Karl Edward Tommy "Slim" Borgudd přišel na svět v Borgholmu (Öland) 25. listopadu 1946. Velkou část života rozdělil mezi dvě velké záliby - rychlá kola a bubenické paličky. Protože Švédsko nepatřilo nikdy mezi hudební velmoci na světovém trhu, skupiny jako Solar Plexus, Lea Riders Group či Made In Sweden byly známé jen severským posluchačům. Pro Borgudda byla signifikantní studiová spolupráce se souborem Hootenanny Singers. Kytaristou zde byl jistý Björn Ulvaeus a díky jeho vlivu se později vytvořila obrovská fáma. Ale nepředbíhejme.
Urostlý - a vlasy rychle ztrácející Slim už od útlého věku koketoval se závodními vozy, ale po dlouhých deset let šlo spíš o zábavu než nějaké vážné závodění. To se změnilo až s úspěchem na poli sportovních vozů v roce 1972, kdy Švéd na vozech Hillman Imp a Volvo 122 vyhrál pět závodů a skončil ve švédském šampionátu na postu vicemistra. Nádavkem si o rok později zajistil titul šampióna švédské Formule Ford. Na "cesťácích" jezdil až do roku 1975, ovšem očekávaný progres nenásledoval, dost možná i kvůli jeho hudebním aktivitám. Sporadicky se objevoval v letech 1976 a 1977 ve formuli 3, pak se rozhodl založit vlastní tým a etabloval se na některých evropských, hlavně pak švédských tratích. Tady se stal mistrem Švédska (1979) a v evropské sérii skončil třetí.
Ani úspěchy ho neposunuly do F2, ale o jeho budoucnosti rozhodla - jako u mnohých dalších pilotů - Grand Prix Monaca F3. Borgudd na své Marchu Toyota dlouho držel třetí příčku, ale po kolizi se mu začala rozpadat karosérie, takže část závodu musel Slim ovládat auto jednou rukou, načež následoval další náraz a bylo po nadějích. Ovšem nikoli do budoucna. Výkon v Monte Carlu udělal dojem na Günthera Schmidta - ale také peníze švédských superhvězd. Skupina ABBA vyplatila majiteli stále ATS 100 000 DM a Slim nahradil v kokpitu žlutého vozu nepříliš úspěšného Jana Lammerse se smlouvou do konce roku 1981. Při debutu obsadil po startu z 24. pozice třináctou příčku, ale ta jakoby mu přinesla smůlu - v dalších čtyřech závodech se nedokázal protlačit na start. Pak přišel "skok do oblak" - šesté místo na britském Silverstone, i když upřímně řečeno, značný počet odpadlých a především kolize trojice G. Villeneuve, Jones a de Cesaris ho také posunula kupředu. Až do posledního závodu v Las Vegas se Švéd dokázal dostat vždy na start, i přes neúspěch na parkovišti Caesar Palace ho mohla v kapse hřát nabídka od Kena Tyrrella. V jeho stáji také bez potíží dokončil první tři závody, v Brazílii po diskvalifikacích Rosberga a Piqueta dokonce sahal po dalším bodu, ale pak se z týmu po anglicku vytratil. Podstatně movitější Michele Alboreto zaujal jeho místo a Seveřan tak de facto na dva roky závodění opustil.
Potom už to byly účasti "každý pes, jiná ves". Opět si připomněl časy z F1 na Arrowsu v závodě "odložených" vozů ve Vallelunze (10. místo), pak si vyzkoušel vytrvalostní závody a v letech 1986 a 1987 se posadil do kabiny tahače a dokonce vybojoval tituly v divizi 2 a 3 evropského mistrovství. Za volanty silných strojů působil s různými přestávkami ještě deset let, svou kariéru ukončil v sezóně 1997, kdy veřejně obvinil značku Mercedes-Benz z profitování vybraných pilotů. Pak už se věnoval závodění jen pro radost na amatérské bázi, přičemž nadobro opustil Švédsko a našel nový domov v anglickém Coventry.
Borgudda provázely jisté fámy a dodnes jim někdo věří. On sám prohlásil, že nikdy nebubnoval se skupinou ABBA, patřil pouze díky Ulvaeusovi k přátelům švédského kvarteta. "Několikrát jsem se při nahrávání pohyboval se studiu, kde také ABBA hrála, ale že bych s nimi natáčel, to si opravdu nepamatuji," uvedl při rozhovoru během závodu tahačů na našem území. Stejně tak vyvrátil "zaručenou informaci", že strávil několik měsíců ve vězení za pašování drog. Problémem byl jeho odchod od Tyrrellu, způsobený rezignací mecenášů.
Švédský pilot, jenž se do F1 dostal ve věku, kdy je pro většinu dnešních pilotů už nedostupná, zemřel 23. února letošního roku. Byl v pořadí devátým Švédem, jenž se na tratích Grand Prix prosadil.
