předních křídel.
Zatáčka č. 10 - Épingle (vlásenka)
Kanadská trať patří z pohledu brzd mezi nejnáročnější v kalendáři, k čemuž přispívá i zmíněná specifická aerodynamická konfigurace vozů - piloti na brzdě tráví během jednoho okruhu 15 sekund - 20 % času.
Monoposty čtyřikrát brzdí z rychlostí převyšujících 300 km/hod. Inženýři proto velmi pečlivě sledují opotřebení brzd a optimalizují nastavení s ohledem na stabilitu při brzdění, týmy nasazují větší brzdové kanálky a piloti používají odlišné brzdové materiály, které snesou zátěž celého závodu.
Předpověď počasí na víkend
Opotřebení brzd je v podstatě funkcí brzdové teploty, pro zajištění adekvátního aerodynamického chlazení kotoučů a destiček je nutné odvést spoustu práce pomocí CFD, v aerodynamickém tunelu i na dynamometru pro brzdy (více o brzdách v tomto článku, údaje Bremba pro letošní rok zde).
Maximální rychlosti na rovince před poslední šikanou by zde letos mohly díky DRS přesahovat 340 km/hod. Trať je náročná také pro motory - krom vysokého výkonu na rovinkách musí poskytovat i vysoký krouticí moment při výjezdu ze zatáček.
Okruh se jede stylem stop-start: piloti buď naplno brzdí nebo jedou na plný plyn (59 % času jednoho kola). Převodovka v každém kole změní rychlostní stupeň 50krát.
Pirelli do Kanady doručilo super-měkkou (option, červená barva) a měkkou (prime, žlutá barva) směs. Pneumatiky zde dostávají zabrat zejména při prudkém brzdění a akceleraci, v zatáčkách nejsou tak namáhány (boční přetížení). Více zabrat dostávají zadní, přední pneumatiky zde mají relativně snadný život.
Během jednoho kola monoposty spotřebují kolem 2 kg (2,3 kg - Williams) paliva, po každých pěti kolech budou v důsledku úbytku paliva o 0,2 sec/kolo rychlejší. Průjezd 400 m dlouhou boxovou uličkou zde trvá 16 vteřin.
Týmy budou pro závod zřejmě nejčastěji volit tři zastávky. Kvalifikace v Montrealu nebude vzhledem k snadnému předjíždění příliš důležitá. Více bude záležet na závodní rychlosti, piloti se proto budou snažit v sobotu ušetřit co nejvíce sad pneumatik.
Průjezd okruhem po startu Velké ceny Kanady 2010 s Michaelem Schumacherem
Rekord v Montrealu drží Rubens Barrichello, jenž se zde v závodě v roce 2004 dostal pod hranici 74 vteřin: 1:13,622 min. Robert Kubica zde byl loni o 3,35 sec pomalejší. V kvalifikaci, kterou traťové rekordy nezohledňují, byl v roce 2010 nejrychlejší Lewis Hamilton - 1:15,105 sec.
