Když jste byl na začátku vaší kariéry – napadlo vás, že to dotáhnete až do F1?
Ne, to mě opravdu nenapadlo – ale samozřejmě jsem o ní snil.
Jaký byl váš oblíbený tým F1 v době vašeho působení v F3 a F2?
Samozřejmě Renault! Imponovalo mi, že startoval s turbomotorem dříve než ostatní týmy. Byl jsem opravdu šťastný, když jsem se stal v letech 1983 a 1984 třetím, tedy testovacím pilotem a poté jsem v jeho barvách v Portugalsku (1984) debutoval.
Můžete popsat z vašeho pohledu zásadní rozdíl mezi turbomotory a atmosférickými agregáty?
S turbomotory jsem jezdil v letech 1983 až 1986, potom už jsem měl k dispozici jen atmosférické pohony. Ten největší rozdíl byl určitě ve výkonu, ten se blížil při tlaku 5,5 baru až k hranici 1200 koňských sil – to bylo ke konci roku 1986. Zatímco atmosférické motory měly jen 750-800 koňských sil.
Sbíral jste i úspěchy v 24 hodinách Le Mans, takže dovolte malou hypotézu – vyhrál byste raději čtyřiadvacetihodinovku, nebo Grand Prix formule 1?
Rozhodně Grand Prix… ale bohužel se mi nepovedlo vyhrát ani jedno. Ale to už víte, dvakrát na stupních vítězů v Le Mans, jednou v F1.
Ano, Austrálii 1985 jsme v článku o vás zmínili. Jak to vlastně bylo s tím předjetím vašeho týmového kolegy, tvrdilo se, že Laffite byl na vás po závodě naštvaný, pamatujete se na to?
Jakpak bych si to nepamatoval – Jacques byl opravdu rozzlobený, ale nakonec všechno dopadlo dobře, oba jsme skončili na stupních vítězů a tam už mi nic nevyčítal.
Měl jste v roce 1986 ještě jiné nabídky, než od Tyrrella?
Ano, kontaktovalo mě tehdy i Minardi, ale tam měl větší šanci Andrea de Cesaris. Nakonec jsem nelitoval, Tyrrell byl v té době lepší.
Měl jste nějaké oblíbené trati a okruhy, kam jste jezdil nerad?
Pro mě bylo vždycky úžasné Monaco a potom jsem rád jezdil v Belgii, Spa je nádherná trať. Vlastně se mi líbily všechny okruhy, snad jediný, k němuž jsem nenašel vztah, byla Jacarepagua, a nejenom kvůli tomu, že tam jsem prožil svou osudovou nehodu, když u mého AGS praskl závěs…
Víme, že to je dost těžká otázka, protože se obtížně srovnávají jednotlivé etapy, ale přesto, jaký vůz F1, který jste měl možnost řídit, byl pro vás nejlepší?
To je opravdu složité, ale myslím, že bych si vybral AGS z roku 1988.
Setkával jste se někdy s Clayem Regazzonim, který měl podobný osud jako vy?
Ano, potkávali jsme se s Clayem často, nejvíc při příležitosti Grand Prix Monaca nebo v Imole v 90. letech. Také jsme spolu strávili závodní víkend Indycart v Homestadu nedaleko Miami, to byl rok 1998.
V současné době se přetřásá budoucnost formule 1, co by se podle vás mělo v F1 změnit, aby vydržela dalších 65 let?
Velmi stručně – mistrovství světa nutně potřebuje mít jednoduchá pravidla, podobně jako v 70. letech.
A na závěr – existují lidé, kteří se domnívají, že historie F1 je nepodstatná záležitost, zajímá málo lidí, protože pro většinu zájem o F1 padá s koncem sezóny. Jaký je váš názor?
Rozhodně s tím nesouhlasím. Historie F1 je velice bohatá a zejména poslední třetina minulého století je plná zajímavých příběhů. Každopádně stojí za to se k ní vracet a připomínat ji.