Kdo může odpovědně posuzovat jezdce, jejichž kariéry šly nikoliv vedle sebe, ale s malým překrytím za sebou? Šéfinženýr Renaultu Pat Symonds úzce spolupracoval s každým z nich.
„V roce 1984 jsem se setkal v Tolemanu s Ayrtonem Sennou, tehdy jsme oba začínali svoje kariéry a Ayrton byl vlastně prvním ze skutečně špičkových pilotů, se kterými jsem v F1 pracoval.“
Senna následně přestoupil k Lotusu a Symondse zavála profesní pouť k Benettonu, kde se potkal s nástupcem Senny Michaelem Schumacherem. „U Michaela jsme již od samého začátku věděli, že je to výjimečný pilot. I před ním jsem pracoval s vynikajícími jezdci, ale on povýšil pozici jezdce na novou úroveň. Jeho zájem o každý malý detail byl neutuchající a já se od něj naučil, že v F1 není možné podcenit vůbec nic. K dokonalosti dotáhl i další aspekt přípravy, a to svoji fyzickou kondici. Žádný jiný pilot v době jeho působení v Benettonu nebyl na stejné úrovni.“
Schumachera později po boku Symondse vystřídal další šampion Alonso, který je podle Brita ve francouzských službách neobyčejně všestranným pilotem. „Přestože jsem si u Fernanda připadal jako ostřílený harcovník, naučil jsem se od něj také hodně, především v oblasti psychologie závodního pilota.“